V předchozích dvou dílech našeho seriálu o televizi v Československu jsme se věnovali ranné historii tohoto média, respektive vysílání Československé televize do převratu v roce 1989. Třetí díl bude mapovat příběh televize v ČSFR (a následně ČR) až do začátku digitalizace, která přinesla revoluci na televizní trh.
Československá televize po sametu
Poměry v České republice a médiích se na sklonku osmdesátých let nepatrně uvolňovaly. Samotná televize měla velký vliv na vývoj událostí během sametové revoluce, protože během několika dní začala o událostech informovat objektivně. Televize byla v té době již nejsilnější médium a zprávy o dění v Praze, o nichž mnozí v regionech slyšeli, byly díky jejímu vysílání verifikovány. Velké ohlasy měly i přenosy z manifestací a besed, které na první listopadové události bezprostředně navázaly.
Jedním ze symbolů změny se stalo silvestrovské pásmo. To bylo připravené už v říjnu, avšak televize se jej rozhodla neodvysílat (k tomu došlo později) a místo něj zařadila méně okázalou živou show, kde poprvé od 60. let vystoupila řada zakázaných osobností, včetně Marty Kubišové, která zde zazpívala Modlitbu pro Martu.
V České televizi došlo velmi rychle ke změně vedení a částečně i vysílacího plánu. Co se naopak neměnilo, byl start třetího kanálu Československé televize (OK3). Došlo ke změně vysílacího schématu, kdy první program fungoval po celém Československu jako federální (F1), zatímco druhý program byl rozdělen na dvě národní televizní stanice (ČTV a S1). V roce 1991 byl pak OK3 na Slovensku nahrazen národním TA3 (neplést s dnešní zpravodajskou televizí stejného názvu).
Zásadní datum pro Československou televizi je 1. leden roku 1992. Televize totiž mění svůj status, přestává být státní a stává se veřejnoprávní. To by ji do jisté míry mělo zaručit vyšší míru nezávislosti na aktuální politické situaci. Také se oficiálně rozděluje Česká televize, Slovenská televize a Československá televize, která na počátku roku 1993 zaniká.
Televize v soukromých rukách
Se změnou ekonomických poměrů po roce 1989 se objevila také myšlenka soukromé (nebo též komerční televize). Televizní trh vstoupil do tzv. duálního modelu, kdy vedle sebe fungují veřejnoprávní i soukromé televize. Největší problémem byla na začátku omezená kapacita vysílacího pásma. První soukromou televizní stanicí, která začala do českého éteru vysílat, byla FTV Premiéra. Lokálně (Praha a střední Čechy) začala vysílat 26. listopadu 1992. V následujícím roce pak získali její majitelé licenci na celostátní vysílání pod lehce pozměněným názvem Premiéra.
Premiéra měla z počátku úspěch a část jejího programu tvořily telenovely a detektivní seriály, které zde byly novinkou. Problém byl, že nový program kromě Prahy a středních Čech na anténu nikdo nenaladil, což se podařilo vyřešit až později šalamounským rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která přidělila FTV Premiéře, která se přejmenovala na Primu, sdílené kmitočty s regionálními televizemi. A také jí stanovila licenční podmínku, že musí těmto regionům denně umožnit po určitou dobu odpojované regionální vysílání. Po zbytek času (většina dne) pak běžel v éteru celostátní program Primy.
Nova drtí převahu České televize
Ještě větší úspěch měla dynamická televize Nova, která vstoupila na trh v roce 1994 jako třetí celoplošná stanice (vedle veřejnoprávních ČT 1 a ČT 2). Vysílala na základě licence, kterou získala v lednu 1993 v tendru, do něhož se přihlásila řada známých společností včetně německé RTL. Vítězem se ale stala neznámá společnost CET 21 vlastněná čtyřmi českými a slovenskými intelektuály (Vlastimil Venclík, Josef Alán, Peter Hunčík a Fedor Gál), kteří k sobě přibrali Vladimíra Železného podporovaného investorem stanice, americkou společností CEDC (později CME).
Od svého začátku se Nova snažila divákům nabídnout modernější obsah – hudební show, televizní soutěže, publicistické pořady, zpravodajství zaměřené na infotainment a také velké filmové televizní premiéry. Nova mimo jiné dokazovala, že se nebojí ani obsahu pro dospělé a to jak ve formě převzatých erotických erotických filmů, tak vlastních originálních show. Nova s Primou také začaly zavádět novinku ve formě reklam, které přerušovaly vysílání. Nástup Novy a Primy znamenal revoluci na reklamním trhu.
Nově se podařilo představit modernější tvář televize, a i proto měla v druhé polovině devadesátých let nadpoloviční většinu diváků na trhu a trhu zcela dominovala. Její dramaturgům se dařilo přivádět k českým divákům aktuální trendy (seriál Pokémon, reality show, Chcete být milionářem). Přebírání licencovaných zahraničních vysílacích formátů bylo jedním z typických prvků TV Nova. Podobnou snahu potom vyvíjela i konkurenční Prima (do roku 1997 výše zmíněný Premiéra).
Přichází i televizní krize
Dvě největší televize, Novu a Českou televizi, postihly na konci tisíciletí poměrně velké krize. U Novy ji odstartoval Vladimír Železný, který v roce 1999 chtěl převést zisky z reklamy na českou licencovanou společnost CET 21 a odstřihnout od nich investora, americkou společnost CME, která kontrolovala tzv. servisní organizaci Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS). Ve chvíli, kdy se CME rozhodla zařadit protiprávně do vysílání svého generálního ředitele ČNTS Jana Vávru, potvrdil Železný, jako jednatel licencované společnosti CET 21, že má nad vysíláním kontrolu a celou televizi přestěhoval z Měšťanské besedy v centru Prahy na Barrandov. Financovat „novou Novu“ pomohl Železnému podnikatel Jiří Šmejc, který se později spojil se skupinou PPF a Novu společně prodali Američanům ze CME.
Česká televize prošla známou televizní krizí v zimě 2000/01. Odstartovalo ji odvolání generálního ředitele Dušana Chmelíčka a zvolení jeho nástupce Jiřího Hodače, proti kterému se vzbouřili redaktoři zpravodajství. Krize se promítla i do samotného vysílání, kdy části divákům doma běželo zpravodajství vzbouřenců a části diváků „autorizované“ vysílání Hodačem jmenované ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové. Krize skončila v roce 2001 rezignací Jiřího Hodače a odvoláním jeho zástupkyně Věry Valterové, odvoláním Rady ČT a změnou zákona o volbě radních. Prozatímním a později generálním ředitelem se stal Jiří Balvín.
Pokusy s Galaxií a TV3 skončily nezdarem
Nezapomínejme ale ani na menší televizní stanice, které se snažily konkurovat velkým hráčům. Svého času takto z Hradce Králové vysílala televize Galaxie, která se později změnila na TV3, ale nikdy nedosáhla slušnější sledovanosti a poměrně brzy zanikla. Původní tým Galaxie využil zázemí v Hradci Králové ke spuštění sportovního kanálu Galaxie Sport, který odkoupila televize Nova a přejmenovala na Novu Sport. Součástí kontraktu byla i zajímavá vysílací práva, která Galaxie a později Galaxie Sport vlastnila – například na přenosy hokejové NHL. Větší rozmach televizních stanic v terestrice přinesla až první televizní digitalizace, která probíhala v letech 2008 až 2012 (testy digitálního vysílání ale probíhaly již od roku 2005). O tom ale zase příště.
