První díl série našich článků jsme věnovali rozvoji televizní techniky ve světě i na území Československa. Skončili jsme těsně před oficiálním startem vysílání Československé televize a právě o jejím vývoji od padesátých let do Sametové revoluce bude náš druhý díl. V naší exkurzi se věnujeme struktuře, technickému pokroku, obsahu i společenským okolnostem, jež měly na vývoj televize vliv.
Velký den pro televizi
Po prvních pokusných vysíláních v Tanvaldu a rámci výstavy MEVRO (obojí v roce 1948) si musela veřejnost na další pokrok v oblasti televize téměř pět let počkat. 1. května 1953 začalo první zkušební vysílání Československé televize. Po necelém roce 25. února 1954 pak bylo toto vysílání prohlášeno za pravidelné. Vysílání probíhalo z provizorního studia v Měšťanské besedě v centru Prahy, vysílač byl umístěný na Petřínské rozhledně.
Po Sovětském svazu a Německé demokratické republice bylo Československo třetí zemí východního bloku s pravidelným televizním vysíláním. Na Západě v té době vysílaly televize v USA, Velké Británii, Francii a ve Spolkové republice Německo.
První vysílací den zahájil ve 20:00 generální ředitel československého rozhlasu Jiří Vrabec. Zbytek potom moderoval Jaroslav Marvan, nechyběla hudební vložka v podobě kantáty „Buduj vlast, posílíš mír“ ani aktuální reportáž z prvomájové manifestace.
Prvnímu dni televizního vysílání se nevyhnuly technické potíže. Přestal totiž fungovat jeden z promítacích strojů. Do televize byl narychlo povolán František Filipovský, který musel pauzy v zakládání kotoučů s natočeným materiálem vyplňovat živými hereckými výstupy. Stal se tak vlastně narychlo prvním televizním hercem a bavičem v historii československého televizního vysílání.
Paradoxní je, že se dochovaly v poměrně ucelené podobě technické informace o prvních vysílacích dnech Československé televize, avšak o společenských a kulturních okolnostech toho příliš nevíme. Televize totiž začíná vysílat z politických procesů (půl roku po popravě členů Slánského skupiny) a necelý měsíc před měnovou reformou, která zkrátila mnoha lidem úspory. Média v té době o společenské náladě informovala značně šablonovitě, a to samé platí také o situaci kolem nového média. Jediné, co se dozvíme, je, že za technologický úspěch, kterým zahájení televizního vysílání nepochybně je, vděčíme pracujícímu lidu, pokrokovému režimu, a především pak Sovětskému svazu a jeho inženýrům.
Stavba studia v Měšťanské besedě
První televizní roky
V prvních letech se vysílalo pouze několik dní v týdnu a vždy jen několik hodin denně. Celý týden začala Čs. televize vysílat teprve 29. prosince roku 1958. V prvním desetiletí vysílání se dařilo poměrně rychle překonávat některá omezení. 11. února 1955 je například poprvé vysíláno z jiného prostředí, než přímo ze studia. Díky novému přenosovému vozu tak mohl být živě přenášen zápas v ledním hokeji mezi Československem a Švédskem.
Televize v polovině 50. let nabírala na popularitě, a to v důsledku zvyšujícího se množství obsahu a také snížení cen televizorů. V roce 1953 stál televizor Tesla 4001 neuvěřitelných 4000 Kčs a o necelé dva roky později jeho cena spadla (byla určena centrálně) na polovinu. Počet diváků díky tomu stoupl na 80 000. Velkým krokem bylo také otevírání nových studií v Ostravě (1955), Bratislavě (1956), Brně (1961) a Košicích (1962). Studia nepracovala nepřetržitě, podílela se na vysílání několikrát týdně. Vysílání v Praze probíhalo celkem 28 hodin týdně.
Podobně jako Rozhlas i Československá televize informuje ve dnech okupace v srpnu 1968 nejdříve nezávisle. Legendární je v tomto smyslu mimo jiné improvizovaný šestý díl populárního muzikálového seriálu Píseň pro Rudolfa III. Ta byla natočená během jednoho dne v ulicích okupované Prahy bez zvuku. Ten byl následně doplněn ve studiu přímo při vysílání. V tomto díle zazněla mimo jiné i Modlitba pro Martu nazpívaná Martou Kubišovou. Tato píseň byla později zakázaná a v roce 1989 se stala jedním z hlavních hudebních motivů Sametových událostí.
Vedení televize pochopitelně nemohlo dlouhou odolávat politickému tlaku, a i poměry v Československé televizi se mění s nastupující normalizací. První roky se také musí televize potýkat s personální krizí způsobenou nucenými odchody pracovníků, a to jak techniků, tak moderátorů, reportérů a účinkujících.
Píseň pro Rudolfa III.
Stěhování a technický pokrok
Od začátku poloviny padesátých let se začaly projevovat problémy s nedostatkem vhodného prostoru v pražském studiu. Vedení televize proto vzneslo návrh na zbudování nového vhodnějšího centra na Kavčích horách. To bylo schváleno vládou v roce 1962 a ten samý rok stavba začala, avšak byla o rok později přerušena z ekonomických důvodů a pokračovala až v roce 1965.
Kavčí hory patřily po stránce výbavy i dostupných prostor mezi nejlepší televizí studia své doby v Evropě. Komplex nabízel mimo jiné 5 studií, z nichž největší mělo kapacitu 700 m2, tři zvuková studia, střižny, montážní halu scénické techniky a mnoho dalšího. Ačkoliv byl celý areál (respektive jeho polovina) dokončena až v roce 1984, vysílání z něj začalo už v roce 1970.
Spolu se startem vysílání z Kavčích hor přišly i další zásadní novinky. Dne 10. května 1970 začíná vysílat druhý nezávislý program (z počátku vysílá dva dny v týdnu, ale tato doba se postupně prodlužuje). Rok 1970 je pro Československou televizi obecně revoluční, 14. února totiž televize poprvé vysílá experimentálně v barvě. Jedná se o záběry z Mistrovství světa v lyžování ve Vysokých tatrách, pravidelné barevné přenosy potom začaly o tři roky později.
Po stránce tvorby dochází v sedmdesátých a osmdesátých letech k seriálovému boomu. Vzniká celá řada seriálů se „společenskou odpovědností“, které mají ukazovat možnosti a krásy socialistického zřízení. Jedná se například o Inženýrskou odyseu, Okres na severu, Ženu za pultem, Chlapce a chlapy a mnoho dalších. Specifické postavení potom má 30 případů majora Zemana, ve své době nejdražší televizní seriál. Diváky bavila především akční a dramatická nálada seriálu, který je dodnes považován za řemeslně nadprůměrný. Důležitější stránku ale hraje propagandistická linka ukazující socialismus a komunismus jako to nejlepší zřízení.
Některé seriály si uchovaly kvalitu dodnes bez toho, aby je výrazněji poznamenala dobová propaganda. Nemocnice na kraji města (1976-1981) z dílny Jaroslava Dietla má dodnes mnoho příznivců. Velké přízně i oborových cen se pak dočkal pohádkový seriál Arabela (1980 – 1981).
Stavba Kavčích hor
Nemocnice na kraji města
