Jaká jsou pravidla pro televizní obsah? Kdo je hlídá? Platí pro ČR totéž, co pro USA? A funguje ještě magická 22:00 hodina? Pravidlům televizní regulace dneška věnujeme druhou část seriálu o „televizní cenzuře“.

V minulém dílu našeho článku o regulaci televizního obsahu jsme se seznámili s tím, jak se měnil přístup k regulaci televizního (a filmového) obsahu od začátku kinematografie až do dneška. Druhou část věnujeme současným pravidlům, kterým se televizní tvůrci, respektive dramaturgové vysílání musí podřídit.

Kdo to tady hlídá hodnoty v ČR?

V ČR je nejdůležitějším orgánem pro dohled nad vysíláním televizních a rozhlasových stanic Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (někdy také označovaná jako velká rada). Její pravomoci a činnost je dána přímo zákonem a tato rada by měla být politicky nezávislá. Dohled vykonává nad obsahem televizních kanálů šířených pomocí pozemního vysílání, kabelového vysílání i televizních služeb na internetu.
Rada dohlíží nad obsahem, který produkují společnosti se sídlem v ČR tak pořady a filmy převzatými. Rada uděluje licence pro pozemní vysílání. Provozovatelé jiných typů vysílání se pak musí zaregistrovat a dohledu rady podléhají stejně. Na internetu jsou jako televize brány takové videoslužby, jejichž obsah je katalogizován.

Rada dohlíží nad obsahem televizního vysílání z několika úhlů pohledu. Kromě obsahu, který by mohl poškodit děti a mladistvé (jemuž se budeme ještě dále věnovat), dohlíží také nad politickou vyvážeností a dodržováním reklamních a propagačních pravidel v rámci vysílání.

Kromě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání existují ještě tzv. malé vysílací rady, které dohlíží konkrétně na vysílání České televize a Českého rozhlasu. Svoji radu má i Česká tisková kancelář.

Je regulace TV obsahu cenzura? Koho, nebo co vlastně chrání?

Magických 22

Především v devadesátých a v nultých letech platilo okřídlené úsloví po 22:00 hodině, pokud šlo o obsah, který by neměl být přístupný dětem. To však nyní, díky novelám televizního zákona z roku 2015 neplatí. Televize mohou vysílat pořady, které obsahují vulgarismy nebo částečnou nahotu už od 20:00. Pořady ale musí mít speciální úvod, který upozorní rodiče na potenciálně nevhodný obsah. Část pořadů je uvedena radou, že mladší osoby by se na pořad měly dívat pouze v přítomnosti dospělé osoby.

Česká legislativa má v současnosti stále výrazné mezery v další problematické části, a tou je dětský divák a reklama. Řada států na světě má speciální pravidla pro reklamy v době vysílání dětských televizních pořadů, česká legislativa televizní společnosti v tomto výrazně nelimituje. Dětští diváci jsou přitom na reklamu zpravidla velmi senzitivní a hračky a služby propagované v televizi chtějí. Často tak televize dělá rodičům ze života doslova peklo.

Jde vůbec vypnout Russia Today? I přes nařízení EU ji lze v Česku sledovat

Piktogram nebo piko gram?

Jednotné označení potenciálně závadného obsahu televize v ČR nemají. Od roku 2019 zavedla Česká televize piktogramy, které u pořadů, které běží v prime time (okolo 8 hodiny večerní) upozorňují na možnou přítomnost nevhodného obsahu. Rodiče se tak dozví, že pořad může osahovat sex, násilí, drogy nebo alkohol, děsivé scény nebo vulgární výrazy a včas vypnout televizi nebo poslat dítě spát.
Své označovací systémy (jednodušší) má Nova i TV Prima. Zajímavý je přístup ke stanicím, které vysílají nevhodný obsah (například placené erotické kanály poskytované v rámci prémiových televizních balíčků). Dříve mohly tyto programy fungovat jen v časově omezených oknech, většinou omezených právě výše zmíněnou 22 hodinou. Nyní mohou běžet celý den, avšak jejich dodavatelé musí poskytnou službu rodičovského zámku, aby nebylo možné, že by se k programu dostal někdo nepovolaný.

Hrozba jménem Rko

Ze zahraničních produkcí je v ČR stále nejsilnější ta z USA. Především velké blockbustery a drahé filmy přichází s písmenným označením. Co se pod kterým z písmen skrývá?

Nejpřístupnější filmy se skrývají pod označením G. Jedná se většinou o dětské filmy a drtivou většinu animované produkce (která má v tendenci zajímavě oscilovat. Animované snímky jsou buď zcela přístupné, nebo extrémně sprosté). Ve filmech s tímto označení se nevyskytují sprostá slova, otevřené násilí (není vidět krev) a postavy zůstávají cudně zahalené. Drogy, alkohol a cigarety zde nemají místo.

PG je o něco vyšší raiting. Nemá zdaleka tolik zástupců a tvůrci jej využívají většinou pro filmy, kde se vyskytuje nízká úroveň násilí a postavy nemusí mluvit úplně spisovně, respektive sprostě. V Americe se jedná o filmy, kde je doporučený rodičovský doprovod. Následuje populární stupeň PG-13. Osoby do 13 let jsou na takový film vpuštěny pouze v doprovodu rodičů. Zajímavostí je, že o tento stupeň se zasloužil svou tvorbou Steven Spielberg. Jeho poměrně temný Indian Johnes a Chrám zkázy, kde jsou vidět opičí mozky a lidé opékáni zaživa totiž dostal PG. To mnoho diváků pobouřilo a na jejich žádost vznikla právě kategorie PG-13. Dnes je využívána pro filmy, kterými chtějí tvůrci oslovit celé publikum, avšak chtějí se ukázat jako trochu dospělejší a drsnější. Prsa přesto v tomto druhu filmů nespatříte.

Další kategorii R se většina tvůrců snaží vyhnout. Na tyto filmy totiž mohou osoby mezi 13 a 17 roky věku pouze v doprovodu rodiče nebo opatrovníka. V těchto filmech se může objevit velmi sprostá mluva, otevřenější erotické scény i násilí. Někteří tvůrci naopak sází na „poctivé erko“ jako kategorii, ve které si přijdou na své tvůrci drsnějších kinematografických zážitků. Problém je, že dospívající, jimž je takový film zapovězen, jsou největší diváckou skupinou a je třeba s tím počítat i v tržbách.

Nad kategorií stojí ještě hodnocení NC-17, to zapovídá jakékoli osobě mladší 18 let vstoupit do promítacího sálu. Tyto filmy kina většinou nekupují pro výrazně slabší návštěvnost. Traduje se, že tato kategorie byla zavedena proto, aby Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka mohl soupeřit o Oscara, tedy být uveden v kině.