Otestovali jsme další z přístrojů nabízejících komfortní dvoutunerové nahrávání s možností přístupu přes LAN a možností „chytrých“ rozšíření. Tentokrát jde o značkový přístroj, model Dreambox DM900 4K v provedení s dvojitým DVB-T/T2/C tunerem.

Vzhledem k tomu, že Značka Dreambox je tak trochu moje srdeční záležitost, dovolím si malé „nostalgické“ připomenutí pro ty, kterým toto označení nic neříká. Ostatní i ti, které historie nezajímá, mohou následující odstavec úplně klidně přeskočit.

Asi nepřeháním, když řeknu, že značka Dreambox je v oblasti satelitních i obecně digitálních přijímačů legendární, tak trochu jako Mercedes Benz mezi automobily. Přístroje Dreambox byly první, u nichž byl dotažen otevřený software spotřební elektroniky na bázi Linuxu tak daleko, že byl použitelný běžnými (non-IT) uživateli, ale zůstal přitom nadále konfigurovatelný a rozšiřitelný. Jako progresivní (i když nikoli původní) se ukázal také koncept vyměnitelných tunerových modulů, který posléze převzala celá řada dalších výrobců.

Přijímače jihokorejského výrobce byly vydařené také hardwarově, lidově řečeno držely, a dosáhly takového věhlasu, že se staly předmětem průmyslové špionáže a došlo na masové rozšíření levných čínských plagiátů, které byly často od originálu k nerozeznání (lišily se zejména kvalitou provedení a někdy i kompatibilitou). To mělo jednak pozitivní efekt, masové rozšíření a popularizaci platformy Enigma 2 (stala se standardem pro komfortní receivery a je jím dodnes). Mezi pozitivní efekty lze počítat i zájem dalších výrobců o samostatný vývoj a výrobu nových modelů na této platformě (např. přijímače VU+) a také zvýšení zájmu vývojářů.

Negativním důsledkem zamoření světa levnými plagiáty byly zejména obchodní problémy původního výrobce, firmy Dream-Multimedia, která citelně omezila investice do dalšího vývoje a ačkoli kvalita provedení přístrojů zůstávala na vysoké úrovni, Dreamboxy začaly za konkurencí zaostávat morálně (zejména za VU+). Dreamboxy tak byly několik let morálně zaostalejší než přibližně stejně drahé konkurenční VU+. Poslední dobou však opět začaly vznikat zajímavější modely (pokud vím, proběhla také změna vlastníka značky, což zřejmě souvisí), které slibují návrat Dreamboxů zpět mezi elitu. Vlajkovou lodí této nové vlny se jeví být právě model DM900.

Komfortní vícetunerový PVR s interním diskem je moje tradičně oblíbená kategorie (zároveň jde v Česku stále ještě o dost úzký profil, alespoň v čistě terestriálním provedení), takže jsem se na test nového Dreamboxu opravdu upřímně těšil. No, ale dost řečí a hrr na něj :-).

Koncepce

Dreambox DM900 4K je, jako ostatně všechny Dreamboxy, receiver otevřené koncepce. Hardwarově lze sice měnit pouze jeden jediný tunerový modul, ale ten může být (a také je) vícetunerový. Aktuálně lze sehnat a (nechat si) vestavět jeden z těchto tunerových modulů:

  • Satelitní: DUAL DVB-S2 (asi nejčastější a nejlevnější varianta)
  • Combo: DVB-S2 + DVB-T2/C
  • Pozemní: DUAL DVB-T2/C

Recenzi jsem provedl na posledním, čistě terestrickém provedení s dvojitým pozemním tunerem.
Jako software lze použít řadu alternativních verzí (imagí) kompatibilních se systémem Enigma 2 (seznam by byl hodně dlouhý, OpenATV, OpenPLI, Newnigma2 …), ale pro recenzi jsem záměrně použil originální (oficiální) firmware. Image otevřených platforem mívají vylepšení zejména v oblasti satelitního příjmu (dekódování, sdílení …), takže jejich instalace mi u čistě terestriální verze nepřijde příliš smysluplná.

Výbava (železo)

Dreambox DM900 má menší až střední rozměry (šířka 27 cm) a celkem zajímavý design. Je celý v černém, ale konzervativnost úspěšně narušuje šikmou linií půlící čelní panel. V levé části jsou dvířka skrývající čelní USB konektor, jeden CI/CI+ slot a čtečku SD/SDHC karet, vpravo je poměrně rozměrný grafický OLED displej a jedno dotykové „tlačítko“ pro ruční zapnutí/vypnutí z/do stand-by módu (případně je použitelné při upgradu softwaru). Pravá polovina (ta s displejem) je oproti levé lehce předsunutá a mohu-li posoudit, je to designově poměrně povedené, dá se říct efektní.

Na zadním panelu je vstup napájecího konektoru (zdroj je externí adaptér na kabelu), šuplík pro snadnou vestavbu interního disku (pro instalaci disku tedy není nutné přístroj otevírat), druhý USB konektor (3.0), LAN konektor (1Gbit/s), mechanický vypínač, HDMI výstup a trochu překvapivě také HDMI vstup (nikde jsem se nedočetl jak má fungovat, ale zřejmě se dá použít jako HDMI přepínač, rozhodně bych nečekal možnost grabování záznamu z jiného HDMI zařízení). Zbývajícími prvky na zadním panelu jsou optický audiovýstup, servisní konektor a dva anténní vstupy pro každý z DVB-T/T2/C tunerů. Ano, vidíte dobře. Každý tunerový modul má svůj samostatný vstup.

Navíc zde není ani smyčkový výstup prvního tuneru, takže tunery ani nelze vzájemně propojit anténní propojkou jak bývalo u vícetunerových přijímačů běžné dříve. Pokud tedy chcete použít stejný zdroj signálu pro oba tunery (předpokládám, že drtivá většina uživatelů), nezbyde než signál rozbočit vně přístroje. I když jsem nakonec sehnal rozbočovač, který přesně pasuje na anténní konektory přístroje, takže jsem se obešel bez dalších extra kabelů, přijde mi to jako zbytečné minus. Jediné plus vidím v možnosti použít každý z tunerů pro jiný způsob příjmu (pozemní a kabelový), ale uživatelů, kteří zrovna toto ocení asi moc nebude.

Dálkový ovladač je tradičně větší, robustní, na dva AA (nikoli AAA) články, ale padne dobře do ruky a zdá se, že jako jeho předchůdci opravdu hodně vydrží. Z mého pohledu ergonomicky perfektní, navíc ho lze použít i pro ovládání mnoha značek připojených TV.

Součástí balení jsou kromě dálkového ovladače se sadou baterií, napájecího adaptéru i HDMI kabel.

Mimochodem, když jsem se zmínil o upgradu softwaru, u Dreamboxů je dobrým zvykem, že není nutné šachovat s USB flashkou, ale přístroj lze speciálním postupem dostat do stavu, kdy poskytuje servisní stránku přes webové rozhraní. Stačí pak jen zadat IP adresu (tu zobrazí na OLED displeji) do webového prohlížeče v rámci LAN a image nainstalovat komfortně z PC (resp. z webového prohlížeče). V rámci servisní stránky lze i zazálohovat a obnovit původní nastavení, což rozhodně oceňuji (lze to i jinak, ale takhle je to krásně při ruce a člověk na to spíš nezapomene).

Software

Jak jsem předeslal, nainstaloval jsem do přístroje nejnovější oficiální firmware. Kromě dlouholetého zvyku (používáme doma různé Dreamboxy už přes 10 let) považuji oficiální software za výbavou dostatečný a zároveň vykazuje maximální možnou stabilitu. Pokud ale chcete experimentovat, nebo jste už zvyklí na nějakou konkrétní platformu, asi těžko najdete jinou značku, pro kterou lze sehnat více alternativních softwarů. Pokud se v tom neorientujete, doporučuji nechat update softwaru na koncovém prodejci (bývá dobrým zvykem dodávat přístroj již nainstalovaný a nastavený) a už to neměnit. Funkčně rozdíly nebývají velké.

Instalace

Úvodní poznámka: Do přístroje jsem vestavěl 2,5“ disk SATA3 (pochopitelně jsou kompatibilní i SATA2) s kapacitou 1TB. Není to sice nutné, ale jako vždy, už řadu let znovu a znovu opakuji. Pokud to myslíte s nahráváním vážně a ne jen jako občasnou hračku, velmi doporučuji, udělejte to. Je to vždy řádově spolehlivější než nahrávání na jakýkoli externí disk. Za optimální považuji kupovat PVR s diskem již vestavěným (a zformátovaným, ideálně i otestovaným nahráváním) přímo od prodejce.

Po zapojení přístroje následuje už klasický „enigmácký“ průvodce s nastavením výstupního rozlišení obrazu (do 2160p 60Hz, ale je pochopitelně možné nastavit i nižší, pro Full HD zobrazovače a české vysílání nejlépe asi 1080p 50Hz), volbou jazyka, nastavení režimu obou tunerů (to je mimochodem docela nepodstatné, vše se stejně nastaví „samo“ při ladění). Nastavení sítě (kdo má „drátovou“ DHCP síť, nenastavuje nic, jen ji zapne, kdo má konfiguraci sítě složitější anebo používá wi-fi, nastaví si co a jak je potřeba) a ladění kanálů. V místech s výskytem signálu z více regionů (typicky Praha a okolí) velmi doporučuji ladit multiplexy jednotlivě ručně.

Pokud neznáte příslušné lokální kanály a nechce se Vám to hledat, laďte automaticky, jen počítejte s tím, že všechny naladěné kanály nemusejí být v nejlepší signálové kvalitě. Výhodou je, že v DVB-T2 jsou aktuálně jen 3 multiplexy (přinejlepším), takže i manuální ladění je rychlé (určitě rychlejší než automatické). Tunery jsou kombinované pro DVB-T, DVB-T2 a DVB-C (modulační standard pro digitální kabelovou televizi) a umožňují zpracovat všechny typy modulace bez ohledu na implicitní nastavení tunerů. Pokud přijímáte jen pozemní signál, doporučuji hledání DVB-C kanálů vypnout.

Poznámka k wi-fi: Wi-fi adaptér nemá DM900 vestavěný, ale lze použít kompatibilní USB adaptér (lze dokoupit za 300-400 Kč). Ten pak není třeba nijak zvláštně nastavovat, stačí ho jen zapíchnout do jednoho z USB konektorů a v menu nastavení sítě aktivovat „wireless“, prohledat bezdrátové sítě, vybrat požadovaný AP a nastavit přístupový klíč (heslo).

Nakonec jsem inicializoval (naformátoval) vestavěný pevný disk a nastavil složky pro nahrávání a timeshift (protože míst kam se nahrává může být víc, je nastavení o něco složitější než u nelinuxových PVR, ale i tohle většinou nastavuje prodejce, zákazník to řeší výjimečně).

Poměrně příjemný bonus je, že plugin pro HbbTV, narozdíl třeba od Octagonu SF4008, není potřeba dodatečně doinstalovávat, ale je již součástí image (alespoň toho originálního). Po naladění stanic a připojení k síti je tedy HbbTV hned k dispozici (stejně jako u SmartTV, na červené tlačítko). Jinak je ale samozřejmě ke stažení spousta dalších doplňků (pluginů), nainstalovatelných on-line. Opět (asi se budu trochu opakovat) si neodpustím doporučit to s doplňky příliš nepřehánět. Pokud nejste připravení na „pokusy zaživa“ a občasnou „zelenou smrt“ (analogie modré smrti ve Windows), je dobré zjistit si u každého pluginu ohlasy jejich reálných uživatelů. Jeden nestabilní plugin může znepříjemnit funkci celého přístroje (a to nejen při používání toho pluginu). Na druhou stranu, většina pluginů je ok a některé z nich jsou opravdu mooc šikovné 😉

Po absolvování průvodce je v seznamu stanic, kromě těch, které jsme naladili, i řada dalších, převážně německých satelitních stanic (ano, i u čistě pozemního set-top-boxu). Je to trochu matoucí, ale v klidu to ignorujte :-). Na seznam naladěných stanic se dá dostat celkem snadno, a to stisknutím zeleného tlačítka Satelity a výběrem položky Pozemní programy.

Hlavní seznam je implicitně řazený abecedně a nelze v něm položky seřadit. To bývá častým důvodem prvotního rozladění uživatelů, kteří Enigmu 2 neznají (mylně se domnívají, že seznam nelze setřídit vůbec). Finální selekce a uspořádání programů se totiž v hlavním seznamu neprovádí a proběhne až v tzv. favoritním seznamu, do kterého se vybrané žádoucí stanice z hlavního seznamu snadno (po stisknutí menu + přidání do přehledu) zkopírují.

Seznam stanic se standardně zobrazí po stisknutí tlačítek nahoru/dolů (toto chování lze v menu deaktivovat a pak se zobrazí jen po stisknutí tlačítka OK). Ze seznamu stanic lze dále vyvolat např. kanálové EPG (na tlačítko INFO), nebo zahájit nahrávání daného kanálu (aniž by se na něj muselo nejdřív přepnout). V seznamu se lze pohybovat nejen po jedné položce (tlačítka nahoru/dolů), ale i po stránkách (doleva/doprava), což se dost hodí když je seznam delší (je to pak po stránkách). Finálně se změna programu potvrdí stisknutím OK. Kanály lze ale přepínat i sekvenčně, a to implicitně tlačítky doleva doprava (opět i toto lze změnit v menu, stejně jako „mapování“ „barevných“ i různých dalších tlačítek).

O každém programu lze v seznamu zobrazit informace menu – informace – o programu (mimo jiné i číslo kanálu, pro ověření správné „regionality“). V informační liště je vidět například i přítomnost odkazu do HbbTV.

Možnosti využití LAN

Co uvést jako podstatné a zároveň neopakovat celé pasáže z jiných recenzí přístrojů s Enigmou 2 (např. zde uvedeného Octagonu SF4008)? Prakticky nic moc. I u DM900 je samozřejmě možný přístup přes FTP, a to nejen k nahrávkám na vestavěném (ale i USB) disku, ale také do systémových složek s linuxovou instalací a konfiguračními soubory. K dispozici je i sdílení (CIFS) a webové rozhraní umožňující nejen dálkové ovládání a nastavování (např. programování nahrávek) z PC, ale také streamování kanálů i nahrávek. Můžu tedy v pohodě sledovat v obýváku fotbal, zatímco dítě si ve svém pokoji na svém mobilu, tabletu nebo PC z toho samého Dreamboxu streamuje jiný kanál nebo nahrávku (samozřejmě na to musejí stačit tunery, pokud se třeba nahrává ze dvou multiplexů, třetí už naladit nejde). Šikovné, ne?

Jistě, pouštět videa lze i přímo z internetu, ale zdaleka všechno tam není, nebo jen s reklamami. K dispozici jsou i aplikace pro mobilní telefony, např. DreamDroid, kterou já občas využívám, když chci přepnout na jiný kanál, jsem dobře usazený v křesle, ovladač je na druhém konci stolu a nechce se mi tam natahovat :-). Jasně, je to „jenom komfort“, ale pokud se jednou ovladač rozbije, uznejte, že není špatné mít takovouhle „zálohu“, než se sežene nebo opraví.

HbbTV

HbbTV už jsem zmínil při instalaci. DM900 se v tomto směru chová stejně jako chytrá televize či přístroje s „nativní“ podporou HbbTV. Testoval jsem HbbTV různých stanic (např. ČT a Primy) a nezaznamenal jsem žádný problém co do rychlosti, uživatelského rozhraní či kvality. Prostě funguje.

Nahrávání

Dreambox DM900, jako většina přístrojů s E2 může nahrávat velký počet programů současně. Omezení je dané v podstatě pouze počtem tunerů (v tomto případě dva), který určuje maximální počet multiplexů, z nichž lze současně nahrávat. Během nahrávání lze přístroj používat dál, třeba přehrávat nahrávky (včetně těch dosud nedokončených), prohlížet EPG, plánovat další nahrávky, streamovat ze sítě, používat PiP (samozřejmě v rámci tunerů/multiplexů), atd.

V případě, že jsou oba tunery obsazené, ať již důsledkem nahrávání, streamování, či zapnutého PiP, „dočasně nedostupné“ programy se v seznamu stanic vyšediví a při pokusu na ně přepnout se zobrazí srozumitelná chybová hláška. Pokud dojde ke kolizi při plánování nahrávek, přístroj na kolizi upozorní a zeptá se jak situaci řešit (nechá vybrat kterou z kolizních nahrávek oželet a kterou naopak preferovat).

Nahrávání lze zahájit jak ručně, tak z EPG. Při plánování nahrávek podle EPG se záznam automaticky prodlužuje o předem nastavenou dobu (nastavitelnou v menu) a není třeba čas prodlužovat u každé nahrávky ručně.

Shrnutí

Dreambox DM900 UHD DUAL DVB-T2/C během důkladného několikatýdenního testování nezklamal mé očekávání. Ukázal se jako spolehlivý, svižný a komfortní přístroj se síťovým rozšířením, kterých v této výbavě a konfiguraci není na českém trhu mnoho (řádově jednotky). Opravdu těžko hledám nějaké nedostatky. Jako dosti nešikovné mi přijde provedení samostatných vstupů obou tunerů, vyžadující použití externího rozbočovače na vstupu. Na druhou stranu, pokud někdo řeší kombinovaný příjem „pozemáku“ a kabelovky, právě toto řešení mu to umožní a nemusí nic slučovat (pokud to vůbec sloučit lze). Snad by šlo zlepšit ještě prvotní nastavení interního disku (ideálně by mohlo být i součástí instalačního průvodce), ale vzhledem k tomu, že ho většinou dělá prodejce, není to pro koncové uživatele prakticky žádný handicap.

Přístoj umí HbbTV, přehrává multimédia v rámci LAN i on-line ze sítě (přes různé IPTV pluginy), má CI/CI+ kompatibilní slot, takže je připraven i pro případné zakódování vysílání, zvládá DVB-T2 i HEVC, a to až do rozlišení UHD (to jsem tedy v ČR bohužel vyzkoušet nemohl, bylo to ale testováno se satelitním tunerem), příjmové vlastnosti jsou subjektivně mírně nadprůměrné, nadměrně netopí a „nekouše se“ (oboje u přístrojů s E2 není vždy samozřejmostí). Oproti konkurenčnímu Octagonu SF4008 4K je pak hlavní nevýhodou cena.

Výhody / nevýhody v bodech

Štítky