Jsou lepší filmy s dabingem, nebo v originálním znění s titulky? To je odvěká otázka, která dělí televizní a filmové fanoušky.
Česká dabingová škola má svou velkou tradici, a i v současnosti často řešíme otázku dabingu v souvislosti s obsahem VOD platforem. Tématu dabingu se věnujeme v rámci seriálu našich článků. To, že jde o velmi specifickou disciplínu ovlivněnou celou řadou společenských okolností dokazuje fakt, že se dabing vyvíjel v každé zemi jinak. My se budeme soustředit především na situaci v Československu, respektive v České republice.
Kolika jazyky mluví film?
Začátky dabingu se logicky pojí se startem zvukové éry filmu. Za první oficiálně dabovaný film je považován snímek Lights of York z roku 1929. Traduje se, že poptávka po dabingu byla hned od počátku, kdy například francouzští návštěvníci kin vykřikovali během projekce „Mluvte francouzsky!“.
V prvních letech zvukových filmů také vznikaly nezávislé jazykové verze, kdy herci hráli dané scény několikrát v různých jazycích. Příkladem může být Ann Christie s Gretou Garbo v hlavní roli. Tento film vznikal zároveň v angličtině, němčině a švédštině. Problém ale byl, že kromě hlavní protagonistky žádný z účinkujících dané jazyky neovládal dokonale.
O prvních skutečných dabingových počinech, kdy docházelo k přehrávání jiné, než originální zvukové stopy dochází od poloviny 30. let. Mezi dabingové velmoci té doby patřila Francie, kde se dokonce etablovala samostatná kategorie herců, jež se specializují pouze na dabing. Své místo má také Sovětský svaz, jenž pro své obyvatele vytváří dokonce několik jazykových mutací filmů pro jednotlivé regiony.
Dabing pro Sněhurku
Československo bylo ve 30. letech filmově velmi vyspělé, a to jak na straně výroby, tak divácké obce. Filmové společnosti tak měly dobrý důvod experimentovat a testovat nové technologie. Za oficiálně první dabingový počin je pokládán americký film Na stopě z roku 1933. Kompletně se o něj postaral Ing. Miroslav Geber. Ten film přeložil, nahrál a nastříhal novou zvukovkou stopou a sám také několik postav namluvil.
Velký úspěch pak měl překlad klasického animovaného filmu Sněhurka a sedm trpaslíků (1938). Na dabingu se podílel celý štáb a navíc byly některé scény filmu přeměněné přímo ve studiu Walt Disney. Došlo například k českému překladu jmen, jež jsou napsaná na postýlkách trpaslíků. Jedná se o bezpochyby největší dabingový projekt české meziválečné kinematografie. Zároveň jej můžeme označit jako prvního pionýra trendu překladu dětských animovaných filmů. Právě ty jsou často opatřeny dabingem, protože dětský divák často nemá dostatečné čtenářské schopnosti na stihnutí titulků.
Nástup Protektorátu Čechy a Morava a hektický poválečný vývoj postup dabingu zpomalil. Za velkou událost je považováno založení Studia pro úpravu zahraničních filmů v roce 1949. V rámci nějž začaly vznikat dabingy nejdříve pro kino distribuci a následně i pro televizi. Prvním dabingem vzniklým v rámci tohoto studia byl Nebezpečná křižovatka. Dabing připravil a režíroval ing. M. Gebert.
Po dabingu je v českém prostředí poptávka. A tak v roce 1963 vzniká další dabingové studio v Brně a po roce 1977 jsou založena další dvě v Bratislavě a v Košicích. Po revoluci pak přichází rozmach soukromých dabingových studií. Po dabingu byla vyšší poptávka, a to hned z několika důvodů. Na televizní obrazovky přicházely zahraniční televizní seriály, vznikají soukromé televize a rozvíjí se také VHS a poté DVD scéna. Mezi léty 1949 a 1989 vznikl dabing pro 2 442 celovečerních a více než tisíc krátkometrážních titulů.
Výrazné změny v oboru přichází na přelomu tisíciletí v souvislosti s digitalizací zvuku. Některé pozice související s dabingem zcela zanikají a technika je mnohem přístupnější. Vzniká tak mnohem více menších studií.
Amatérský dabing – fenomén 80. let
Až doposud jsme psali pouze o oficiálním dabingu. Česká kinematografie má ale také fenomén neoficiálního amatérského dabingu. Ten vznikl díky specifické situaci, kdy se do Československa dostávaly neoficiální cestou VHS (a před tím i Betamax) kazety s filmy ze Západu. Ty pochopitelně neměly český dabing, a tak se této role ujalo několik nadšenců, kteří filmy jednohlasně namlouvali a často také sami překládali. Jednalo se většinou o brakové žánry jako akční filmy, horrory, erotické filmy nebo pornografii.
Ve VHS komunitě se staly z dabérů celebrity (i když málo kdo je znal osobně, někteří dokonce vystupovali pouze pod přezdívkou). Často pak docházelo k tomu, že některý z filmů byl namluven v několika verzích, z nichž některá byla v komunitě více ceněná než jiná. Z dnešního pohledu jsou komické překladatelské nedokonalosti vzniklé tím, že autoři používali z pochopitelných důvodů více slovník, než vlastní jazykovou praxi. Stávalo se tak, že hlavní hrdina v dialogu s padouchem použil výraz „F**k you!“ a překladatel to přeložil jako výzvu k sexuálnímu aktu namísto odeslání do patřičných mezí.
Mezi známé celebrity amatérské dabingové scény patřili například František Fuka nebo Ondřej Hejma, z nichž každý má na kontě několik set nadabovaných filmů. Někteří dabéři se pak zaměřovali na konkrétní žánr. Ondřej Neff například nadaboval kolem 100 sci-fi filmů. K úpadku fenoménu jednohlasého amatérského dabingu dochází v první polovině 90. let. Důvodem bylo především otevření trhu a také vznik nových distribučních společností a televizních stanic, které se dabingu věnovali na profesionální úrovni.
Obrázky použité v tomto článku podléhají volné licenci Creative Commons
