UVNITŘ FOTOGALERIE – Před časem Televizníweb.cz přinesl recenzi méně vyspělého modelu Emos EM180 HD. V tomto případě proto ještě poukážeme na rozdíly mezi nimi, které jsou dané použitými čipovými sadami.

Odlišná čipová sada (MStar) znamená u EM170 HD (679 Kč) jiné uživatelské menu a trochu jiný přístup k ovládání. Zabudováno je i ethernetové rozhraní, takže tu máme set-top box obohacený zejména o síťové aplikace a podporu DLNA. Po pravdě jsou rozdíly oproti Emos EM180 HD tak velké, že by se spíše než EM170 měl jmenovat EM200.

Obě zařízení jsou u Českých Radiokomunikací certifikována pro příjem českého DVB-T2/HEVC (logo „DVB-T2 ověřeno“) a vedle čipové sady, a tím pádem jiných vlastností, se liší třeba i použitým dálkovým ovladačem.

Rozdíly mezi EM170 HD a EM180 HD

Odlišnosti spočívají – vedle zmiňované čipové sady a ovladače – především v přístupu a v grafické podobě menu. EM170 je vyspělejší a obsahuje pokročilé funkce pro zkušenějšího uživatele. Díky ethernetovému rozhraní, resp. napojení na internet, jde zejména o multimédia přes DLNA, tedy umístěná na domácí síti, resp. napojených zařízeních, a aplikace pro předpověď počasí, přístup na Youtube, čtečku zpráv RSS s možností přidání vlastního kanálu a je tu i aplikace pro zobrazení a vyhledávání v mapách Googlu.

Do budoucna má ještě set-top box přehrávat IPTV streamy z IP kamery a IPTV vysílání, což je zatím ve vývoji.

Najít na krabici jméno přístroje, který jste si zakoupili, je docela náročné

Až příliš jednoduchá instalace, pohodlné třídění kanálů

První překvapení vás čeká hned při pohledu na krabici, kde na první pohled vůbec není vidět označení přístroje. Druhé pak po jejím otevření. Set-top box má totiž zabudovaný zdroj a šňůra je tak zvaně napevno, což je dnes méně časté.

Jakmile EM170 zapojíte, naběhne proces, kterému se zde říká „Instalační příručka“ a má pouhé tři body. Vše je provedeno v jakési plástvové grafice, čeština a Česko jsou už nastaveny a třetí položkou je vstup do tzv. Kanálového ladění (jak vidno, lokalizace je trochu těžkopádná).

Nalezené stanice se ukládají do dvou seznamů, zvlášť televizní a zvlášť rozhlasové, vždy od čísla jedna. K přepínání pak slouží tlačítko v pravém dolním rohu dálkového ovladače. Set-top box si při napojení na 4K televizor Hisense H55NU8700 nastavil obrazový výstup na 1080i, 50 Hz, menu ještě nabízí režim 1080p, 50 Hz.

Jak vidíte, pokud požadujete napájení antény, při instalaci ho nenastavíte. V menu ale už je, takže ho musíte povolit a znovu přeladit. Pokud byste chtěli Emos současně zapínat s televizorem zjistíte, že tzv. společné ovládání přes HDMI (CEC) podporováno není.

Třídění kanálů najdete hned v první položce, „Nastavení programů“ a dělá se velice jednoduše barevnými teletextovými tlačítky, šipkami a OK. Bohužel pro posun po seznamu nelze použít tlačítka postupné volby kanálů, takže přejíždíte vždy jen po jedné položce. Naštěstí se stanicí, kterou chcete umístit jinam můžete přejet i přes číslo 1, resp. poslední naladěný kanál, což třídění alespoň trochu urychluje.

Komplikovanější ovládání se specialitkami

Dálkový ovladač střední velikosti je přehledný s dobrým rozložením (vidíte ho ve fotogalerii výše), ale vyžaduje poměrně přesné zaměření na přijímač. Hlavně mu ale vadil příliš vysoký vertikální úhel a v tomto případě vyžadoval přesné zaměření a úhel bylo ještě třeba snížit. Na druhou stranu jsou tu příjemně dublovaná tlačítka postupné volby kanálů a hlasitosti, takže vše můžete rovněž řídit i šipkovými tlačítky s OK uprostřed. V tuneru OK vyvolá seznam naladěných stanic, v multimédiích nemá žádnou funkci a je třeba pracovat se speciálními tlačítky.

Kolem kurzorového kříže je opět soustředěno to nejdůležitější, tentokráte tu však najdeme i EPG, které je tak více po ruce než u většiny konkurence. Doplňuje ho Info, Menu a Exit, které například v menu nastavení zajistí vyjetí na základní vodorovnou nabídku ve které se dá taktéž kolovat. Naopak nepotěší odhození jiného důležitého tlačítka – Recall (Zpět), do levého spodního rohu dálkového ovladače. Při pohybu v menu ho možná nepotřebujete, ale uplatníte ho v multimédiích, kde vás Exit automaticky vezme do hlavní nabídky. Někdy ho ale nepotřebujete ani zde a ovládání je tak místy poněkud nekonzistentní a na systém Recall/Exit se nedá spolehnout.

Kompletní multimediální tlačítka jsou umístěna v horní části a nechybí samostatný rychloposuv a také GoTo přes které se dostanete na zadaný čas. Díky tlačítku USB se ocitnete rovnou v přehrávání multimédií, cesta však může vést i přes menu nastavení, kde také některé parametry upravíte (externí titulky, či prezentace fotografií).

Programová nabídka je velmi prostá s jediným náhledem

Jednoduché EPG, chytré funkce slabší i lepší

Programová nabídka má pouze jeden náhled, kterým jsou vypsané pořady pro jednu stanici na několik hodin dopředu. Jakmile se přepnete na další, okamžitě se přepíná kanál a opět se vypíší pořady, případně se nejprve stáhnou. To, když vstoupíte na jiný multiplex.

V EPG se nešlo po dnech pohybovat jinak, než šipkou nahoru a dolů, tedy listováním po výpisu pořadů. V mém případě byly navíc některé dny přeskočeny, takže z 12. 3. jsem se najednou ocitl na 16. 3. a co jsem si všiml, tento problém nastával pouze u kanálů České televize. Ve finále je to ale stejně jedno. Pohyb po EPG je v rámci dnů časově náročný a efektivně se tak programová nabídka dala používat jen na několik hodin dopředu, typicky na den.

Pro pořad si můžete zadat jak upozornění, tak si ho nahrát a upravit jde i časový interval. EPG nabíhá velmi rychle, zvuk se nepřeruší, obraz ale prakticky nevidíte, protože je skryt za výpisem pořadů.

Nahrávání dovolilo přepnout kanály pouze v rámci multiplexu, jakmile jsem najel na jiný, nabídlo se přerušení nahrávání. Volně přehratelné záznamy jsou ukládány do adresáře a označeny například jako „CT_2-20180312201509-.mts“. Použít šla libovolná flash paměť s FAT32, já vyzkoušel i kapacitu 8 GB.

Do chytrých funkcí se dostanete přes menu nastavení, USB a část Síťové aplikace, a to i když nemáte set-top box připojen k internetu. Jakmile ho zprovozníte, můžete je využívat a vůbec nemusí mít jen základní možnosti. S češtinou ale byly snad vždy na štíru a nejvíce to bylo vidět v DLNA. Asi nejlépe provedenou aplikací bylo Počasí, kde vidíte nejen velká města, ale i některé malé české obce. Předpověď byla dosti kompletní, včetně tlaku, vlhkosti, východu a západu Slunce apod. V základu je pětidenní, vyvolat můžete i desetidenní. Předpověď se, stejně jako Google Maps, snaží určit vaši polohu a podle ní nabídnout výsledek. V Google Maps však občas chyběla data, takže aplikace zobrazila chybové hlášení, a také si hledaná místa neukládala do seznamu. Například vyhledání Prahy (Prague) se ze tří pokusů dvakrát nepovedlo a objevila se prázdná obrazovka.

YouTube pracovalo při krátkém zkoušení bez nějakých větších potíží, k dispozici jsou obvyklé vyhledávací funkce, filtr podle kategorií či regionu. Aplikace se spouštěla do nízkého rozlišení a ani po přepnutí na Full HD nevypadaly jednotlivé položky nabídky příliš oslnivě. Co ale chtít za danou cenu? Ostatně na ni jsou aplikace a možnosti vysloveně luxusní nemluvě o tom, že si dost dobře nedovedu představit, proč by někdo používal na Google Maps na set-top boxu, když má k dispozici daleko operativnější mobil.

Základní rozdělení multimédií vyvolatelné buď z menu nebo přes tlačítko USB

Jednoduché úpravy, video i přes DLNA

Možnosti nastavení nabízí levný Emos pouze základní. U zmiňovaného obrazového výstupu najdete počátečních 576i, pro zvuková nastavení pak v podstatě jen úpravu formátu digitálního audio výstupu, což je – při ceně set-top boxu – nejspíše dostačující.

V menu ještě vidíte nastavení času zapnutí a vypnutí přístroje, vstup do EPG a multimédií, kterým se věnuje jedna celá záložka nazvaná USB; stejnojmenným tlačítkem multimédia také vyvoláte. Změníte tu například parametry pro prezentaci fotografií, externí titulky ve videu (opět bez možnosti ovlivnit znakovou sadu) a vstoupíte také do části zvané Síťové aplikace o kterých už byla řeč.

V nastavení připojení pak máte možnost rozhodnout se mezi Ethernetem a Wi-Fi, ale žádná bezdrátová síť nalezena nebyla. Zřejmě čeká na nějaký dokoupitelný USB Wi-Fi adaptér.

Multimédia jsou rozdělena na čtyři části: hudba, foto, film a PVR (nahrávky). Muzika byla přehrána ve většině formátů, včetně skladby s DTS (FLAC) a FLAC s vysokou vzorkovací frekvencí (i 192 kHz). Naopak nepřehráno zůstalo zejména WMA. Kompatibilita je na vysoké úrovni i u fotografií je, a to dokonce včetně BMP, přijímač nezvládl pouze TIFF. Jestliže práce s hudbou a fotografiemi funguje v rámci zvyklostí, video (film) je na tom nepatrně jinak. V souborovém manageru sice můžete kolovat, pohybujete se v něm šipkami a video spouštíte OK, ale tlačítko menu nezajistí vstup do nastavení, nýbrž jen návrat do souborového manageru. Video se vám navíc spustí jen do náhledového okna a pokud ho chcete na celou obrazovku, musíte zmáčknout červené teletextové tlačítko. Pozici ve videu si při přerušení Emos nepamatoval.

Pokud má videosoubor externí titulky se stejným jménem, spustí se standardně na šedém podkladu v tzv. normální velikosti. Ani po přestavení na „velkou“ nebyly titulky pro úhlopříčku 140 cm ideální, což platilo i o dosti tenkém písmu. Tlačítko Subtitle pak vyvolá jediné tři možné úpravy: zmiňovanou velikost titulků, jejich barevnost a pozadí. Nastavení znakové sady jsem nikde nenašel, výběr mezi více titulky, včetně těch vnitřních fungoval.
Obvyklé ukázky z fotoaparátů a kamer Emos nezaskočily, obecně vzato se však dá říci, že box lépe pracoval se soubory v MPEG-4/H.264, než s H.265/HEVC, kde byly pozorovány občasné artefakty. K mému překvapení si ale poradil s Full HD nahrávkou z vysílání BBC s tokem kolem 8,5 Mb/s, slušně zvládl i špičkově natočené Full HD video s tokem přes 20 Mb/s, což je pochopitelně daleko více než tu lze očekávat.

Multimédia přes DLNA pracovala bez nějakých větších obtíží, pokud tedy nepočítáme absenci češtiny, resp. přítomnost podivuhodných znaků. Jako obvykle jsou rozdělena na hudbu, fotky a video, kompatibilita byla zhruba na úrovni USB, tedy například včetně podpory FLAC. U videa však nešel vybrat titulkový soubor.

Tlačítko Info nejprve vyvolá informace o pořadu, při druhém zmáčknutí podrobnější informace k signálu

Pro hračičky, ale velmi levně

Jak je vidět, rozdílné čipové sady nabízejí každá své. A zatímco EM180 HD má například pohodlné ovládání s kolováním v nabídkách i v souborovém manageru a také velice svižný chod, zde má ovládání svá specifika a přepínání mezi stanicemi je nepatrně pomalejší. EM170 HD je pro změnu o něco levnější a má lepší výbavu. Jak vidíte, je věcí vašich požadavků po čem sáhnete a záleží i na tom, zda máte k místu kam set-top box instalujete přiveden ethernetový kabel. Osobně, pokud bych požadoval hlavně externí tuner pro DVB-T2/HEVC, bych sáhl po Emos EM180 HD. Jestliže jste ale hravější, chcete lepší výbavu a tolik vám nezáleží na multimédiích přes USB, Emos EM170 HD má co nabídnout. Pokud jde o citlivost, jsou na tom oba v rámci set-top boxového světa do nějakých 1500 Kč průměrně, možná lehce podprůměrně. Takže raději do míst s trochu lepším signálem.

Podání obrazu je vzhledem k ceně velmi dobré, tu a tam sice při rychlejším pohybu scény vidíte drobné překreslování či nepatrnou skokovou změnu, ale na 679 Kč, kterou zaplatíte je to naprosto parádní!

Emos EM170 HD byl certifikován i přesto, že se původně mluvilo o tom, že pokud bude mít zařízení připojení k internetu (typicky RJ-45), musí zároveň – pro certifikaci – mít i podporu HbbTV. Na to jsem ale narazil už Maxxo T2 H.265. Poslední dobou se na tuto podmínku už tolik nedbá a je to jen dobře.

Hodnocení

  • PRO: výbava, výborný poměr cena/výkon, externí titulky u videa přes USB většinou v češtině, ale…
  • PROTI: …bez úpravy znakové sady a s nevýrazným fontem, úzce směrovaný dálkový ovladač, omezené EPG

Štítky