Dějiny studia Warner Bros jsou odrazem dějin zábavního průmyslu 20. století. I když odraz není to správné slovo, protože to často bylo právě studio bratří Wornerů, které novinky (technické, produkční i vyprávěcí) zavádělo a udávalo tak trend dané době. Vývojem a konkrétními přelomovými okamžiky v historii studia se zabývá náš dvoudílný článek.
Kino pro horníky a pes jako filmová hvězda
Značka Warner Bros. je spjatá se samotnými počátky filmu a příběh jejích zakladatelů lze označit za americký sen. Základy podnikání pokládají tři bratři Warnerovi z chudé emigrantské židovsko-polské rodiny v roce 1903. Filmový průmysl je krátce po svém vzniku vyhledávanou atrakcí promítanou v cirkusech a na poutích. Bratři kupují projektor a kopie filmů „Velká vlaková loupež“ a „Život amerických hasičů“ a objíždí chudé hornické regiony v Pensylvánii a Ohiu. Ještě v témže se roce se bratrům daří usadit se na jednom místě a otevřít první „kino“ v Cascade v Pensylvánii.
Už v roce 1904 rozšiřují bratři obor podnikání, a kromě samotného promítání se pod hlavičkou nové firmy věnují distribuci filmových materiálů. V období první světové války potom bratři rozšiřují svou činnost také na produkci nových filmů. V roce 1918 si potom otevírají první studio Warner Brothers na Sunset Boulevard v Hollywoodu. V té době byli už v podnikání zapojeni všichni 4 bratři, tedy Harry, Albert, Sam a Jack.
Jednou z prvních hereckých hvězd, které pod hlavičkou studia působila, byl Rin Tin Tin (ve videu níže). Původně evropský pes přivezený do USA po první světové válce. Ve své největší slávě měl honorář 1000 dolarů týdně.
Studiu se dařilo růst a podobně jako ostatní velcí konkurenti postupně ovládlo celý systém trhu. Od výroby filmů, přes jejich distribuci až po samotná kina. Tento pro Hollywood typický systém umožňoval rychlé rozparcelování trhu a jeho absolutní ovládnutí několika málo subjekty bez možnosti vpuštění konkurence. A studio Warner Bros. se rychle stalo jedním z těchto hegemonů.
V čele pokroku
Jednou z hlavních zbraní, kterou studio Warner Bros mělo, byl technický pokrok. Jeho tvůrci byli průkopníky filmů se synchronizovaným zvukem. Po prvotních technologických potížích, které dokonce uvrhly studio na několik let do červených čísel, přišel v roce 1927 do kin celovečerní částečně ozvučený film Jazzový zpěvák. Více než na mluvené slovo sázel tento film na hudbu a zpěv. V roce 1996 byl tento film zařazen do filmového dědictví a zvolen do první stovky nejlepších amerických filmů. O dva roky později šla potom do kin Světla New Yorku, první naplno ozvučený film Lights of New York.
Na přelomu 20. a 30. let se studio bratří Warnerů přidává k trendu barevné kinematografie. Prvním částečně barevným filmem je The Desert Song (1929), plně barevný potom On with the Show! natočený v témže roce.
S krachem na burze a příchodem Velké krize přestává mít publikum zájem o snové muzikály a množí se poptávka po realističtějších příbězích. 30. léta v produkci Warner Bros se proto nesou ve znamení gangsterských filmů. Ty mají v sobě společenskou kritiku a dávají naději vyprávěním o fungujících strukturách nezávislých na státě, které podle mnohých neuspěly. Nejznámějšími filmy z toho období jsou Little Caesara, The Public Enemy (oba 1931).
Výrazným krokem je pro studio nákup práva na postavičky a animaci od Leona Schlesingera, ke kterému došlo v roce 1944. Schlesinger byl bývalý Disneyho animátor, který se na začátku 30. let osamostatnil. Je autorem populárních postaviček jako je Bugs Bunny nebo Daffy Duck, vystupujících v pořadech Looney Tunes a Merrie Melodies. Tento obsah přirostl ke studiu opravdu velmi pevně a je s ním spjatý dodnes. Od 40. let společně s konkurenčními studii Disney a Hanna-Barbera ovládali Warner Bros takřka celou komerční scénu animovaných filmů, a to jak v kinech, tak v televizi.
Poválečné změny
Během druhé světové války proslulo studio především produkcí válečných filmů. Z nichž je pravděpodobně nejznámější a kritiky nejoceňovanější špionážní romance Casablanca (1942), osudy jedné z postav filmu byla napsané podle skutečného příběhu českého emigranta.
Krátce po druhé světové válce se objevují problémy. Studio se dostává do dlouhodobého sporu s odbory kvůli výši platu zaměstnanců. Antimonopolní soudy v té době také řeší systém kin vlastněných přímo studii, což defacto zamezilo vstup nové konkurence a dlouhodobě poškozovalo trh. Během několika let spadl čistý zisk studia o více než polovinu.
Na začátku 50. let začíná hrát čím dál významnější roli televize a odborníci se domnívají, že čím dál důležitější bude další novinka – 3D film. Kvůli němu dojde málem k zániku animované sekce Warner Bros, protože vedení studia se obává, že klasická animace nemá šanci diváky zaujmout.
V té době dochází také ke sporu mezi bratry. Ten vede k několika přím, transakcím a ve finále se daří Jacku Warnerovi stát se hlavním akcionářem celých studií. Deklaruje, že hodlá dále pokračovat ve strategii „hledání talentů, rozvoji filmového vyprávění a produkci těch nejlepších možných filmů.“
Nový Hollywood
Velký impulz přináší krize filmové produkce v první polovině 60. let, z níž se rodí Nový Hollywood, který částečně mění zavedenou studiovou tradici a více sází na autorské osobnosti než na jména studií.
V 60. letech se studiu daří s filmy My Fair Lady (1962) a Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966). Bonnie a Clyd (1967) je potom považován za jeden z přelomových filmů, kterým je uváděn Nový Hollywood. V 70. letech patří produkce Warner Bros mezi divácky nejvyhledávanější a to především díky angažmá slavných jmen včetně Paula Newmana , Roberta Redforda , Barbary Streisandové nebo Clinta Eastwooda. Pod hlavičkou studia působí i Stanley Kubric, který pro něj natáčí Mechanický pomeranč nebo Martin Scorsese.
Warner Bros a seznámení s televizí
O první kontakt s televizí se studio Warner Bros pokusí už v roce 1949. Antimonopolní úřad to ale nepovolí, a navíc se na společném projektu nehodlají podílet ani další studia. Samostatná televizní sekce studia tak vzniká až v roce 1955. V prvních letech produkuje pro televizi ABC pořad Warner Bros. Presents sestavený ze scén nových i starších filmů. Prvním opravdovým seriálem z produkce studia Warner se stal westernový Cheyenne (1955-1962). Následují tituly jako 77 Sunset Strip, Maveric a další. Studio Warner Bros stojí těmito seriály (většinou se jednalo o kriminálky nebo westernové seriály) u zrodu televizního dramatu.
O tom, že vedení studia chápe zábavu v širším slova smyslu, svědčí i vytvoření vlastního hudebního vydavatelství Warner Bros Records. To vydává filmové a televizní soundtracky a postupně se z něj stává přední hráč na poli filmové a seriálové hudby, kterou prodává přímo filmovým tvůrcům. Součástí této značky se stala i Reprise Records slavného zpěváka Franka Sinatry.
O dalších osudech Warner Bros, zejména těch televizních, si můžete přečíst příští týden.
