Vánoce jsou časem setkávání, klidu, ale také sledování televize. Jsou domácnosti, kde televize neutichne přes celé svátky, i ty, kde televizor běží doslova svátečně, a přesto si právě během Vánoc všichni udělají čas a pustí si společně několik filmů. Pro první i druhou skupinu si jednotliví členové redakce připravili čtveřici vánočních, respektive novoročních tipů, které by vás mohly inspirovat ve výběru programů na sváteční večery.
Honza Potůček
Vánoční koleda
Tento strašidelný animák si oblíbily naše děti. Nejvíc se jim líbí scéna s ohnivým spřežením a miniaturním Držgrešlem, jak před ním uteče do odpadní roury a potom se smeká po naledovatělých střechách. Zatím jsme neviděli letošní novou verzi, ale tu původní jsme si už pouštěli. Tak myslím, že o letošním Vánocích zkusíme tu novou.
Sám doma
Dnes už jde o klasiku, kterou jsem poprvé viděl jako teenager. Po letech se k ní vracím díky přítelkyni, která si bez tohoto filmu nedovede Vánoce představit. A přiznám se, že jsme si ji nedávno pouštěli ze streamovací služby a bavili se, jak špatný vliv musel mít ten úspěch na představitele Kevina, když zbohatl už jako malé dítě.
Obušku, z pytle ven!
Další vzpomínka na Vánoce za komunismu. Tahle pohádka u nás frčela opravdu hodně, protože v ní chudák dokázal napálit boháče a přechytračil dokonce Smrtku. Dodnes se mi nejvíc líbí scény s pivem, které teče v potoce místo vody, a hlavně s klobásami, které vyrostou na stromech. Ladislav Pešek dokázal skvěle zahrát situaci, kdy jakoby jí klobásu, která není vidět. Tak se letos asi zase podíváme, ale nejsem si jistý, zda to děti bude bavit…
S tebou mě baví svět
Když tento film vznikl, bylo mi pět let, takže jsem ho poprvé viděl relativně brzo po premiéře. Dokonce si vzpomínám na plakáty, které zvaly na tuto komedii do kina. To se ještě zdaleka nevědělo, že se z ní stane „komedie století“, nebo jak se ten titul, který získala, jmenoval… Nejúspěšnější film Marie Poledňákové zkrátka nemůže během Vánoc chybět a líbí se i dětem. Zvlášť scénka, ve které se Mates posere.
Petr Bílek
Smrtonosná past
Jak se pozná správný kultovní vánoční film? Musí se odehrávat v kouzelném období zimních svátků, mít jasně stanovené dobro a zlo, pracovat s výrazným klaďasem a záporákem a ideálně mít jednoduchý lineární děj a výrazné momenty, které si diváci zapamatují a budou si je moci každým rokem připomínat.
A proto považuji Smrtonosnou past (nejlépe pak první díl) za nejlepší vánoční film vůbec. Vánoce zde nekrade zelený Grinch, ale Hans Gruber, který se tváří jako terorista s ideály, a přitom je obyčejný zloděj. Proti němu stojí lehce unavený policista John McClane (v tu chvíli mimo službu). Vše se odehrává v uzavřených prostorách mrakodrapu, což v celém filmu hraje zásadní roli.
Vánoce zkrátka nemohou začít do té doby, než Hans Gruber slétne desítky pater volným pádem a zlo je opět na rok poraženo.
Princezna nevěsta
Kdo by neměl rád pohádky? Pro ten pocit, že všechno dopadne tak, jak má a dobro přeci jen existuje a má sílu vítězit. Osobně ale nemám rád pohádky, které se berou moc vážně a snaží se být prvoplánově moralizující. Princezna nevěsta taková není, právě naopak.
V řadě aspektů je podobná Nekonečnému příběhu natočenému ve stejné době. Nenápadný, ale pro celý děj zásadní je důraz na vyprávění. Nesledujeme děj jako takový, ale vyprávění od konkrétního vypravěče, který se může plést nebo své vyprávění měnit a hrát si tak s divákem. Při sledování pohádky je tak třeba dát si velký pozor na to, co se vlastně děje.
Ačkoliv Princezna nevěsta nemá u nás status naprosté klasiky, rozhodně se vyplatí ji věnovat pozornost. Nebere se vážně, a přesto nutí k zamyšlení, je zábavná, není mentorská a skvěle plyne. Pokud hledáte lehce netradiční pohádku, u které je šance, že si ji zamilujete, právě jste ji našli.
Jak vytrhnout velrybě stoličku
Jsou filmy, z nichž člověk nespustí oči a filmy, které mohou sloužit jako příjemný podkres například při pečení cukroví. Příběh malého Vaška, který se snaží své mamince najít nového partnera tak dlouho, až najde vlastního tátu patří k nenáročným evergreenům, které u nás doma nemůžou chybět.
Jedná se o film, který jsem miloval už jako dítě (spolu s Tomem a Jerrym a Kačeřími příběhy to byla bezpečně nejohranější VHS kazeta obsahující oba dva díly Vaškových lumpáren). Po zhruba patnáctileté pauze jsem se k tomuto filmu vrátil a žasnul jsem jak, je stále aktuální i když jsem tam najednou viděl něco jiného než dříve. Od té doby je pro mě součástí každých Vánoc a nikdy neodoláme a k zasněženému prvnímu dílu přidáme i druhou letní část Jak dostat tatínka do polepšovny.
Hodný, zlý a ošklivý
Po Vánocích přichází Silvestr, respektive Nový rok a ten si žádá opravdový filmový zážitek. A tím je pro mě legendární western o trojici hrdinů / desperátů, hledajících ztracené zlato v krajině zmítané občanskou válkou.
Film funguje jako dobrodružné vyprávění stejně jako protiválečná agitka. Zároveň nabízí unikátní přístup k práci s hudbou legendárního Ennia Morriconeho. Režisér Sergio Leone nechává hudbě ve filmu dostatečný prostor, a protože měl kompletní soundtrack k dispozici už během natáčení, respektive stříhání filmu, mohl jednotlivé scény komponovat tak, aby skladby mohly zaznít celé. Tento způsob, který je typický spíše pro muzikály byl v takovémto rozsahu využit u westernu poprvé a dává mu tak jedinečnou tvář.
Nebudu zastírat, že Hodný, zlý a ošklivý se řadí mezi mé nejoblíbenější filmy vůbec, neznám moc lepších způsobů, jak otevřít nový rok.
Bohouš Herwig
Napsat, že na televizi (živé vysílání) moc nekoukám, by sice byla pravda, ale ke konci roku mě většinou „chytne romantická“, takže tohle plus starší pohádky; na ty nové se většinou koukat nedá. Těžko také půjdu do nějakého VoD, po přečtení článku kolegy Bílka:
Co vás o Vánocích přiková k televizi? Nabídka Disney+, Amazon Prime Video a českých TV
vidím, že je to letos opět „klasika“ a z 90 % (možná víc) tedy nic pro mě. Zvláště když nemám rád „Clause“ a pseudo pohádky bratří Grimmů, což pochopitelně z našeho úhlu pohledu žádné pohádky nejsou a nechápu, proč tomu tak někdo u nás vůbec říká.
Za mě tedy určitě klasická Popelka, tedy Tři oříšky… (snad bude opět remastrovaná), letos si ale nenechám ujít ani její nové norské zpracování „Tři přání pro Popelku“
Na něj se vysloveně těším jako na nového Avatara, na kterého vyrazím do kina (zapřu se, i když se přiznávám, že se při tom pomyšlení necítím příliš komfortně). Mimochodem ve zprávě od Disney+ k programu na konci roku naleznete i toto: „Kromě ikonických vánočních filmů jako je Sám doma 2: Ztracen v New Yorku a Muppets: Vánoční koleda, které slaví letos 30 let od premiéry, nebo oblíbené Vánoční koledy s Jimem Carreym, je na Disney+ spoustu dalších filmů a seriálů, které jsou jako stvořené pro vánoční pohodu. Vybere si každý.“
Omlouvám se „jinak milé Disney+“, ale já si opravdu nevyberu. To už raději červenou knihovnu. Tu ostatně v tento čas také pravidelně „sjíždím…“ : )
Jinak pojedu přes výtečnou Lepší.TV a hledat tam zmiňovanou romantiku a pohádky podle mého vlastního programového schématu a chuti, což je na IPTV, tedy internetové televizi, společně s nahráváním zcela bez starostí, asi to nejlepší. Určitě si také nenechám ujít mého oblíbeného Bohouše, ostatně jmenovci se musí podporovat a speciálně nás je málo!
Rozhodně nebudu koukat na „ideální vánoční film Smrtonosná past“, hrůzy Tima Burtona, apod. Na tohle mě opravdu neužije a nikdy neužilo. Napětí a hororových scén mám ve své práci přes rok více než dost. Dost si také rozmyslím, zda budu sledovat nové pohádky České televize, poslední roky vysloveně zklamávají a vypnutí po pár minutách a pokažená nálada mi za to nestojí (naštěstí tu máme single malt…).
Na Nový rok se nejspíše podívám na Zátopka, kterého jsem ještě neviděl, abych se trochu vrátil do reality i když se obávám, že letos se z ní – díky „naší straně a vládě“ – jen tak nevymotám. Před koncem roku Vám přeji veselou mysl a nezapomeňte: „zima, je stav duše…“
Image by master1305 on Freepik
