V minulém díle našeho seriálu o historii vysílání na území České republiky jsme popsali vývoj Československého rozhlasu od jeho vzniku až do konce 2. světové války. V pokračování se věnujeme historii jednoho z nejvlivnějších médií na našem území od poválečných událostí až po sametovou revoluci.
1945 – 1948 Na cestě k novým pořádkům
Československý rozhlas patřil po konci války k nejmocnějším médiím v zemi. Mnoho posluchačů toužilo po informacích o politických změnách i vypořádáním s minulostí. Schopností rozhlasu jsou si vědomi i domácí politici, především tedy z řad komunistické strany. Právě její zástupci rozhlas krátce po skončení války ovládají jako jednu z klíčových institucí v zemi.
Po technologické stránce byl v té době tuzemský rozhlas zaostalý a stále chybělo signálové pokrytí celého území republiky. Na tom se začalo spolu s opravou válečných škod na budovách a technologickém zařízení pracovat krátce po konci 2. světové války. Svou činnost obnovily redakce ve velkých městech – Brně, Ostravě, Bratislavě a Košicích.
Výrazný technologický posun přišel v roce 1948. U příležitosti oslavy 25. narozenin rozhlasu byla uspořádaná velká výstava MEVRO o historii a současnosti rozhlasového vysílání a zároveň bylo otevřeno studio, v němž se mohli návštěvníci v roli publika přímo účastnit živého vysílání. Poprvé v historii rozhlasu ČSR byl přímo do studia zapojený telefon a práci v terénu usnadnily přenosné reportážní vysílače. U příležitosti této výstavy byla také poprvé v rámci ČSR předvedena televize. Výstava probíhala osm týdnů a navštívilo ji více než 315 000 návštěvníků. Výstava MEVRO ukázala novou cestu Rozhlasu jako média, které je blízké posluchačům a dokáže na ně přímo reagovat. Toto prolomení bariéry mezi publikem a médiem má příznivý vliv na psychiku posluchačů
Pokrytí území ČR v roce 1947 zajištovalo 11 vysílačů, v Čechách 5, na Moravě 3 a na Slovensku také 3. Menší vysílače s omezeným výkonem provozovaly také národní výbory. Větší dostupnost rozhlasového vysílání se stala jednou z priorit a hlavních úkolů rozhlasu.
Výstava MEVRO
50. léta – pokles kvality obsahu a technický rozvoj
I v padesátých letech zůstává rozhlas nejdůležitějším médiem v rámci ČSR. To má za následek jistou dvojjakost, s níž můžeme jeho vývoj v tomto období popsat. Díky politickým čistkám odchází na konci čtyřicátých a začátku padesátých let z rozhlasu celá řada zkušených profesionálů. Na jejich místo nastupují většinou mladí, politicky prověření lidé. To má spolu s doktrínou socialistického realismu a větším zaměřením na politiku minimálně v první polovině padesátých let vliv na kvalitu obsahu.
Redakce zpravodajství v pracovala od konce čtyřicátých let ve velmi omezeném režimu. Téměř úplně zmizela publicistika, vysílaly se pouze přeložené komentáře, které vyšly v Sovětském tisku. Sovětský obsah obecně tvořil velkou část obsahu vysílání Českého rozhlasu první poloviny padesátých let. K postupnému uvolňování dochází po smrti Stalina a Gottwalda.
Naopak příznivě můžeme hodnotit technologický vývoj, způsobený především dostatkem prostředků. Z ministerstva pošt, pod něž rozhlas spadal v 50. letech, stalo ministerstvo spojů. Část agendy rozhlasu pak řešilo také ministerstvo vnitra, které mělo za úkol především rušení zahraničního vysílání.
Rozhlas fungoval v 50. letech v rámci dvou celonárodních okruzích – Praha a Bratislava. Kromě celonárodního vysílání vznikaly také regionální stanice. V rámci ideologického boje začalo v roce 1952 rušení signálů zahraničních rozhlasů, konkrétně tedy Svobodné Evropy. Síť rušiček se postupně rozvíjela a jejich systém měl na svém vrcholu o 7 rušiček středních vln. 46 rušiček krátkých vln:
Co to bylo „speciální vysílání“? Z temné historie AM vysílačů v ČSSR
Přelomový se stal rok 1953 kdy své vysílání zahájila Československá televize. Ta se osamostatnila v roce 1957, do té doby spadala právě pod Československý rozhlas.
V druhé polovině 50. let se rozvíjí pestrost pořadů. Své pořady mají děti, vysílají se odborné přednášky, rozhlasové reportáže a později i populární estrády. Své místo v rozhlase také čím dál více dostává hudba. Posluchači si totiž ve svých dopisech vedení rozhlasu stěžují na „přemluvenost“ vysílání na úkor hudební stránky. Nejposlouchanějším pořadem se stala relace denního zpravodajství, kterou rozhlas vysílal každý den od 19:00 do 20:00 hodin. Tento prostor je „zprávám“ určen dodnes.
Historická studiová technika
60. léta – od svobody k okupaci
V 60. letech dochází k postupné liberalizaci vysílaného obsahu. Zpravodajská redakce rozhlasu má nově přístup i k zahraničním tiskovým agenturám (AFP a Reuters), což vede k bohatšímu a svobodnějšímu zpravodajskému obsahu. Program do jednotlivých denních bloků. Dopoledne vysílal rozhlas pro školy, ženy v domácnosti a pracovníky provozů na směny. Hlavní vysílací čas byl mezi 15:00 a 19:00, vše vrcholilo hodinovým zpravodajským blokem.
Po technické stránce docházelo k zásadnímu posunu v kvalitě přijmu. Postupně se totiž zavádí velmi krátké vlny, které přináší posluchačům lepší zážitek a čistší zvuk. Svůj prostor získává čím dál více také populární hudba, která láká k přijímačům především mladé posluchače.
Do středu dění se dostává Československý rozhlas během událostí v srpnu 1968. Rozhlas je v té době hlavním médiem, které v prvních hodinách informuje o invazi vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Budova rozhlasu se stala centrem nejtěžších bojů, během kterých padlo na 17 českých občanů z řad civilistů. Boj o rozhlas se tak stal symbolem odporu obyvatel ČSSR proti okupaci. Rozhlas v té době ukázal možnosti decentralizace, protože svobodné vysílání z jiných objektů pokračovalo i po obsazení hlavní budovy. Vysílání z ní bylo obnoveno až 9. září 1968.
Budova Národního muzea v těsném sousedství Českého rozhlasu poškozená palbou
70. a 80. léta: normalizace i technické pokroky
Na chodu rozhlasu se pochopitelně podepsaly politické čistky, a to jak v personálním obsazení, tak ve skladbě programu. Postupně jsou rušený oblíbené pořady, výrazně se mění hudební dramaturgie. Technologický vývoj rozhlasu se nezastavil. Už v roce 1970 začíná Český rozhlas vysílat zvuk stereo a také zavádí 24hodinové zpravodajské vysílání. V polovině 70. let pak začíná Rozhlas vysílat zpravodajství do zahraničí v různých jazycích.
70. léta se také nesou v obnovené aktivitě rušiček zahraničních televizních a rozhlasových stanic. Jejich činnost je ukončena až v roce 1988. Zahraniční stanice jako byl Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa zažívají díky emigrační vlně příliv nových pracovních sil a výrazně se zvyšuje kvalita obsahu jejich vysílání. Můžeme mluvit o plnohodnotném programu, který vysílají, a to jak do ostatních zemí západní Evropy tak co Československa.
