Jste na cestách a chcete si večer na hotelu pustit na svém telefonu přenos očekávaného fotbalového utkání. Může se stát, že budete mít smůlu a místo sportovních výkonů budete sledovat tabulku s vysvětlením, že v daném státě nejsou vysílací práva k dispozici. Může za to systém geoblokace, který je pro mnohé světoběžníky holdující filmům a seriálům doslova noční můrou.
Máte geoblokaci? A mohla bych ji vidět?
Internet a jeho rozvoj mění (a pravděpodobně i měnit bude) mnoho oblastí práva. Asi nejčastěji zmiňované je právo na duševní vlastnictví, protože internet je komerčním prostorem, a nikoliv oblastí, kde všechno patří všem. Tuto problematiku řeší robustní systém autorských, respektive distribučních práv. A jedním z aspektů, který se k nim přímo vztahuje, je místo, respektive stát, kde má daný poskytovatel právo obsah šířit. A tomu pomáhá tzv. geoblokace.
Geoblokace vychází z příbuzného a mnohem známějšího termínu geolokace tedy přesného určení polohy. Toho lze dosáhnout několika způsoby z nichž nejběžnější jsou tři. Prvním je triangulace, tedy hledání polohy zařízení na základě jeho polohy vůči vysílačům. Druhým lokalizace pomocí systému GPS (nebo podobného) a třetím a zdaleka nejčastěji používaným je potom identifikace na základě identifikace IP adresy. Tato adresa je dynamická – neexistuje databáze konkrétních IP adres spojených se zařízením, avšak technologie umožňuje relativně přesné odhalení jejich polohy, což je pro potřeby regulace televizního obsahu dostatečné.
Geoblokace potom určuje, k jakému obsahu bude (respektive spíše nebude) mít uživatel přístup na základě své polohy. To funguje jak v rámci sítě internet jako takové (v některých zemích je například omezený přístup k některým sociálním sítím nebo informačním zdrojům, tak v rámci konkrétních stránek nebo služeb. Uživatel se na danou stránku připojí, avšak bude mít přístupný jiný obsah než na těch samých stránkách v jiném státě.
Jak obejít geoblokaci?
Pokud se uživatel cítí být geoblokací z nějakého důvodu omezen, existuje celá řada cest, jak systém obalamutit. Pokud si chce uživatel užívat na cestách nebo dovolené stejný obsah jako doma, je možné využít technologii vzdáleného přístupu (Remote access) na zařízení, které máte doma. Celý systém potom funguje tak, že k daným stránkám se připojuje domácí zařízení (není tudíž důvod jej blokovat) a z něj si potom stahuji obsah já jako uživatel, bez ohledu na svoji polohu – domácí zařízení nevyužívá geoblokaci.
Další možností je využít proxy servery, zde je situace obdobná jako ve výše uvedeném případě, avšak zásadní nevýhodou je nižší úroveň zabezpečení, protože komunikace s takovým serverem nebývá šifrovaná a správce serveru má během komunikace přístup k datům. Proxy funguje pouze na jednotlivé aplikace.
Pokročilejším a sofistikovanějším řešením je VPN („Virtual Private Network“) ta funguje na vyšší úrovni celého systému a umožňuje šifrování, je tedy mnohem bezpečnější než Proxy servery. Nevýhodou je, že je použití této sítě náročnější na hardware v samotném počítači a také fakt, že se většinou jedná o placenou službu. Jedná se o zdaleka nejčastější řešení při obcházení geoblokace.
Další variantou je TOR (The Onion Router) komunitní řešení, které je zdarma, avšak může být citelně pomalejší. Kvůli špatné pověsti bývá tato cesta často blokována poskytovateli internetových služeb.
A co na to právní teorie…?
Po stránce právních předpisů je celá situace s geoblokací poměrně zamotaná. Je třeba rozdělit obsah do dvou velkých kategorií. Tou první je originální produkce, na kterou mají provozovatelé vysílání vlastní autorská práva a tou druhou potom tvoří obsah, na jehož vysílání mají služby distribuční právo, avšak přímo je nevlastní. Typickým příkladem (a nejsložitější oblastí) jsou tradičně sportovní přenosy. Dalším aspektem, na kterém záleží je potom fakt, zda se jedná o placenou nebo veřejně přístupnou službu.
Podle nařízení Evropské unie musí poskytovat všichni provozovatelé placených videoslužeb na celém území Unie stejný obsah. Jiné je to u sportovních přenosů, kde záleží na konkrétních vysílacích právech pro dané území. Bezplatné televizní služby, jako je veřejnoprávní Česká televize si mohou pravidla produkce vlastních pořadů v zahraničí určovat samy.
…a televizní praxe?
V rámci přípravy tohoto článku jsem oslovili hlavní provozovatele vysílání a televizních v ČR (zaměřili jsem se pochopitelně na vysílání šíření přes internet) a zeptali se jich na to, jaký je přístup ke geoblokaci v rámci jejich instituce. Zde je souhrn odpovědí, které jsme dostali.
„U geoblokace jsou pro nás zásadní licenční podmínky užití videa (pořadu). U původních pořadů ČT se snažíme být přístupni celosvětově, ale u některých pořadů nám to nedovolují například práva k užité hudbě. Takovým příkladem byl seriál Most! Většinu akvizic máme pro teritorium ČR a málokdy kupujeme práva na zahraničí. Spíše se tak neděje. U sportovních událostí je to vždy specifické a vychází to opět z licenčních podmínek. Pakliže máme práva na zveřejnění mimo teritorium ČR, pořad zpřístupníme i v zahraničí,“ říká Marek Doležel, výkonný ředitel pro nová média České televize.
„Na našich webech máme různé druhy geoblokací. Obecně ale platí, že číst články si mohou lidé z celého světa, zpravodajská videa na webu CNN Prima NEWS si mohou pustit uživatelé v Česku a na Slovensku. Naše pořady si mohou uživatelé přehrávat podle jejich typu – vlastní tvorbu a vytvořený vlastní obsah mohou sledovat uživatelé z celého světa. Geolokální omezení pro akviziční pořady a vlastní tvorbu natočenou podle licence nám zpravidla definuje distribuční smlouva. Většinu těchto pořadů mohou sledovat diváci v České republice a na Slovensku,“ sdělila Gabriela Semová, vedoucí oddělení Korporátní a interní komunikace FTV Prima.
„Formulace redistribučných smluv mezi námi jako poskytovatelem a vedením jednotlivých programů v kombinaci s regulací EU o přeshraničních služeb s online obsahem geograficky omezuje dostupnost drtivé většiny stanic, jež máme v našem portfoliu, pouze na státy EU a zamezuje šíření mimo ně. Technické zabezpečení našich služeb kopíruje tato nařízení. Kromě toho jsou v některých případech vydávány blackouty ze strany dodavatelů programů. Jedná se většinou o sportovní přenosy. U menšího množství televizních stanic potom máme distribuční právo do celého světa,“ odpověděl Samuel Kovalčík, Support Lead SledovaniTV.cz.
„Ano, O2 TV má stejně jako drtivá většina všech poskytovatelů televizního vysílání geoblokaci služeb. Je to především z důvodu vysílacích práv jednotlivých pořadů a kanálů, které jsou platné jen pro danou oblast. O2 TV je možné si zakoupit jen s trvalým pobytem v ČR, sledovat ji je pak možné v rámci zemí Evropské unie,“ napsala Veronika Zachariášová, tisková mluvčí O2.
„U některých videí na Streamu geoblokace je, závisí to vždy na domluvě s partnery třetích stran, kteří u nás mají svůj obsah. Vždy je to tedy na individuální dohodě,“ řekla Hana Holubová PR specialistka společnosti Seznam.cz.
„Vodafone TV má nastavenou geoblokaci na základě rozsahu povolených IP adres a držíme se přitom pravidel pro přenositelnost digitálních služeb v celé EU. Zákazník Vodafonu CZ tak může sledovat Vodafone TV třeba na svém mobilním telefonu kdekoliv na území Evropské unie. Mluvím o sledování televize prostřednictvím aplikace Vodafone TV (sledování televize přes internet). Naopak nemluvím o příjmu přes DVB-C (kabel), který je pevně fixován na jednu adresu v naší síti. Doplním výše uvedené. Například i v Portugalsku si můžu přes aplikaci pustit sportovní přenos, protože jako rezident Česka mám smlouvu s Vodafone CZ a ten umožňuje sledování v rámci EU,“ uvádí Ondřej Luštinec External Communication Lead & Spokesperson společnosti Vodafone.
