Jak přesně to funguje? Pojďme na tyto otázky zkusit najít odpovědi v naší exkurzi do historii i současnosti regulace televizního a filmového obsahu.

Abychom problematiku regulace a cenzury filmů a televizního obsahu pochopili šířeji, je potřeba si připomenout historický vývoj. Jde o velmi zajímavý příběh souboje mezi tvůrci pořadů a strážci obecné morálky.

USA: pravlast svobody a puritánů

Základ regulace televizního vysílání můžeme hledat v médiu, jež je jeho přímým svědkem – u filmů. Už v roce 1915 poprvé americké soudy rozhodly, že se na filmový průmysl nevztahuje absolutní svoboda slova.
V roce 1922 je pak zřízen Svaz amerických filmových producentů a distributorů. Tato organizace měla defacto neomezenou vládu na trhem, a to díky propojení studií a kin. Kina nepromítala jiné snímky než ta od spřátelených studií, a naopak studia dodávala filmy pouze kinům jež členy asociace. A tomto prostředí se na vysokých postech pohyboval také Will H. Hays. Ten byl hlavním autorem kodexu výroby filmů (jež pak dostal přezdívku Haysův kodex). Filmy podle něj měly přispívat k lepší morálce společnosti, zakázané bylo zobrazování jakékoli nahoty, sexu, zesměšňování náboženství, užívání drog, páchání zločinů a další. Zakázána byla také sprostá slova.

Ke ztrátě moci Svazu došlo v roce 1948, kdy soud definitivně zakázal vlastnění kin filmovými řetězci. V 50. letech potom, i přes snahy konzervativců vliv produkčního kódu slábl. Nahradil jej nový pružnější systém tzv. raitingu. Filmy jsou v něm posuzovány podle systému hodnotících prvků a následně je určen věkový limit pro nejmladší diváky.

Tvůrci filmů se díky tomu ocitli na tvůrčím rozcestí. Mají poměrně velkou volnost v tom, co na plátně zobrazí a postavy řeknou. Vyšší věkové omezení ale zároveň znamená ztrátu poměrně zásadní části divácké obce – děti a mládež v pubertě. Ve výsledku jsem tak svědky hry o to, co ještě projde, aby daný film dané „nižší“ hodnocení získal. V České republice je raiting spíše informativní, avšak v USA je právně závazný. Přesto se nás vkus Američanů plně dotýká, protože distribuční společnosti a VOD platformy míří právě na tamní trh k němuž je liberálnější Evropa přívažkem.

Jak omezit televizi? Jedině časem

A jak regulovat televizní obsah? Stejně jako v případě kin, jde o dlouhý vývoj. Ve svých prvopočátcích byla televize velmi konzervativním, rodinným médiem. Na počátku televizního vysílání hrál strážcům morálky do karet fakt, že kanálů bylo relativně málo a redakce televizí byly váženými institucemi. Vše samozřejmě záviselo na otevřenosti v daném státu. Zatímco v USA bylo televizní vysílání dlouho velmi konzervativní, ve Velké Británii patřili v 60. letech mezi největší hvězdy anarchističtí, nekorektní Mothy Python. Situaci v Československu, kde vládl komunistický režim, jež cenzuru zhusta používal, asi není třeba vysvětlovat.

Změnu přinesl až nástup kabelových televizí s vyšším množstvím kanálů, jež mohly být specializované. Zlom v tomto směru přináší především MTV, jež přinesla televizi mladým divákům. Regulace obsahu v televizi probíhala (a stále probíhá) především na základě denní doby. Určitý typ pořadů neuvidí divák nikdy dříve než večer. Funguje zde předpoklad, že v tu dobu bude většina rodin pohromadě a rodiče mohou své děti od televize odehnat (pokud už přímo nespí).

Z historického hlediska jsou zlatým věkem necenzurované televizní zábavy 90. léta. Příkladem může být seriál Městečko South Park, neuvěřitelně sprostý animovaný seriál, který uráží všechno a všechny nebo tuzemská satirická Česká soda. Televize Nova v druhé polovině 90. let vysílala otevřeně erotické filmy, jež bychom mohli zařadit do škatulky softcore pornografie. Na přelomu tisíciletí pak postupně dochází ke zmírnění ostrosti televizní zábavy. Svou roli v tomto případě hraje nepochybně internet, kde si každý mohl najít přesně to co chce, a to zcela bez cenzury. Televizní tvorba otočila směr od otevřené provokace k vyšší obsahové kvalitě.

Některé televizní kanály si dokonce udělali na zobrazovaní nahoty marketing. Specifická je v tomto produkce HBO, především seriály z období let 2005-2015. Ve většině historických seriálů neexistovala epizoda bez otevřeně erotické scény. Tento přístup byl sice otevřený, avšak v řadách fanoušků budila tato šablonovitost nežádoucí pobavení někdy až výsměch.

Prsa nebo střeva, co vadí víc?

Na závěr našeho prvního článku věnovaného kořenům a historii regulace televizního obsahu si dovolíme malou úvahu. Kdo a proč určuje co je škodlivý obsah ve filmech a v televizi? Vzhledem ke zdroji velké části popkulturního obsahu jsem nuceni přijmou hodnoty USA, které jsou do značné míry nekonzistentní.

Zatímco nahota je ve většině amerických filmů a seriálů naprosté tabu, zbraně a otevřené násilí nevadí. Mnoho odborníků přitom upozorňuje na to, že nahota nebo dokonce sex jsou mnohem přirozenější než střelba.

Na přesných důvodech, proč tomu tak je, se odborníci neshodují. Svou roli zde jistě hraje americká tradice, v níž je palná zbraň pro mnoho lidí synonymem osobní integrity a svobody. Naopak erotika nebo nahota byly v rámci puritánské morálky zamykány za několik dveří. Ve dvacátých letech, byl zákaz zobrazování nahoty nebo sexu odůvodněn tak, že jde o soukromou až intimní věc, jež by neměla být předmětem filmového obrazu.

Abychom byli spravedliví, násilí bylo také v rámci americké kinematografie cenzurováno a označováno jako škodlivé. Nikdy tomu však nebyla věnovaná tak důsledná pozornost jako v případě nahoty nebo erotiky.