Navštívili jsme karlovarský středovlnný vysílač, který jako všechny ostatní středovlnné vysílače Českých Radiokomunikací ukončil po více jak sedmdesáti letech šíření programu Českého rozhlasu Dvojka na kmitočtu 954 kHz a výkonem 20 kW na Silvestra minulého roku.
Areál vysílacího střediska se nachází ve čtvrti Stará role v oblasti severozápadního okraje krajského města. Velmi mile nás přijali pánové Jan Hotěk a Josef Macháček, poslední pracovníci střediska, za nimiž se přišel podívat na své bývalé pracoviště i pan Jiří Dolejš, který tam jako energetik pracoval v letech 1971–2003 a měl nám co říct o době, kdy vysílač byl na vrcholu své slávy.
Z aplikace Mapy serveru seznam.cz jsme zprostředkovali čtenářům náhled z letadla a označili podstatné body, které sloužily k provozu vysílače: 1 – Hlavní anténní stožár, výška 107 m, s anténním domkem; 2 – Rezervní anténní stožár, výška 47 m, s anténním domkem; 3 – Místo bývalého stožáru třetí antény 60 m; 4 – Provozní budova, technické zázemí, energetické přívody; 5 – umístění dvou diesel generátorů.
Používané kmitočty
Rozvoj výstavby vysílačů byl po 2. světové válce podmíněn Radiokomunikační konferencí v roce 1948, tzv. Kodaňským plánem, který udělal částečný pořádek v chaotickém válečném spektru, protože předchozí plán z roku 1939 z Montreux nebyl dodržován. Karlovy Vary získaly kmitočet 1232 kHz, na stejném kmitočtu mohly vysílat České Budějovice, Morava východ a nejsilnější Praha II (100 kW). Následně vysílací kmitočet přešel na 1520 kHz, který byl zkoordinován Kodaňským plánem pro Plzeň, také o výkonu 30 kW, společně s Ostravou. Původní kmitočet (1232 kHz) byl dále potvrzen, resp. o 1 kHz změněn Ženevským plánem v roce 1975 s výkonem nosné vlny až 50 kW. Dalším ženevským kmitočtem používaným v Karlových Varech byl 1071 kHz, který ale musel být na stanoviště ve Staré roli překoordinován, neboť Plánem GE 75 byl určen pro Mnichovo Hradiště.
Další kmitočet 981 kHz, který byl v osmdesátých letech využíván, mohl být použit jen s výkonem 1 kW, ale pravděpodobně nikoho jeho 7 kW v nejbližším okolí nerušil. Zato kmitočet 900 kHz s výkonem 25 kW byl ženevským plánem pro Karlovy přímo určen. Posledním kmitočtem používaným z vysílače byl ženevský kmitočet 954 kHz (30 kW) pro synchronní síť v českých zemích. Kmitočet 720 kHz, na kterém z Karlových Varů probíhalo rušení, byl přidělen německému Holzkirchenu a vysílala na něm Svobodná Evropa. Zajímavostí je, že se v protokolech z konference objevila kritika Polska, že tento kmitočet ruší na jejich území, i když tako frekvence nebyla Polsku přidělena.
Historie vysílacího střediska od padesátých let
Podívejme se trochu, jak šla historie vysílání, vývoj technologie i vliv politiky na techniku. Historii by bylo možno rozdělit na několik úseků: nejstarší do roku 1968, období do roku 1986 a normalizace, a poslední dobu do dneška.
Vysílač ve Staré roli zahájil provoz zřejmě v březnu 1950, kdy začal platit kodaňský kmitočtový plán na kmitočtu 1232 kHz pro Čechy-západ s povoleným výkonem 25 kW. Při zahájení vysílání mělo vysílací službu vždy šest kolegů na každou 12hodinovou směnu. Práce bylo tehdy dost a k dispozici byla i technická dílna. Původní vybavení bylo elektronkovými vysílači TESLA SRV 30, které představovaly u nás nejčastěji používané vysílače na středních vlnách. Když ještě byly elektronkové vysílače, výkonový zesilovač byl chlazený vodou. Teplá voda tehdy stačila na vytápění budov i v nejbližším okolí.
Vysílače TESLA SRV 1 a SRV 7 s klasickou anodovou modulací (Zdroj: http://stredni.vlny.sweb.cz/Tesla/SRV_7_cz.html )
Brzy po zprovoznění vysílače v padesátém roce, začala vysílat ze stanoviště v Holzkirchenu u Mnichova od 1.5.1951 v češtině rozhlasová stanice „Radio Freies Europa“ na kmitočtu 719, později 720 kHz. Československo odstartovalo projekt rušičky pod názvem „Akce R-405“ a rušilo tak mnichovské vysílání alespoň v okolí Karlových Varů, avšak ne dříve než od roku 1953. Můžeme se jen domnívat, že rušení, resp. „speciální vysílání“ se v oblasti Karlových Varů týkalo i programů vysílaných ze západního Německa v němčině, jako byl vysílač RIAS Berlin s ohledem na stále existující německou menšinu v okolí Varů. Rušící jednotky tvořily dva koncové stupně, přičemž střední výkon každého stupně dosahoval 1 kW, ve špičce až 4,5 kW. K tomu se na středních vlnách v počátcích používaly vysílače SRV 1, případně SRV 3, v pozdějších dobách byly nahrazeny vysílači SRV 7.
Není proto divu, že obyvatelé Karlových Varů jednoduše nazývali antény nad městem rušičkou. To pravděpodobně mělo za důsledek, že v srpnu 1968, kdy vlastně rušení bylo zastaveno, se před plot vysílacího střediska postavil jeden sovětský tank s hlavní namířenou na budovy střediska. Podle vyprávění pamětníků, byl v té době zaměstnán na vysílači volyňský Čech, který se perfektní ruštinou okupujících vojáků zeptal, proč na vysílač míří, když „nás přijeli osvobodit“. V důsledku toho pak namířenou hlaveň posádka nakonec otočila.
To mi po telefonu řekl pan Jiří Průcha, který ale na vysílač nastoupil až v listopadu 1968 a uvedenou historku znal jen z doslechu. Pracoval tam až do roku 2003, zpočátku jako jeden z 21 pracovníků obsluhy. V té době už na vysílacím pracovišti nebyli pracovníci Státní bezpečnosti, aby dohlíželi na rušičku. Karlovy Vary totiž nebyly středem zájmu „radioobrany“ ÚV KSČ, i když „speciální program“ byl stále součástí denní náplně vysílání. Avšak v mnohem menší míře, pouze v době 16:00-16:30 hod. a v noci od půlnoci do půl jedné s vysílačem SRV 3, v osmdesátých letech se zvýšeným výkonem na 7 kW přes vysílač SRV 7 na kmitočtu 720 kHz.
Čas na změnu technologie
Velkou změnou v technologii vysílacího středovlnného střediska v Karlových Varech, i přes dobu normalizace, byl konec roku 1986 a počátek 1987. Došlo k výrazné přestavbě, kdy vysílač TESLA SRV 30 byl vyměněn za dvojici vysílačů SRV 21. V té době na středisku byly vysílány tyto 3 programy Československého rozhlasu: HVĚZDA 30 kW na 1233 kHz, INTERPROGRAM Radia Praha 20 kW na 1071 kHz, Národní Okruh Praha (NOP) plus krajové vysílání + vysílání v němčině 7kW na 981 kHz a již zmíněný „speciál“ 7 kW na 720 kHz. Během přestavby byl program HVĚZDA snížen na 20 kW, NOP + krajské vysílání přešlo na kmitočet 900 kHz s výkonem 20 kW, zatímco německé vysílání zůstalo na původních parametrech a IINTERPROGRAM vysílal jen 7 kW na stejném kmitočtu. Samozřejmě „speciál“ zůstal nezměněn a vydržel jen do podzimu 1988, kdy rušení bylo definitivně zrušeno.
Nakonec po 145 dnech koncem února 1987, jeden z našich průvodců po vysílači, pan Dolejš po ukončené výměně původního vysílače za SRV 21 zahájil sdružený provoz k šíření programu HVĚZDA v synchronní síti na kmitočtu 1233 kHz výkonem 40 kW. V té době bylo vysílání organizováno přes tři stožáry, z nichž nižší měly 47 m a 60 m.
Po „sametu“
Nejvyšší z nich, vysoký 107 metrů, jako jediný vysílal do konce minulého roku program „ČRo 2 – Dvojka“ (dříve také „Praha“) na frekvenci 954 kHz s výkonem 20 kW. Polovodičové vysílače nahradily starou technologii přes transistorový vysílač TRAM 25, který byl instalován v roce 2003 a zálohován TRAM 5 firmy TELEFUNKEN v roce 2015, po demontáži vysílačů z osmdesátých let SRV 21. Kolem roku 1997 došlo k přechodu na automatické řízení, a tak z původních 21 zaměstnanců zbyli po roce 2000 jen čtyři.
Vysílací středisko dnes
Dnes se ale blíže podíváme po budově vysílače, kde nás provází pan Jan Hotěk s pány Macháčkem a Dolejšem. Ti nám také umožnili nahlédnout do alba fotografií z rekonstrukce v roce 1986, ze které jsme některé historické snímky a podrobné údaje čerpali. V poloprázdné místnosti stojí stále oba poslední vysílače TELEFUNKEN. Součástí technologie byly i měřící přístroje jako analyzátor amplitudové modulace MAM21 včetně tónového generátoru NFG21. Zachovány jsou dva anténní stožáry. Hlavní, vysoký 107 m, kotvené ocelové konstrukce, je opatřen kloboukovým nástavcem, jako na mnoha jiných středovlnných vysílačích, které jsme navštívili.
Venku jsou transformátory, které jsou součástí budovy vysílače. Přívod energie byl pro provoz elektronkových vysílačů zásadní, přívody 2x 22 kV byly ze dvou různých směrů a výpadky byly ještě jištěny dvěma dieselagregáty o výkonu 140 kVA. Modulace na vysílač byla dopravována telefonními, případně metalickými linkami typu Q z Prahy přes historickou Správu dálkových kabelů. Teprve posledních 10 let je pro přenos modulace využívalo radioreléové pojítko ze Třech křížů, mimo jiné televizního vysílače Českých Radiokomunikací. To týkalo i krajového vysílání, i když v Karlových Varech dlouhá léta působila odloučená redakce Československého rozhlasu Plzeň.
Studio Českého rozhlasu
První samostatná zpravodajská relace z Karlových Varů byla vysílána koncem roku 1957 z provizorního studia v Karlových Varech na střední vlně 1520 kHz, od roku 1960 spadly Karlovy Vary do Západočeského kraje a studio v Karlových Varech se stává přispívajícím studiem Plzně. Dodává pouze do západočeských regionálních programů z Plzně nebo do centrálních programů z Prahy. Vysílá cca 990 minut týdně na vlně 314,7 m–953 kHz a regionální programy z Plzně denně na vlně 197 m–1520 kHz.
Historie samostatného rozhlasového vysílání z Karlových Varů je poměrně krátká a spadá už do nového krajského uspořádání. Současná samostatná zpravodajská relace z Karlových Varů byla odvysílána ve středu 15. listopadu 2007, kdy byla slavnostně otevřena budova redakce Českého rozhlasu Plzeň v Karlových Varech. Vysílací frekvence regionální stanice pro Karlovy Vary ve VKV pásmu je 91,0 MHz a blok 9C v DAB+.
Studio českého rozhlasu v Karlových Varech (zdroj: https://vary.rozhlas.cz/o-nas-6930766)
Celoplošné stanice Českého rozhlasu jsou všechny v DAB+ v bloku 12C. Kromě toho v FM pásmu jsou stále k zachycení programy Radiožurnál, Dvojka, Vltava a ČRo Plus na více kmitočtech. Regionální zpravodajství ve vysílání přináší karlovarské studio denně od 5 do 19 hodin i na dalších místech a kmitočtech v Karlovarském kraji: Aš (96,7MHz), Sokolov (98.2 MHz), Cheb (100.8 MHz), Jáchymov (103.4 MHz).
