Zásadní změnu mediálních zákonů, zejména pak těch, které se dotýkají médií veřejné služby a konkrétně České televize a Českého rozhlasu, chce ještě před letošními parlamentními prázdninami prosadit vládní pětikoalice.
Koordinátorem těchto změn je dlouholetý mediální manažer Michal Klíma, někdejší ředitel Lidových novin a vydavatelství Economia, od Nového roku poradce premiéra Petra Fialy (ODS) pro média. Připravované novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu mají do značné míry řešit problémy, které předchozí vlády opomíjely. Mediální legislativa u nás vznikala překotně a místo komplexních změn procházela mnoha drobnými novelizacemi, které nereflektovaly proměny mediálního prostředí.
Jeden příklad za všechny: když loni v říjnu předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Hana Továrková na konferenci DIGIMEDIA 2021 prohlásila, že po roce 2030 vidí budoucnost televizního vysílání spíše na internetu než v terestrických sítích (tato změna by se dotkla více než poloviny všech domácností v České republice), generální ředitel ČT Petr Dvořák jí opáčil, že za takové situace by Kavčí hory mohly přijít o značnou část svých příjmů. Zákon o koncesionářských poplatcích totiž stále operuje s pojmem „televizní přijímač“, za který považuje televizor s tunerem. Pokud jej domácnost vlastní, měla by platit televizní poplatek. Pokud jej ale nevlastní a sleduje programy ČT přes internet na počítači, notebooku, tabletu, mobilu nebo jiném chytrém zařízení bez televizního tuneru, povinnost platit televizní poplatek se na ní nyní nevztahuje.
Mediální plány opozice: Nezávislé financování ČT a ČRo a zapojení Senátu do volby radních
Jasnější definice televizního a rozhlasového přijímače
Právě upřesnění definice televizního a rozhlasového přijímače by mělo být jednou ze změn chystaných v novelách zákonů, které se týkají veřejnoprávních médií. Tedy kromě toho, že by měly po mnoha letech přinést zvýšení koncesionářských poplatků. U České televize z 135 na 150 korun měsíčně, u Českého rozhlasu ze 45 na 50 korun měsíčně. Není to mnoho, protože například u rozhlasu se poplatek naposledy zvyšoval v roce 2005 a od té doby jeho hodnota díky inflaci reálně klesla. Česká televize se sice dočkala zvyšování poplatku během první televizní digitalizace v letech 2008 až 2012, od té doby ale veškeré náklady výrazně stouply a rovněž se rozšířil počet programů, které ČT, ale také ČRo provozují. Diverzifikují se také cesty, kudy se vysílání obou veřejnoprávních médií dostává ke koncesionářům.
Distribučních cest přibývá a s nimi i náklady na jejich zajištění. Nemluvě o roli internetu, na kterém lze s určitými licenčními omezeními sledovat nejen lineární vysílání všech programů ČT a ČRo, ale také archiv pořadů i speciální projekty, které jsou určeny právě jen pro web nebo HbbTV. Tomu se musí zákony také přizpůsobit, byť současné internetové aktivity lze zahrnout pod konstatování současných zákonů, že ČT a ČRo mají podporovat technologický vývoj. Vždyť ne náhodou byla obě média také tahouny digitalizace – ČT televizní a ČRo rozhlasové. S rostoucími náklady ale nebude možné, aby koncesionářské poplatky opět zůstaly na stejné úrovni několik let. Vládní návrh přejatý od nevládních organizací, v jejichž čele stál právě premiérův poradce Klíma, proto počítá s každoročním hlasováním Poslanecké sněmovny o jejich možném navýšení.
Exradní Lipovská, duch zákona a rozmlácený předsednický stolek
Zásadní změnou projde volba radních ČT a ČRo
Připravované novely rovněž počítají s tím, že hospodaření České televize a Českého rozhlasu by napříště nekontrolovaly pouze jejich mediální rady, ale také Nejvyšší kontrolní úřad. Ovšem nejzásadnější změnou by byl nový způsob obsazování Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Dnes o obsazení těchto dvou kontrolních rad rozhodují poslanci a vybírají z nominantů „nezávislých“ organizací. Často však jde o účelově založená sdružení a kandidáti jsou ve skutečnosti nominanty parlamentních stran, mezi nimiž platilo nepsané pravidlo proporčního rozložení sil v mediálních radách, které odpovídalo postavení jednotlivých stran v Poslanecké sněmovně. Tomu by ale mělo odzvonit, protože připravované novely zákonů o veřejnoprávních médií počítají s tím, že kandidáty do rad by mohly nominovat pouze organizace z jasně stanovených oborů, které existují nejméně 10 let a působí alespoň ve dvou krajích.
Z kandidátů by sice vybírali poslanci (a nově i senátoři), „svého“ radního by ale daná organizace mohla kdykoli v průběhu jeho mandátu sama odvolat. Naopak poslanci by už nemohli odvolat radu jako celek tím, že by dvakrát po sobě neschválili jejich výroční zprávu. Tu by už sněmovna neměla schvalovat, ale pouze brát na vědomí. Vláda počítá i se změnou způsobu volby členů „malých“ mediálních rad. U České televize by 10 z 15 radních volili nadále poslanci a zbývajících pět senátoři. Podle původního návrhu se měl počet televizních radních snížit na 12 a polovinu měla volit Poslanecká sněmovna a polovinu Senát. S tím však nesouhlasilo ministerstvo kultury. U Rady Českého rozhlasu má šest z devíti radních volit Sněmovna, tři pak Senát. Ani v tomto případě neprošel návrh na snížení počtu radních na šest.
Tomio Okamura chce zestátnit Českou televizi a Český rozhlas
Změna způsobu volby mediálních radních přichází pouhý rok před koncem druhého funkčního období generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Jeho nástupce by už tedy měli volit radní zvolení podle nových pravidel. Zatím není jasné, zda se Dvořák bude ucházet o třetí funkční období, každopádně se už pomalu objevují zájemci o účast ve výběrovém řízení. To Český rozhlas má generálního ředitele „jistého“ na dalších šest let dopředu. Radní ČRo totiž potvrdili dosavadního generálního ředitele Reného Zavorala ve funkci na další období ještě před podzimními parlamentními volbami.
Televizníweb.cz připravuje rozhovor s Michalem Klímou, poradcem premiéra Petra Fialy pro média
