Oficiální název vysílače udávaný ve všech povoleních a na VPortálu ČTÚ je Trutov podle stejnojmenného okresu. Každý jej však nazývá jménem hory, z jejíhož vrcholu se vysílalo už za 1. republiky. Dnešní televizní a rozhlasový vysílač na Černé hoře v Krkonoších je jedním z nejvýše položených vysílačů u nás. Nachází se jen několik metrů od vrcholové kóty ve výši 1299 m.n.m. a dominuje již zdáli oblé siluetě této zalesněné hory.

Od roku 1978, kdy byla budova mnohostěnného jehlanu v lesním porostu dokončena a vysílač začal šířit televizní a rozhlasové programy, prošlo elektronické vybavení vysílače i anténních systémů výraznými změnami. Dnes umožňuje šíření tří digitálních multiplexů, FM rozhlasového vysílání v pásmu CCIR na velmi krátkých vlnách a v neposlední řadě i digitálního rozhlasu DAB+ ve III VHF pásmu, kdysi televiznímu. Aktuální stav je zobrazen v následující tabulce.

Jak se vyvíjelo vysílání z hory nad Jánskými Lázněmi

Nejvyšší místo Černé hory pro stavbu vysílače moderního, 78 m vysokého jehlanovitého vysílače, nebylo vybráno náhodně. Již v roce 1935 se z Černé hory, z tehdejší Sokolské boudy podařilo radioamatérovi spojit krátkovlnnou vysílačkou na vzdálenost 108 km s dalším radioamatérem v okolí Prahy. Poloha Sokolské boudy se opět ukázala strategicky výhodnou pro vysílání rozhlasu a televize. Od roku 1961 do roku 1978 na její střeše vyrostla masivní příhradová konstrukce televizního vysílače, přičemž vysílače a kontrolní pracoviště byla umístěna v suterénu budovy. První program Československé televize byl šířen na 11. kanále ve VHF pásmu a byl zdrojem pro tři převáděče v okrese Trutnov. Když v roce 1978 dokončily polské firmy stavbu nového vysílače téměř na samotném vrcholu Černé hory, byla vysílací pracoviště a střešní antény Sokolské boudy demontovány. Střešní převaděče krátkovlnných vysílaček byly vzhledem k havarijnímu stavu Sokolské boudy vypnuty až na podzim 2005. Podívejte na naši galerii sestavenou z archivních materiálů, které nám poskytl dlouholetý pracovník vysílacího střediska Jiří Šritr.

Galerie z výstavby

Stavební práce prováděla v letech 1974–1977 polská firma Budimex. Usazení anténního systému měl původně provést vrtulník, ale vzhledem k náročným podmínkám bylo nutno nakonec zvolit jeřáb, který by vyzdvihl tubus do výšky 80 m. Požadavky splnila holandská firma, ale protože se montáž konala až v listopadu, kdy už byl sníh, musela být cesta od Hoffmanových bud nejprve rozmrazena. Spodní mnohostěnný jehlan je vysoký 35,7 m, celková výška od země k nejvyšší anténě přes 78 m. Jak jsme již psali v našem seriálu o středovlnných vysílačích před rokem, byla určitá část rozpočtu věnována uměleckým dílům, i když velmi často uvedené dílo nesouviselo s prostředím, ani s účelem stavby. Realistickou sochu matky s třesoucím se dítětem zimou v nehostinném prostředí před budovou vysílače, odlil Vladimír Sochor podle návrhu prorežimního výtvarníka Jana Hány (je v následujícím videu).

Rozhledna na Černé hoře s datovými pojítky a vysílačem Sítě 24 (foto Václav Udatný)

Cestou k vysílači

I když kvůli výstavbě byla v sedmdesátých letech vystavěna silnice od Hoffmanových bud, v zimě však je přístup jen od vrcholové stanice nové gondolové lanovky, která je v provozu od roku 1980. Minuli jsme předposlední sloup původní kabinové lanové dráhy z roku 1928, který dnes slouží jako rozhledna a retranslační bod s vysílačem multiplexu 24 (Digital Broadcasting), který tam vysílá od června 2020 na kanále 45. Aby byl výčet vysílacích zařízení na Černé hoře úplný, musíme ještě zmínit anténu společnosti Teleko vysílače DAB vysílající v bloku 5D s vertikální polarizací a výkonem 1 kWerp na Horském hotelu asi 200 m od stanice lanovky. Podívejte se s námi na krátké video ze snímků zimní krajiny jednoho z posledních dnů lyžařské sezóny 2023.

Slideshow Cesta na Černou horu (sestavil: autor článku)

Původně na vysílači pracovaly čtyři směny po pěti pracovnících Českých Radiokomunikací. Veškeré elektronické zařízení bylo dodáno po uvedení do provozu polskou firmou Unitra, která jako vysílače použila polské Zaraty. Do přechodu na digitální vysílání v roce 2007 sloužil vysílač k vysílání analogových signálů ČT1, ČT2, a TV NOVA, FM vysílačů celoplošných sítí. Devět přehledových monitorů na pracovišti kontroly tak zobrazovalo vždy pro každý z televizních programů výstup modulace z distribuční radioreléové trasy, signál na vstupu vysílače a výstup z modulátoru na anténu, jak na následujícím obrázku vykládá pan Šritr, dnes už jediný pracovník ve směně v celém objektu, který řeší „jen“ případné urgentní havarijní situace.

Pohled na dnešní pracoviště kontroly (foto Jan Potůček)

Co skrývá zastřešený jehlan

Pod laminátem ve dvanáctibokém jehlanu jsou v horním patře ukryta pojítka radioreléových tras a vstupy napaječů do anténních systémů, ve spodním patře pak kontrolní pracoviště a paprskovitě uspořádané stojany v sálech s elektrorozvodnou a chladícími systémy, diesel generátor a nasávání čerstvého vzduch je ještě o patro níž s výstupem na pochozí terasu.

V roce 2007 provedly České Radiokomunikace výměnu anténního systému za systém Kathrein bez ochranného tubusu opět pomocí jeřábu, jak je vidět v naší předchozí galerii. V té době již byl také nahrazen poslední 200W vysílač Zarat, když již v devadesátých letech byly programy ČT1 a ČT2 v UHF pásmu vysílány klystronovými vysílači TESLA typ IV., které byly vyjma posledního stupně již osazeny tranzistory. Již tyto vysílače byly vyvinuty pro bezobslužný provoz s možností automatického přepínání na rezervu. Přechod na DVB-T byla završen v roce 2009 instalací vysílačů Rohde & Schwarz (R&S). Druhý přechod na DVB-T2 přinesl s sebou rovněž změnu televizní vysílací technologie na vysílače německé firmy PLISH v v říjnu 2017 (přechodový multiplex 12, od roku 2020 Síť 22) a v květnu 2018 (přechodový veřejnoprávní multiplex 11, a od ledna 2020 Síť 21) s vyzářenými výkony 100 kW na kanálech 26 resp. 28. Pro digitální síť 23 na kanále 31 vysílá rovněž výkonem 100 kW vysílač R&S. VKV FM vysílače PLISH pracují v konfiguraci 5+1, Rádio Černá hora má samostatný FM vysílač. Obrázky z technologických prostor objevíte v galerii.

Galerie techniky

Výhledy

Ze zastřešené terasy je výhled jen na okolní smrkový les zcela bez zbytků sněhu. Ovšem zima umí na vrcholu Černé hory měnit svoji tvář. Sám jsem tam zažil tak hustou mlhu, že jsem před masivem stavby viděl nejdříve jen sochu matky s dítětem. Jindy zase v mlze, vlastně v mraku, zbloudilému a promrzlému návštěvníkovi z necelých 300 m vzdálené Černé boudy pomohlo najít úkryt před nepohodou jen červené signální světlo na vrcholu anténního stožáru, jak mi řekl náš průvodce nejenom po vysílači, ale i po horách. Sníh vícekrát zafouká v zimě severní stranu přilehlé budovy až do prvního patra. Námrazy na vysílačích naštěstí nebývají tak časté, ale pokud se to stane, jak ukazuje další fotografie, a vyzářená energie je při tuhých mrazech nerozpustí, musí je Jirka Šritr mechanicky odstraňovat. Dokonce už stoupal i po anténách VKV rozhlasu, když námraza na jižní straně snížila výkon na jednom z 90MHz kmitočtu.

Námrazy na anténním systému FM antén (vlevo) a anténním TV systému Kathrein vpravo (foto: Jiří Šritr)

Během naší návštěvy, kdy jaro již klepalo na dveře, námraza nebyla, a dokonce Honza Potůček vám tak může zprostředkovat výhled z plošiny, který rozhodně předčí rozhlednu na starém stožáru od původní lanovky.

Galerie Výhledy (foto: Jan Potůček)

Zima pomalu končí, i když zatím ne tak úplně. V našem seriálu o významných stavbách televizních vysílačů a digitálních technologiích budeme pokračovat návštěvou další vysoké věže, která je na dohled. Prozatím vám přinášíme letní pohled z ptačí perspektivy právě navštívené Černé hory. O Ještědu, jejím velkém bratrovi, bude článek až příště.

Vysílací středisko Černá hora z nadhledu v létě (foto: Jiří Šritr)

___

Úvodní foto: Václav Udatný

Štítky