Jak vypadá aktivní boj proti internetovému pirátství? Jaká jsou z hlediska autorských práv specifika tuzemského trhu? Jak probíhá a v čem je specifické natáčení divadelního představení? Na to všechno nám odpovídal Radim Horák, ředitel společnosti Weemazz 2.0, spoluzakladatel streamovací platformy Dramox.
Jak bys charakterizoval činnost své společnosti? A jakým způsobem bojuje proti pirátství?
Moje společnost se jmenuje Weemazz 2.0 a její hlavní činností je odstraňování nelegálních kopií filmů a seriálů, ale i čehokoliv jiného pod ochranou autorského zákona. Zabýváme se například i počítačovými hrami. Je to vždycky o tom, jestli nás majitel autorských práv (přímo autor, vývojář, distributor) zplnomocní k tomu, abychom to mohli dělat.
Pohybujeme se v prostředí primárně českého a slovenského internetu, respektive na námi vytipovaných serverech a platformách svého druhu. Necháváme tam odstraňovat kopie, které tam jsou umístěny bez souhlasu majitelů autorských práv.
Klienty máte jen české nebo i zahraniční?
Máme jen české a slovenské klienty. Ne že bychom v minulosti neměli ambice zkusit naši činnost rozšířit i za hranice, ale narazili jsme na to, že každý trh má specifická pravidla a podmínky obecně. Dělali jsme si výzkumy třeba v Maďarsku a vstupní náklady (v širším slova smyslu) bychom nedokázali pokrýt. Myslím, že v současnosti bychom to už dokázali, ale já osobně mám i další podnikatelské aktivity, a tak se budu držet českého a slovenského trhu, na kterém máme expertízu a znalost.
A jak je to vlastně s problémem pirátství v ostatních evropských zemích? Má český trh nějaká specifika?
Informace o situaci ze zahraničí mám především díky diskuzím s distributory a partnery. Byl jsem i v kontaktu s několika firmami, které mají obdobnou náplň činnosti jako my. Jejich nevýhoda je, že neznají specifika malého českého trhu a nevědí, co dělat třeba s Ulož.to. Oproti tomu dokáží být silní na jiných kanálech.
České prostředí je specifické možnostmi. Něco jako platforma Ulož.to je opravdový unikát. Server, který dokáže fungovat v rámci platné legislativy a je na něm možné stáhnout téměř cokoliv a často hned v několika verzích, jinde nenajdeme. K tomu se polovina republiky tváří, že stáhnout si obsah je legální a část z nich si navíc myslí, že zaplacené stahovací kredity jsou vlastně poplatkem za ten obsah, a tak je vše naprosto legální.
Bohužel to samé si myslí i dost českých zákonodárců. Byl jsem v přímém kontaktu s člověkem, který se snaží v Parlamentu dělat osvětu o tom, jak digitální svět funguje. Bohužel se však najdou i poslanci, kteří si myslí, že Ulož.to je úžasný českých startup, který dělá všechno správně. Vůbec jim přitom nedochází, že business, z nějž Ulož.to (ale i další servery podobného typu) žije, jde označit minimálně jako šedý.
Myslíš si, že hlavní chybou je náš legislativní rámec?
Nebojím se označit autorský zákon u nás jako naprosto tristní. Vůbec nereflektuje dnešní situaci, současné problémy. Mnoho našich klientů se sdílecími servery soudí vlastně neustále, a to, co my musíme dokazovat, je neskutečné. Jedna právnička mého klienta mi řekla: „Mně štve, že musíme najímat firmy, jako je ta vaše. Za normálních okolností by to, co děláte vy, měla dělat policie.“ Ta je ale kvůli slabé legislativě úplně bezzubá. Z vlastní zkušenosti vím, že ani maximální servis nepomůže. Připravili jsem Policii ČR podklady k jednomu případu do posledního detailu, bylo to úplně evidentní. Stačilo jen konat.
K tomu ale nedošlo a objevila se spousta dalších problémů. Policie nedokázala toho člověka dostihnout, získat o něm informace od provozovatelů serveru. Nakonec byl největší problém v tom, že se provozovatelů serveru nezeptala policie včas a informace o pachateli byly v souladu s právem smazány. Veškerá naše práce byla vlastně zbytečná. Šlo přitom o člověka, který škodil několik let a na nahrávání obsahu jednoznačně vydělával. Je to naprosto absurdní. V některých ohledech autorská práva v ČR nic neznamenají.
A je naděje na nějaké zlepšení?
Ve sněmovně už nějakou dobou leží novela, která by měla tuzemské poměry v oblasti autorských práv dostat do souladu s tím, co je zvykem ve většině zemí EU. Máme v tomhle ohledu roční zpoždění. Na Slovensku je nová směrnice platná od března a někteří z našich tamních klientů se díky ní začínají domáhat svých práv.
Poskytovatelé služeb se jí ale často neřídí, je totiž psaná pro velké státy, respektive trhy. Novela upravuje především to, že majitelé sdílecích serverů jsou odpovědní za obsah. Pokud se objeví obsah chráněný autorskou značkou, musí jej majitel serveru smazat, a navíc i zabránit budoucímu opětovnému nahrání tohoto obsahu. Problém ale je, že aby měl server tuto odpovědnost, musí jej navštěvovat minimálně 5 milionů unikátních uživatelů měsíčně. To v ČR splňují tři weby – Seznam, iDnes a Novinky, jestli se nepletu.
A vidíš nějaký časový horizont, kdy by (snad praktičtější) změny mohly nastat i u nás?
Naposledy jsem to aktivně řešil na jaře. Novela je v jakési imaginární frontě zákonů, které čekají na projednání sněmovnou. Jak jsem říkal, už to tu mělo dávno být, ale covid a dění kolem to odsunulo dál a trochu se bojím, že současná energetická krize to natáhne ještě více. Není to zkrátka priorita. Fungovat to mělo prakticky už od ledna.
Foto: Flicker, licence Creative Common
Přesunul bych se k další části rozhovoru. Jak tě napadlo začít s tím, co tvá firma dělá? Tedy mazat nelegální obsah na veřejně přístupných úložištích?
Kořeny to má už v době studia a byla to tenkrát souhra několika šťastných náhod. Při studiu jsem byl zaměstnaný v jedné české televizi a na jedné poradě jsme řešili problematiku pirátství našeho obsahu. Vzpomněl jsem si přitom na předmět Právo v žurnalistice, kde jsem probírali, podle čeho by se měla regulace autorského obsahu na internetu řídit. Dohledal jsem si to přesně a zpracoval jsem pro vedení návrh řešení. Udělali jsem pokus, jestli opravdu smažou na naši žádost obsah, na který máme právo, a ono se to skutečně stalo.
Došli jsem k tomu, že by se mohlo vyplatit to dělat a já jsem byl zrovna ve výpovědi. Tak jsem navrhl šéfovi, že bych to mohl dělat brigádně při studiu, na což přistoupil. Postupně se to nabalovalo, a tak jako firma budeme v letošním roce slavit 10 let, ale já osobně se tomu věnuji ještě o dva roky déle.
A jak se tvůj byznys za tu dobu rozrostl? Kolik máš klientů a kolik zaměstnanců?
Klientů mám dvanáct. Počet zaměstnanců bych nerad přesně šířil, ale řekněme, že jsme malá firma.
A jak je to s vaší každodenní prací? Připravujete se třeba na něco velkého, o čem tušíte, že se to ve vámi monitorovaném prostoru objeví?
Já ti na to možná odpovím jinak. Na základě toho, kolik nelegálních kopií odstraníme, jsem schopni predikovat, jestli daný obsah (film, seriál, hra) bude mít komerční úspěch. Je to naprosto přímá úměra, nelegální distribuce zrcadlí tu legální.
U některých vytipovaných událostí se připravujeme důkladněji, abychom byli ve chvíli, kdy to začne, co nejefektivnější. Některá z aktivních opatření jsou naším know-how a já se o nich nechci konkrétně bavit, abych neodkryl karty, a tím snížil jejich účinnost.
Podařilo se vám někdy domluvit přímo s nějakým úložištěm, aby některý obsah samo omezovalo?
Kdyby ses mě zeptal ještě před půl rokem, řekl bych, že ne. Došlo ale k jednomu pozitivnímu kroku, kdy se právnímu oddělení jednoho z našich klientů podařilo s majitelem dvou velkých serverových úložišť domluvit na kompromisu. Na základě toho byly omezeny možnosti vyhledávání a určitý obsah tam nejde najít. Nejedná se o veškerý obsah, na který má klient práva, ale o určitou exkluzivní část, na které vydavateli záleží. Myslím, že k tomu mohlo dojít i z toho důvodu, že se nám v posledních letech daří stupňovat tlak na provozovatele těch webových úložišť. Hodně by pak mohla pomoci výše zmíněná nová směrnice.
Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, tak se situace v oboru stupňuje a problém pirátství řeší už i nejvyšší patra vedení, včetně CEO velkých společností. Situace je zkrátka neudržitelná a cítím silnou vůli zvyšovat právní tlak na provozovatele úložišť s nelegálním obsahem.
Já se ještě vrátím k vaší práci. Jak se změnily postupy od samého začátku?
Ten progres je ohromný. Jako student jsem v prvních letech používal metodu copy/pase a vyhledával na úložištích obsah ručně, byla to velmi úmorná a dost nudná práce. Potom mi začala pomáhat rozšíření v prohlížeči.
Velká změna nastala, když jsem neměl jednoho, ale dva klienty, a to by se už nedalo zvládnout. Uvědomil jsem si tedy, že pokud to chci dělat ve větším, musím změnit přístup. Spojil jsem se proto s jedním vývojářem a ten pro mě od té doby vyvíjí nástroj, který mi pomáhá vše automatizovat. Jinak to vlastně už nejde. Jen pro představu, minulý týden (rozhovor probíhá poslední týden v září, pozn. autora) jsme odstranili 50 000 odkazů. To neodklikáš sám, pro pět lidí by to bylo 1 300 odkazů denně.
Tu práci děláš poměrně dlouho, za tu dobru se trh s televizními službami zásadně změnil. Sleduješ nějaké změny i v pirátství?
Obecně se dá říct, že s příchodem nových služeb a zvyšující se míry legální dostupnosti obsahu pirátská aktivita klesá. Myslím, že je to dáno především kvalitou, kterou služby garantují – každý se raději podívá na film nebo seriál v plné obrazové a zvukové kvalitě než na nějaký zběsilý kinorip.
A zabýváte se pouze úložišti, odkud je nutné obsah stáhnout, nebo i stránkami s embedy videí, kde je obsah možné sledovat přímo? Je rozdíl v jejich přístupu?
Zajímá nás pochopitelně obojí. V případě úložišť je situace jednoduchá, stačí, když jim, co by zástupci majitelů práv, oznámíme, že mají nelegální obsah a požádáme je o smazání. To hlášení musí mít logicky nějaká specifika. V případě embedovacích serverů je to složitější, protože někteří z jejich provozovatelů odmítají, že by dělali něco nelegálního. Jejich stránky jsou přitom plné reklam a jde o naprosto jasný případ nelegálního obohacování, protože ten pirátský obsah, který nabízí, je tím hlavním důvodem, proč tam návštěvníci chodí.
Prozradil bys nějaký trik, který používáte, abyste uživatele od jejich pirátské činnosti odradili?
Takové postupy samozřejmě máme, ale nechci se o nich moc mluvit, protože bych tím mohl snížit jejich účinek. Prozradím alespoň jeden, který ostatně inzerujeme na našich stránkách.
Důležité pro nás je, aby si uživatel stahující věci na černo z internetu uvědomil, že to, co dělá, není normální a legální. Monetizace úložišť je založená na tom, že si uživatelé mohou (někde dokonce musí) nakupovat kredity, které jim umožní pohodlněji stáhnout určité množství obsahu. Vyrábíme proto falešná videa, která jsou složená třeba z prvních 10 minut daného filmu nebo seriálu. Tyto kousky jsou řazeny za sebe tak, aby vytvořily reálnou délku filmu.
Zájemci pak vidí na úložišti film nebo epizodu seriálu v rámci náhledu v dobré kvalitě a stáhnou ji. Výsledek ale nemá žádnou hodnotu, pouze propálili část svých peněz, které investovali do stahování. Nejde jen o ztížení pozice, doufáme, že si v takové chvíli daný člověk uvědomil, že dělá něco špatně a že se ho někdo snaží odradit.
Nejúspěšnější obsah tohoto typu dokázal „propálit“ uživatelům několik desítek terabajtů kreditů během týdne.
Weemaz 2.0 není tvůj jediný projekt. V roce 2020 jste spustili v rámci ČR unikátní portál Dramox, který umožňuje přístup k záznamům divadelních představení. Pomohly ti při startu zkušenosti z Weemazu?
Když jsme začínali, tak mi hodně pomohly kontakty, které jsem ve televizním světě získal. Kontakty jsou v tomhle oboru k nezaplacení, věděl jsem komu zavolat a řešit s ním danou věc, případně jsem dostal kontakty a doporučení přímo zevnitř dané instituce. To nám umožnilo celý projekt spustit o dost rychleji, než by to asi bylo normálně možné.
Foto: Dramox
Projekt jste rozjížděli během covidové pandemie. Pomohl vám covidový start?
Myslím, že to pomohlo i nepomohlo zároveň. Ze začátku jsme měli velké množství diváků, kteří by rádi šli do divadla, ale kvůli sociálnímu odstupu nemohli. V tuhle chvíli se to ale otáčí, divadla mají problém, že nechodí lidi a pro nás je jejich dobrá kondice klíčová. Během jara měla řada našich partnerských scén třetinové návštěvy oproti době před covidem, a s tím klesá návštěvnost i u nás. Zjistili jsme, že u publika je důležitá nálada, stávalo se, že lidé šli do svého divadla na reálné představení a pak se u nás podívali třeba na některé ze starších přestavení, které už nejsou v aktuální repertoáru.
A chystáte v nejbližší době nějaké novinky?
V těchto dnech zařazujeme několik výrazných kousků. Já osobně favorizuji Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách z Divadla v Dlouhé. Pro příznivce těžších látek pak budeme mít třeba představení Mašíni z Divadla Na Jezerce. Bude toho ale mnohem víc a myslím, že každý fanda divadla z toho bude mít radost.
Na českém internetu jste téměř tři roky, jak se práce pro Dramox změnila? Jak se posouváte?
Jak již padlo, začínali jsem v době covidu. Většinu naší nabídky v té době tvořily záznamy třetích stran (většinou televizí) a část pak záznamy tvořené samotnými divadly. Už od začátku jsme ale věděli, že chceme sami ve spolupráci s divadly obsah vytvářet. V budoucnu bychom byli rádi, aby právě třetí zdroj byl nejpočetnější a postupně se nám daří to plnit. V současnosti máme dva týmy, které navštěvují partnerská divadla v ČR a natáčí jejich představení.
A jak probíhá divadelní natáčení?
Hlavní část natáčení vzniká přímo během představení s diváky. Největší kouzlo divadla je právě v tom, že každé představení je svým způsobem jedinečná událost, kdy publikum reaguje na herce a obráceně. Záznamy bez publika by ztratily přitažlivost.
Zároveň ale chceme dát divákům něco navíc. Proto po každém natáčení přijdou na řadu dotáčky. Tam se věnujeme vybraným scénám, točíme z jiných úhlů, aby bylo při výrazných momentech vidět mluvčím do tváří atd. Například dotáčky Cyrana v nastudování divadla v Celetné s Martinem Hofmannem v hlavní roli trvaly mnohem déle než samotné představení.
Důležité je také to, co divák nevidí (respektive v nejlepším případě by vidět neměl), a to jsou přípravy před natáčením a střih celého představení. Existuje pozice, kterou bych označil jako režiséra záznamu, který musí konkrétní nastudování znát a udělat důkladný plán, jak by měl výsledný záznam vypadat. V některých případech s ním přímo spolupracuje režisér představení. Velmi dobrou zkušenost v tomto máme třeba s panem Drápkem z Klicperova divadla, jehož Jedlíky čokolády jsme zpracovávali.
Střih je pak důležitý v tom, aby byl citlivý. Zásadní je zachovat autentičnost, aby se divák Dramoxu cítil jako v divadle. Záběry z dotáček tak musí být do výsledného střihu vloženy tak, aby si toho divák vlastně nevšiml.
Úvodní foto: archiv Radima Horáka
