Q65 je co do parametrů totožný se základem série Q60. Patří mezi nejvyšší řady LCD televizorů tohoto výrobce označované jako QLED – jeho výbava mj. zahrnuje i Bluetooth Audio.
Druhý recenzovaný televizor z letos velmi pomalu nastupující kolekce 2019 je z opačného cenového spektra než jednoduchý a levný Sencor SLE 32S600TCS, který jsme zkoušeli před časem.
Samsung QE55Q65 má zdvojené tunery, lesklou obrazovku a plastové rámečky i podstavec. Přijde na 34.990 Kč a na rozdíl od základního Q60 patřícího rovněž do kolekce 2019, má už podstatně lépe vypadající kovový ovladač (u Q60 je černý plastový). Oba byly v době zkoušení navíc za stejnou cenu.
Jak bylo řečeno, technické parametry jsou podle Samsungu zcela totožné a televizor se neliší ani operačním systémem ani zabudovanou obrazovkou. Počítejte však s tím, že je bez připojení sluchátek (je tu ovšem Bluetooth Audio) a že je k dispozici pouze jedna mechanika PCMCIA (CI+) pro přístupovou kartu. To je ale dnes naprosto běžné i u podstatně dražších přístrojů. Jinak je výbava excelentní a v této cenové relaci málo vídaná.
Dobré balení, náročnější instalace, pomalé třídění kanálů
Instalace nebyla ideální už jen proto, že jsou obráceně označeny nožičky podstavce (jejich montáž je i tak snadná) a že při výběru jazyka vidíte, že nejsou seřazeny podle abecedy, takže v případě Česka listujete a listujete, kolovat se nedá. Propojení dálkového ovladače (RF) s TV se dělá velmi jednoduše současným podržením dvou tlačítek a bylo dílem okamžiku. Veďte ale v patrnosti, že i letos se instalace u této značky liší při obnovení továrního nastavení a po vybalení zcela nového kusu z krabice. Já jsem pouze obnovoval.
Nicméně situace se asi nezmění u poněkud sugestivního doporučení Samsungu, aby si obsluha stáhla aplikaci do telefonu (a následně aby se také přihlásila k jeho službám) a mohlo se tak prý pokračovat v instalaci. Naštěstí po chvíli přijdete na to, jak to přeskočit a je dobře, že to alespoň nějak jde. Bohužel druhé věci, přihlášení k účtu u Samsungu, se už nevyhnete, protože je u nových televizorů vyžadována zhruba od loňského léta. Jakékoli aplikace, které tak nejsou v televizoru instalované, což byl v mém případě z domácích pouze Skylink Live TV (a také Youtube), už při pokusu o instalaci z firemního tržiště vyžadují přihlášení k účtu. Můžete se to sice zdát poněkud smutné, ale je to nevyhnutelný trend. Stačí se jen podívat na zmiňované Youtube, kde je přihlášení zatím volitelné, nebo na televizory s Google Androidem, kde bylo vždy pro instalaci aplikací vyžadováno.
Třídění naladěných kanálů nenajdete v menu nastavení na volbě Vysílání a není ani na tzv. Rychlém nastavení, kde je ikon jak naseto, takže se z Rychlého nastavení stává nastavení pomalé. Kolovat se v něm nedá a přesouvat ikony také nešlo.
Seřazení naladěných stanic se provádí v jejich seznamu, což znamená déle podržet kombinované kolébkové tlačítko postupné změny kanálu. Škoda, že to není nabídnuto na závěr instalace. Samsung ovšem není jediným výrobce, který na tento systém přešel a kdo to neví, musí opět do příručky.
V seznamu naladěných stanic buď sáhnete po oblíbených položkách, nebo volbě Upravit kanály. V druhém případě je třeba využít volby nazvané Změnit číslo, což je ale jen eufemismus. Vybraný kanál totiž musíte na novou pozici přesunout šipkovými tlačítky a žádné číslo nezadáváte. A protože to jde pouze po jedné stanici, je to i u DVB-T/T2 časově hodně náročné.
Ovládání sice podobné jako loni, ale některé věci…
Jak bylo řečeno v úvodu, One Remote Control, tedy jediný dálkový ovladač, který výrobce k televizorům této a dalších kategorií dodává, má i letos dvě podoby – jednoduchou černou plastovou a kovovou, podstatně elegantnější. Ta je součástí i tohoto televizoru a jak vidíte z fotografií výše od modelu 2018 se trochu liší. Tou nejviditelnější „trochou“ jsou tři nová tlačítka pod kolébkovými ovladači hlasitosti a postupného přepínání stanic. Samsung sem umístil přímé vyvolání Netflixu, Amazon Prime Video a Rakuten TV. Ikony těchto služeb také najdete na liště domovské nabídky (Home), ale tam je můžete odstranit. Tady se jich pochopitelně nezbavíte.
Větší problém představuje zařazení nového tlačítka pro přímé vyvolání režimu Ambient. To vystřídalo barevná teletextová tlačítka u modelu 2018, která byla přesunuta k tlačítkům číselné klávesnice. Výsledkem je ještě horší práce s HbbTV, a to v Česku ocení asi málokdo. Mimochodem již od vzniku One Remote Control vysloveně bije do očí prázdné místo v pravém horním rohu…
Jinak je nabídka na tlačítku Home, vyvolání číselné klávesnice, EPG či třeba styl ztlumení zvuku při starém stejně, jako třeba nemožnost kolovat v nabídkách či výpisu souborů v multimédiích. Ani letos ale není zcela jasné, zda je volba v menu zapnuta či nikoli. Změna grafiky je v tomto směru poněkud nevýrazná.
S ovládacím stylem daným úsporným ovladačem souvisí i vstup do HbbTV. Vyvolání červeného tlačítka nyní zabere více času, než v minulém roce (a ani dříve to nebyla žádná sláva!), přístup k režimu Ambient ve kterém najdete třeba automatické zobrazování fotografií nebo času na celé obrazovce je ovšem okamžitý.
Rychlé EPG s kraťounkou prodlevou, náročnější HbbTV, excelentní PiP
Programová nabídka je tradičně u Samsungu vynikající, bohužel tady slova o nepřerušeném zvuku při vstupu a odchodu neplatí. Slyšet tak byla kraťounká prodleva, která ovšem byla – většinou – kratší než půl sekundy a jen tak probleskla.
Samsung má i letos vyvolání EPG umístěno na krátké stlačení kolébkového přepínače naladěných kanálů, delší pak obstarává vyvolání seznamu kanálů. Z toho je vidět, že i přes některé námitky (zjevně jich nebylo dost) loňský styl drží. Ale protože EPG vyvoláte dosti rychle, většině asi přepínání stanic tímto způsobem vadit nebude.
V EPG se obraz objeví v malém náhledovém okénku v levém rohu, zvuk jede na pozadí a po programové nabídce se můžete volně pohybovat. Přepnutí na kanál uděláte po stlačení OK na aktuálně vysílaném pořadu. Pokud není nabídka pro kanál stažena (stahuje se po vstupu na pozemní multiplex) občas ale televizor přepnout nedokázal a musel jsem z EPG vyskočit a na příslušnou stanici najet takto. Počítejte rovněž s tím, že se při zadání upozornění na pořad televizor z pohotovostního režimu neprobudí.
Práci s chytrými funkcemi tentokráte omezím na HbbTV, PiP a níže podrobně rozebrané zrcadlení obrazovky z mobilního telefonu.
Obraz v obraze, nebo-li PiP (Picture in Picture), je tu skutečný a vynikající. Nejde tak o žádnou grafiku v obrazu za kterou je tato funkce často vydávána. Obrazy z obou tunerů jsou nastavitelné v řadě variant, vybrat si můžete rohové umístění náhledu druhého kanálu, nebo dvě varianty obrazů vedle sebe. Aby toho nebylo málo, je k dispozici i možnost přepnout se mezi zvukem v hlavním náhledu a ve vedlejším, což je dost ojedinělé. Bohužel potřebné volby nejsou po ruce tak, jak bych očekával. A protože v rámci tzv. Rychlého nastavení chybí možnost přesouvat jednotlivé volby a samostatné tlačítko pro PiP tu není, je práce neoperativní a pomalá. Funkci PiP také nešlo umístit na hlavní lištu domovské nabídky, což by vše možná vyřešilo.
Nejinak je na tom HbbTV, které se vyvolává ještě obtížněji. Nejprve ho ale musíte spustit, protože po instalaci zprovozněno není, a i to je podle mého důvod, proč Samsungu dlouhodobě klesá podíl na trhu.
Spuštění se bohužel nedělá tak jednoduše, jako dříve. Loni totiž byla ikona pro instalaci HbbTV na domovské liště, letos jsem ji tu nenašel, ale jak jsem už říkal, možná to souvisí s tím, že u Samsungu je tzv. prvotní instalace jiná, než instalace po obnovení továrních parametrů.
Ikona HbbTV byla až na tlačítku APPS (vstup do tržiště aplikací) a ve výpisu nepochopitelně až na posledním místě. Jakoby se výrobce o něco snažil…
Hybridní televizní vysílání sice bylo na kanálech na kterých jsem ho zkoušel funkční (ČT, Prima), ale ke spuštění samotné funkce, která se vám objeví na obrazovce, jsem potřeboval devět zmáčknutí tlačítek. Díky triku Samsungu je to ale možné výrazně zkrátit – stačí úvodní tlačítko zmáčknout jednou a hned potom podruhé. Tím se rovnou vyvolají barevná tlačítka. Bohužel se tím ale také zvyšuje nekonzistentnost ovládání. Na ostatních tlačítkách totiž tato funkce není. Zde se pracuje systémem krátkého zmáčknutí a delšího podržení a proč je to u číselné klávesnice a HbbTV uděláno jinak, není jasné.
Odchod z HbbTV je už snadný a stačí jen déle podržet tlačítko Zpět.
Sdílení obrazovky z mobilu ve výborné kvalitě
Samsung začal vyžadovat, pro instalaci dalších aplikací, přihlášení k účtu, který si u něj musíte založit. Pokud tak chcete používat něco jiného, než co máte v základu na liště na tlačítku Home (Domov), je nezbytné tak učinit. Jisté obejití může představovat spuštění aplikace na mobilu a zapnutí funkce pro sdílení (zrcadlení) obrazovky. Tu, stejně jako ostatní, najdete na zmiňované domovské nabídce, kde je například i vstup do nastavení či ke vstupům a výstupům. Aplikace si na Home opět můžete přesouvat podle svého a můžete je i vymazat, a to dokonce včetně Netflixu či firemních Samsung Things (chytrá domácnost). To je rozhodně výborná zpráva, protože zjednodušení nabídky se vždycky hodí a v tomto případě o to víc, že v ní nejde kolovat.
Pro vyzkoušení zrcadlení obrazovky jsem jednak využil stávající Sony Xperia XZ (F8331) se systémem Android 6.0 (zde jsem ale ani na několik pokusů s Wi-Fi Miracast neuspěl) a jednak nově zapůjčený Samsung Galaxy A9 aktualizovaný na Android 9.0. V případě tohoto výborného telefonu se to ale dělá trochu jinak, než jsem byl zvyklý dříve a z počátku je to náročnější. Abyste se totiž ke sdílení obrazovky mobilu na obrazovce televizoru vůbec dostali, musíte nejprve na mobilu najít ikonu s nápisem Smart View. A ta byla skryta v rychlé ikonové nabídce telefonu na samém konci. V menu nastavení, kde tyto funkce zpravidla jsou, pak zcela chyběla a nenašel jsem ji ani v části věnující se bezdrátovému připojení, kde je u Galaxy A9 i Wi-Fi Direct.
Jakmile si ikonu Smart View přesunete na pohodlnější místo, je už vše snadné. Televizor je standardně nastaven na monitorování okolí, takže na něm není třeba nic povolovat a stačí jen na mobilu odmáčknout Smart View. Týká se to jak přístupu přes síť Wi-Fi (zrcadlení), tak přes využití Bluetooth ke kterému se ještě dostaneme.
Zrcadlení obrazovky u Galaxy A9 bez potíží pracovalo a fungovalo i navázání na přehrávání při přerušení videa třeba příchozím hovorem nebo nějakou úpravou parametrů. Obrazová kvalita v podstatě odpovídala zdroji, jak například u HBO GO, tak třeba u Lepší.TV. Někdy však trvalo trochu déle, než se vše usadilo. To už ale záleží na konkrétní sítě Wi-Fi a také na prostředí v jakém ji provozujete. Já standardně zkouším s frekvenci 2,4 GHz, která lépe odpovídá situaci ve většině českých domácností.
Jinak Galaxy A9 za výbornou cenu nabídne zejména displej AMOLED s úhlopříčkou 6,2″ (15,7 cm) a rozlišením 1080 x 2220 bodů. Příjemný je bezrámečkový displej po dvou stranách se zpravidla dobře fungující čtečkou otisků prstů na zadní straně, což je ale dnes obvyklé. Napojení na počítač či dobíječku zajišťuje konečně pořádně navržený konektor USB-C (na rozdíl od microUSB), mobil bez problémů vydržel den i při náročnějším provozu. V případě sdílení obrazovky přes Wi-Fi Miracast si částečně vypíná obrazovku, což vidíte ve fotogalerii výše, takže šetří energii. V tomto režimu tak vydrží překvapivě dlouho.
U připojení přes Bluetooth, a tedy využití televizoru jako externího reprosystému mobilního telefonu, s Galaxy A9 opět nebyl problém a nebyl ani při napojení přes Sony Xperia XZ. Po vzájemném propojení a spuštění muziky z mobilu se na televizoru automaticky objevil poslední nastavený režim Ambient à la šetřič obrazovky a jsem rád, že na to Samsung myslel.
Bluetooth v televizoru se nechá využít i opačně. Lze tudíž spustit výstup na externí reproduktor (volba pro přesměrování zvuku je po ruce) a napojení na můj výtečný mobilní stereo systém Chronos Miniboom NFC bylo jednoduché. Na televizoru stačilo najet na Zdroje a do volby Průvodce připojením. V ní jsem si vybral Bluetooth a externí reprosystém. Tohle Samsung vymyslel výborně nemluvě o tom, že si dnes vcelku málokterý televizor v této cenové relaci (a i ve vyšší) s Bluetooth Audio rozumí.
Slušná multimédia, dobré HDR
Správce souborů nabízí jediný ikonový náhled (dva řádky) s několika filtry. Řazení souborů ovlivníte jen částečně a na síťovém serveru to nešlo nikdy. U souborů na USB médiu jsem na pokus o řazení narazil, ale šlo to jen podle titulu, datumu či kanálu (u nahraných pořadů). Například možnost sestupného či vzestupného řazení chybí a otázkou je, co znamená řazení podle „Titulu“, protože podle české abecedy nebylo.
Oba řádky manageru jsou také jakoby samostatné a po najetí na poslední položku v prvním z nich se nepřesunete na další na následujícím řádku. Musíte si to pěkně postaru odcvakat. Kolování není možné a tak je pohyb časově náročný, což platí i u serveru. Nicméně dlouhé názvy souborů rotují, použitá čeština byla v pořádku a nemusíte si dopředu vybírat, co budete přehrávat.
V případě USB můžete použít souborové formáty FAT, exFAT a NTFS. Já testoval s použitím NTFS a Kingston DataTraveler, ke zkoušení přes lokální síť jsem využil mého multimediálního serveru Synology DiskStation DS414j. Formátová kompatibilita je podobná, či prakticky stejná (na rozdíly jsem nenarazil).
Ve videu televizor nezvládá ani XviD, ani DivX a neporadí si ani s DTS na což je upozorňováno elektronické příručce. Nejlépe si tak rozumí s čistým MPEG-4, H.264 či HEVC v různých rozlišeních včetně 4K.
Výborná je u fotografií, kde televizor zvládl JPG, PNG i BMP, navíc pak ještě MPO (3D snímek), které se zobrazilo jako jedno JPG.
U muziky bohužel vůbec nevidíte formát souboru, dlouhé názvy sice rotují, ale jsou bez koncovek. Přehrálo se ale vše, co jsem televizoru předložil, včetně FLAC a FLAC HD, 192 kHz.
V případě videa s HDR se musíte smířit s tím, že televizor ani v této cenové relaci nepodporuje Dolby Vision, nabízí však většinu ostatních systémů, včetně HDR10+ s taktéž dynamickými metadaty o které jsme vás už informovali.
Já vyzkoušel pouze standardní HDR10 a podání detailů, zatmavených i přesvětlených bylo velice dobré, i když ne tak výrazné jak bych očekával. Ale já je mám raději ostřejší, kdežto dnes je přístup spíše jemnější. A regulaci co vám zatím nikdo nenabízí.
Dobrá „televize“, ale pokud používáte HbbTV, běžte raději jinam
První televizor Samsungu z letošní kolekce se předvedl v dobrém světle jak po obrazové, tak po zvukové stránce a ceně v tomto směru určitě odpovídá. Velice dobré, i když místy proměnlivé, bylo zejména resamplování z nízkého rozlišení i zanedbatelných datových toků, v případě televizního vysílání v SD (nízká kvalita) však byl obraz často jakoby za závojem. Jakmile dorazil lepší datový tok, typicky HD kanály České televize na DVB-T2, okamžitě nastala skoková změna a vše bylo rázem nesrovnatelně lepší. A i když ani tady není datový tok nijak impozantní bylo jasně vidět, že televizoru sedí daleko více a že se ním už také lépe vypořádává.
Jasné mínusy jsou tu dva: ovládání někdy dosti komplikované a zbytečně zdlouhavé a práce s HbbTV, která je vysloveně problematická a pomalá až je to skoro o nervy. Jinak námitky nemám a oceníte vysoce kvalitní provedení obrazu v obraze (PiP), který skoro nemá konkurenci. Nabízí totiž spoustu možností, včetně výtečné volby přepnutí zvuku mezi hlavním obrazem a náhledem. Takhle dnes PiP neumí udělat prakticky nikdo i když tady ho sráží jeho ovládání, které výrobce podle mého nedokázal dotáhnout.
Řeknu to tahle: Q65 je za danou cenu výborný televizor, ale pokud často či častěji používáte „červené tlačítko“ HbbTV, nebude pro vás. Pokud je stav HbbTV u tohoto televizoru vlastní všem letošním modelů Samsungu, troufnu si říci, že u nás bude mít problém. Česko je totiž zemí „červeného tlačítka“.
Hodnocení
- PRO: výtečná výbava, vynikající PiP se spoustou možností, bezproblémové Bluetooth Audio, excelentně vypadající kovový ovladač, ale…
- PROTI: …ovládání je někdy velmi pomalé, nekonzistentní a je třeba si na něj zvyknout, horší práce s HbbTV, než u loňských modelů TV a nesrovnatelně horší než u konkurence