Poslední z vysílačů, který ukončil koncem minulého roku na středních vlnách šíření programu Českého rozhlasu Dvojka a který jsme navštívili, je Domamil u Moravských Budějovic na Vysočině. Ke stejnému datu ukončil také vysílání soukromé stanice Český Impuls. Z katastrálních map uvidíme, že rozhraní katastrů Moravských Budějovic a obce Domamil, prochází po příjezdové cestě do vysílacího střediska a vlastně tak oba současné vysílací stožáry odděluje do dvou katastrálních území. Dík za možnost prohlídky patří panu Jiřímu Válkovi a zejména Jaroslavu Vystavělovi, který nám poskytl podrobné výpisy z provozu vysílacího střediska Domamil.
Počátkem padesátých let minulého století byla naplánována stavba vysílače a za vhodné místo určena vyvýšenina Velký Radvan. Za války bylo toto místo součástí německé protiletecké vzdušné obrany, kde byly umístěny reflektory směrované na oblohu. Podívejme se na postupný vývoj výstavby, od roku 1949, kdy bylo zjištěno, že v obci Domamil je špatný příjem programů Československého rozhlasu, kdy se média pomalu stávala součástí boje s ideologickou diverzí.
Antény
S výstavbou vysílače se začalo v dubnu 1952 a zkušební vysílání zahájeno o dva roky později v březnu 1954, které přešlo do pravidelného provozu s jedním trubkovým stožárem, zavěšenou L anténou a dvěma vysílači TESLA SRV 30 B o výkonu 30 kW.
V objektu střediska byla provedena montáž trubkového anténního stožáru 60 m a provizorní drátové antény typu L zavěšené jedním koncem na tento stožár ve výši 50 m a vedené šikmo k zemi. V červnu 1956 byl postaven a uveden do provozu anténní příhradový stožár 107,5 m, který nahradil provizorní L anténu. Definitivní montáž a přizpůsobení antény bylo dokončeno v roce 1960, protože u příhradového stožáru byl patní izolátor po namontování v roce 1956 naprasklý. V roce 1967 byl zlikvidován původní 60 m trubkový anténní stožár. V souvislosti s náhradním provozem při rekonstrukci dlouhovlnného vysílače Topolná v roce 1969 byla stávající anténa 109 m elektricky prodloužena a vysílala na dlouhé vlně 272 kHz. Od prosince 1983 byla do provozu opět uvedena provizorní šikmá L anténa, která se používala až do roku 1988, kdy byl postaven nový anténní systém unipól o výšce 85 m. Oba stožáry se na kopci Radvan tyčí dodnes.
U provozní budovy se nachází i nízký příhradový stožár. Sloužil od roku 1966 jako pojítko pro dopravu modulace z Jihlavy programů Československého rozhlasu, které v roce 1972 nahradila modulační trasa RVG 950 Brno-Sýkoř – Domamil. V roce 1998 byl krátce pro dopravu modulace použit satelitní příjem, ale v témže roce byl nahrazen metalickou linkou, protože, dle zápisů z provozu, na satelitu nebyl úplně přesně stejný signál, jenž se měl vysílat.
Kmitočty a programy
Vhodné a mezinárodně zkoordinované kmitočty spektra jsou pro šíření éterem nezbytné. Jak jsme již dříve psali, základem pro poválečné uspořádání spektra v Evropě byl tzv. Kodaňský plán z roku 1948, který vstoupil v platnost 15. března 1950 a následně Ženevské kmitočty z roku 1975, které se staly účinnými od listopadu roku 1978. Zatímco Kodaňský plán nám na středních vlnách přisoudil devět lokalit pro čtyři kmitočty, Ženevský plán umožňoval vysílání až z více jak 70 lokalit na 22 kmitočtech. Pokud nebudeme uvažovat o lokálních s výkonem 1 kW, tak možnosti byly vysílat až z 30 míst na 11 kmitočtech o výkonech nad 5 kW. Přesto byly v průběhu doby doplněny další národní kmitočty, zkoordinované se sousedními zeměmi.
O tom, jaký kmitočet byl použit v počátcích vysílání Domamilu, se žádný zápis nenašel. Za to se potvrdilo, že veřejné mínění obce Domamil mělo správný dojem, když stavbu vysílače prohlásilo
za rušící stanici, která rušila vysílání západního rozhlasu. Hlavní náplní vysílače byl totiž „speciální“ program, který probíhal minimálně do jedné antény až do roku 1964. Do té doby do druhé antény musel být použit kmitočet 1520 kHz, který byl tehdy platným plánem přidělen pro relativně blízkou Jihlavu. V roce 1964 začalo zkoušení i dalších kmitočtů: 1484 a 1594 kHz. Poslední z nich byl nakonec od 27. listopadu 1965 vybrán pro program Československo I a s výkonem 30 kW se následně dostal i do Ženevského plánu 1985 pro Moravské Budějovice, jak zní oficiální název vysílací stanice.
Výčet kmitočtů, na které vysílače byly nastavené a antény šířily, je výrazně širší. Mezi největší přelaďování na dlouhé vlny muselo dojít v letech 1969 a 1978, kdy Domamil byl záskokem za dlouhovlnnou Topolnou. Tu také, v době přestávek supluje s vysíláním programu Hvězda na SV na kmitočtu 1232 kHz. Domamil suploval stanici Morava v Dobrochově na kmitočtu 953 kHz opět v roce 1978, kdy šířil programy Národního Okruhu Praha a jihomoravského krajového vysílání. Při tom stále, i když ne celý den, ale v určených časech (v noci 01:00 – 01:45) až do roku 1988 pokračovalo rušení již zmíněným speciálním programem z jednoho z 20 kW vysílačů na kmitočtu 720 kHz.
V rámci celoevropské změny kmitočtového rastru v roce 1978 došlo k posunu používaných kmitočtů o 1 kHz a současně ke zprovoznění frekvence 900 kHz pro jihomoravské krajové vysílání a program Hvězda. Dalšími kmitočty byly: 1332 kHz od prosince 1982 s výkonem 50 kW, i když tento kmitočet pro Jihlavu byl dle ženevského plánu notifikován jen na výkon 14 kW. Od března 1985 do roku 1992 je na kmitočtu 1071 kHz vysílán Interprogram Radio Praha, který ale mezi tzv. ženevské kmitočty nepatřil. Na stejném kmitočtu pak byl šířen program stanice Praha, od května 1993 pak Radiožurnál do ledna 1994, avšak mezitím toto vysílání končilo na kmitočtu 1332 kHz. Kmitočet 1071 kHz byl obnoven 1.2.1996 s kombinovaným programem Českého rozhlasu 6 a Rádia Svobodné Evropy výkonem 25 kW, které bylo v provozu do roku 2004. V závěru provozu byl šířen na kmitočtu 1332 kHz program ČRo Dvojka od roku 2017 výkonem 25 KW a od dubna 2015 výkonem 5 kW program Český impuls na frekvenci 981 kHz až do konce roku 2021.
Vysílače
Tak jako na většině vysílačů vybudovaných nebo obnovených v padesátých letech, i zde byly v průběhu let používány vysílače TESLA, počínaje již zmíněnou dvojicí 2xSRV 30. Vzhledem k tomu, že tento vysílač byl vyráběn i pro dlouhé vlny pod názvem DRV 30, nebyl problém jej upravit v roce 1969 jako záskok za jediný dlouhovlnný vysílač v Topolné. To se opakovalo v roce 1978, kdy zajišťoval program stanice Hvězda v době další rekonstrukce Topolné. V polovině tohoto roku také převzal na dva měsíce provoz na 953 kHz za vysílač Dobrochov, který byl tehdy způsoben havárií anténního systému. Ještě před tím byl vysílač vybaven novým budičovým stojanem a v roce 1973 provedena výměna kabeláže, ovládání a doplněna nová měřící souprava.
Provoz od 15. prosince 1982 za něj převzala dvojice vysílačů SRV 20A a to sdruženě s výkonem 50 kW na kmitočtu 1332 kHz. Vysílače byly koncipovány na provoz v celém středovlnném pásmu a maximální vysílací výkon jednotlivě byl 25 kW, i když z názvu by se mohlo zdát, že se jedná jen o 20 kW zařízení. Tento maximální výkon byl také na vysílacím středisku využit.
Zdrojem stabilního kmitočtu těchto vysílačů byla jednotka budiče (na obrázku DRB 6) s vysoce stabilním krystalem řízeným oscilátorem. Jeho součástí je dále vyrovnávací stupeň, násobiče kmitočtu a širokopásmový zesilovač. VF část je provedena jako dvoustupňový vf zesilovač, modulátor jako čtyřstupňový zesilovač, třetí je zapojen jako katodový sledovač. Všechny zdroje stejnosměrného napětí používají polovodičové diody. Vysílač byl chlazený vzduchem. Rozměry vysílače byly 3,41 m x 1,2 m a 2,3 na výšku.
Blokové schéma vysílače TESLA SRV 20 (Zdroj: http://stredni.vlny.sweb.cz/Tesla/Katalog_cz.html)
Od prosince 1983 byla uvedena do zkušebního provozu druhá dvojice vysílačů SRV 20A, společně s provizorní L anténou do roku 1988. Z důvodu úspory energie byly postupně od dubna 1998 vysílače vybaveny systémem řízené nosné, které snížilo příkon vysílače přibližně z dvojnásobku udávaného výkonu na 1,4násobek.
Dnes již tyto vysílače ve středisku nenajdeme. V roce 2017 došlo k výměně těchto elektronkových vysílačů za plně transistorové firmy TELEFUNKEN TRANSRADIO o výkonech 25 a 5 kW, které v přepaženém původním sále jsou stále na místě, zatímco ostatní historické zařízení bylo již odstraněno a zlikvidováno.
Od roku 2002 byl vysílač převeden na dálkový dohled a ovládání, takže z původních 15 směnných pracovníků, pro které byly v horních patrech provozní budovy vystavěny i byty, od té doby dojížděli jen pracovníci údržby jihomoravské oblasti.
České Radiokomunikace, jako provozovatel vysílačů, je v současné době v jednání s Technickým muzeem v Brně, kde by některé historické vysílače z období analogového vysílání měly obohatit jejich expozici sdělovací techniky. Současně společnost udržuje transistorové vysílače TELEFUNKEN TRANSRADIO ve studené rezervě pro další případné využití.
Přečtěte si další naše reportáže z návštěv AM vysílačů:
