Svérázným způsobem se rozhodla strana Svobodní „přiživit“ na tématu úpravy zákona o koncesionářských poplatcích, který by se měl nově vztahovat nejen na vlastnictví televizního přijímače s tunerem, ale také osobního počítače, notebooku, tabletu nebo chytrého telefonu, tedy zařízení připojitelných k internetu.
„Nesledujete televizi? Neposloucháte rádio? Nahlaste to můžete ušetřit až 180 korun měsíčně. Poradíme Vám, jak ušetřit 135 Kč za Českou televizi a 45 Kč za Český rozhlas,“ slibují Svobodní na svém webu pod titulkem Neplaťte daň za ČT a ČRo. Už v tom se ale konzervativní neparlamentní strana (pravda, mají jednoho senátora) hluboce mýlí, protože koncesionářský poplatek České televizi a Českému rozhlasu není daň v pravém slova smyslu. Je to příspěvek za veřejnou službu zřízenou zákonem, za který veřejnoprávní televize a rozhlas produkují vedle masově sledovaných pořadů také obsah, který by komerční média nikdy nevyrobila, protože by se jim to nevyplatilo. Věnují se různým menšinám, připravují vzdělávací pořady a dokumenty, sledují menšinové sporty a parasporty.
Zákon je starý a nereflektuje technologický vývoj
Česká republika dosud podmiňovala povinnost platby koncesionářského poplatku vlastnictvím televizního a rozhlasového přijímače. Jedna domácnost platí vždy jeden televizní a jeden rozhlasový poplatek, i kdyby vlastnila několik přijímačů. Naopak právnické osoby platí za každý jeden přijímač samostatný poplatek. Nadto ještě veřejně přístupné podniky, které pouští televizní nebo rozhlasové vysílání svým zákazníkům, musí platit ochranným svazům autorským a v případě přenosů velkých sportovních akcí i licenční poplatky danému vysílateli. Češi ale zatím mohou sledovat sportovní akce jako je Mistrovství světa v hokeji, zcela zdarma i bez placení koncesionářských poplatků. Jak to? Protože náš zákon je velmi benevolentní a zastaralý.
Stačí, aby domácnost buď fakticky, nebo na oko nevlastnila televizní přijímač. Může mít třeba velký projektor, ale stačí i počítač s velkým monitorem, notebook, tablet nebo smartphone. Přes internetovou službu iVysílání ČT přenosy hokejového šampionátu také uvidí, ale používají zařízení bez televizního tuneru a tudíž se na ně neváže povinnost platit koncesionářský poplatek. To je v kostce také rada strany Svobodných, kteří jen opakují starou známou věc, jenže teď se zhrozili, že ministerstvo kultury chystá změnu v definici televizního a rozhlasového přijímače a tato klička pro řadu černých pasažérů přestane platit. Vždyť kdo v dnešní době nemá žádné zařízení s připojením k internetu?
Za co se musí platit koncesionářské poplatky a za co ne? Spor je o internetové vysílání
Neplatí se za sledování živé televize, ale za službu
Svobodní ale namítají, že vlastnictví smartphonu a jiného zařízení ještě nemusí nutně znamenat, že na něm dotyčný sleduje vysílání programů České televize či Českého rozhlasu. „Velká část uživatelů televizí kupuje kvůli sledování YouTube, Netflixu či jiných internetových služeb. Takoví uživatelé často ani nikdy ne naladí kanály pomocí DVB-T přijímače a když už Českou televizi nemusí sledovat ani minutu, v obou případech ovšem mají podle zákona poplatek platí. Zejména mladší ročníky si ovšem dnes zcela vystačí s internetem v nejrůznějších moderních zařízeních a v takové domácnosti ani podle přísného zákona nemusí poplatky platit,“ píše strana na svém webu. No, zatím nemusí. Podle chystané změny zákona ale už ano a je to dobře.
Platba koncesionářského poplatku se totiž netýká pouze sledování lineárních kanálů České televize a Českého rozhlasu, ale obecně konzumace jejich obsahu. ČT ani ČRo neustrnuly ve vývoji a mají vlastní online platformy, jako je zmíněné iVysílání, podcasty a další typy online platforem, kterými nabízí svůj obsah mladšímu publiku. A je fér, že když někdo sleduje české filmy a seriály, ale třeba i dokumenty nebo sportovní záznamy, na internetovém iVysílání, měl by platit televizní poplatek stejně jako ten, kdo k tomu využívá klasický televizor a klasické lineární vysílání. Dnes se lze z placení koncesionářského poplatku vyvázat čestným prohlášením o nevlastnictví televizního nebo rozhlasového přijímače. Tato možnost jistě zůstane i v novelizovaném zákoně.
Dobrovolné placení koncesionářského poplatku je nesmysl
Těžko si však představit jedince, který v dnešní době nepoužívá počítač připojený k internetu, notebook nebo chytrý telefon. A pokud náhodou někdo takový je, většinou jde o seniora, který má zase naopak klasický televizor a rádio. Česká televize a Český rozhlas si už léta mohou ze zákona vyžádat od dodavatelů elektrické energie seznam jejich odběratelů a porovnávají ho se seznamy plátců koncesionářských poplatků. Pokud narazí na někoho, kdo odebírá elektrický proud, ale neplatí koncesionářský poplatek, vyzvou ho k nápravě. Jedině člověk, který předloží čestné prohlášení o tom, že nevlastní televizní nebo rozhlasový přijímač, tento poplatek skutečně platit nemusí. Zároveň musí požádat o výmaz z evidenčního listu plátce televizního a rozhlasového poplatku.
Svobodní burcují diváky, kteří podle nich využívají chytrá zařízení včetně televizorů už pouze ke sledování Netflixu a podobných streamovacích služeb, aby se proti povinné platbě koncesionářského poplatku ozvali. Organizují dokonce petici za zavedení dobrovolných koncesionářských poplatků. Ale ruku na srdce: opravdu ti, co tvrdí, že se na Českou televizi nedívají a Český rozhlas neposlouchají, nikdy nesledovali jejich obsah třeba na internetu? Na rozdíl od komerčních televizí tento obsah není prošpikovaný reklamními spoty, ale zároveň nevznikl zadarmo. Proto je na místě platit koncesionářský poplatek. Už proto, že bez veřejnoprávních médií by byl mediální svět ošklivě pokřivený a některé typy obsahu by vůbec neměly šanci přežít.
