Na nejvyšším místě v Česku: navštívili jsme vysílač Praděd ve výšce 1612 m

V době naší návštěvy byla část prostoru okolo vysílače kvůli pracím ohrazená zábranami, vstup do objektu včetně hotelu a vyhlídky byly zajištěny speciálními koridory. Právě totiž začala úprava nátěru vysílače, který to již, ošlehaný horskými větry, potřeboval. Obdobná údržba se právě kvůli dlouhým zimám na vysoko položených vysílačích musí provádět během krátkého letního období.

Naši návštěvu jsme však začali u paty vysílače v nadmořské výšce 1491 m, kde nás v jednom z křídel majestátní budovy uvítal Michal Kozák, jeden ze dvou pracovníků, který má tento obsluhovaný, avšak jako ostatní dálkově řízený, vysílač na starosti. Na naši návštěvu byl připraven a poskytl spoustu fotodokumentace z bohatého archivu střediska, zejména jeho začátků a výstavby. Multifunkční věž, plánovaná od roku 1965, byla projektovaná pro provoz restaurace, ubytování a vyhlídky plus zázemí vysílače. „Ve spodní části vysílače jsou tři křídla, v jednom z nich je provoz restaurace, v dalším je energetické centrum, a to třetí je zázemí Radiokomunikací“, popisuje v prvních 15 minutách Michal kozák v pořadu Retro České televize z roku 2013:

Screenshot z pořadu ČT o vysílači Jeseník na Pradědu. Celý pořad shlédněte na iVysílání ČT https://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/213411000360036/ a zvolte první část v čase 01:49- 19:19

Stavba současného vysílače podle návrhu architekta Jana Lišky z Brna byla zahájena v roce 1968. Nejdříve se musela postavit silnice, v 70. letech začaly výkopové práce. Délka výstavby se protáhla na celé desetiletí. Příčinou byly drsné klimatické podmínky, které na vrcholu hory panují. Ještě před pár dny před naší návštěvou byl na vrcholu Pradědu -1°C. Z výstavby nám Michal Kozák poskytl celý soubor fotografií, z nichž ve zmíněném pořadu ČT byl představen jen zlomek.

Galerie výstavby (z archivu střediska CRA)

Vysílač byl spuštěn v roce 1979 v prosinci, v roce 1980 byla zprovozněna další technologická část a oficiální kolaudace se konala v roce 1983, což souviselo se spuštěním provozu restaurace a od té doby mohli návštěvníci do veřejných prostor vysílače. To zahrnuje i vyhlídku ve 4. patře, současná vyhlídka pro veřejnost v 73 metrech se datuje až od devadesátých let, kdy to požárníci povolili. Pro vysílač byly původně zamýšleny i speciální designové doplňky interiéru, například nábytek či jídelní servis v restauraci, jakých se dočkal vysílač Ještěd, dostavěný krátce před zahájením stavby na Pradědu. Pro úspory se však záměr realizace nedočkal.

Interiér byl původně doplněn i uměleckými díly – u vstupu byla dřevěná plastika Kapka vyvěrající z jesenických hvozdů. Kvůli požární bezpečnosti byla přemístěna do veřejnosti nepřístupné místnosti Českých Radiokomunikací, kde jsme ji mohli společně s titulním listem projektu „TV FM UKV PRADĚD PESPEKTIVA“ vyfotografovat.

Co výstavbě předcházelo a co v pořadu ČT „Retro 1980“ nebylo

První stavbou na Pradědu byla rozhledna z roku 1912, postavená však na chatrných základech a v roce 1959 se zřítila. Kromě rozhledny a restaurace v době své existence sloužila za války pro Němce jako spojovací a radiolokační bod na východní Evropu. V té době tam byla postavena chata, která po válce sloužila jako „Poštovní chata“ turistům a lyžařům a spoje v ní původně měly pronajatou jednu místnost. K ní byla dostavěna dřevěná věž, která sloužila nejdříve jako retranslační bod pro dálkové spoje a pro spojení pražské a ostravské televize, avšak bez valného úspěchu. První vysílač byl spuštěn v listopadu 1959, jak to v té době bývalo časté, byl postaven od radioamatérů o výkonu 100 W, ale byl značně nespolehlivý a byl naladěn na 7. kanál (podle Seger: Naše TV vysílače), který však nebyl pro tuto lokalitu koordinován. V roce 1963 byla dodán přístroj TESLA III. TV 010-/004 o stejném výkonu, což byl prototyp, ale schopný pracovat již tehdy s barevným signálem.

Galerie vysílání z Pradědu v 60 a 70letech z dřevěné věže (dle fotografií z archivu střediska CRA)

Rok pořízení snímků, ani jejich názvy nebo popis nešlo z archivu střediska zjistit. Kvalitní skenování bylo neznámým autorem provedeno na jaře před 15 lety. Komentáře pod nimi jsou vlastní invencí autora článku. Omlouvám se všem, komu by přišly nevhodné nebo chybné.

Jaké bylo vysílání za analogu

To, že na Jesenicku nebylo počátkem 80.let možno naladit televizní vysílání, jak redaktorka uvádí ve výše uvedeném pořadu Retro České televize, není tak úplně pravda. Po dobu výstavby nového vysílače od roku 1970 sloužila pro vysílání televizního programu původní poštovní chata. Od prosince 1975 pro druhý program ČST na 36. kanále (ofset 8P) v horizontální polarizaci. V prosinci 1979 již z dokončeného nového vysílacího střediska nahradil provizorní vysílač definitivní s výkonem 20 kW a 26. března 1980 byl uveden do provozu první program na 4. kanále podle normy OIRT D, tj. 85,25 pro obraz a 91,75 MHz pro nosnou zvuku s vertikální polarizací a vyzářeným výkonem 30 kW v souladu se Závěrečným aktem evropské VHF/UHF konference tzv. plánem Stockholm 1961.

Důsledkem uplatňování tohoto plánu ve východní Evropě, tedy tehdy i u nás, tj. koexistence rozhlasových stanic FM a televizního vysílání rovněž s kmitočtovou modulací, bylo vzájemné rušení. To bylo předmětem Regionální Administrativní Konference v Ženevě v roce 1984, která určila, že předmětem ochrany budou kmitočty FM rozhlasových stanic 87,5 – 108 MHz. Tento závěr vstoupil v platnost v roce 1987 s tím, že ke změnám dohodou musí dojít k 1. červenci 1992, výjimečně do roku 1993. Avšak Praděd byl výjimkou výjimky. Michal Kozák si vzpomíná: „Když jsem se jednou za slunného února vracel ze školy z Rožnova, poslouchal jsem na svém přenosném walkmanu s CCIR pásmem upoutávku na Obecnou školu, jako první večerní program nové televize. A to byl zvuk právě 4. TV kanálu.“  A NOVA začala vysílat 4. února 1994. Protože podle licence získala NOVA v roce 1993 pro své šíření kmitočty po bývalém (do roku 1992) federálním programu F1, které přešly na síť druhého programu České televize po rozdělení federace v lednu 1993. Takže k ukončení vysílání na 4. kanálu přechodem na jiný stockholmský kmitočet, a to 53. kanál v V. TV pásmu s výrazně větším vyzářeným výkonem a v horizontální polarizaci došlo až po půl roce od rozhlasové vzpomínky našeho průvodce, kdy se mohl v létě 94 na Pradědu poprvé vyměnit anténní systém. Bez této výměny by opuštění 4. kanálu nebylo technicky možné.

Vysílač Jeseník patřil v analogové době mezi významné vysílače. Nebylo to jen jeho vyzářeným výkonem, ale i počtem navazujících převáděčů, které s malými výkony (2 -10 W) dokrývaly menší obce, kde byl signál nekvalitní (šum, odrazy – duchy). Jeho primární signál nevyužívaly jen obce v moravskoslezském nebo olomouckém regionu, ale i obce v Orlických horách či v okresech Svitavy nebo Zlín.

Digitální vysílání

Do přechodu na digitální vysílání v roce 2011 byl program PRIMA na Jesenicku distribuován ze čtyř malých vysílačů v několika obcích včetně okresního města Šumperk. To bylo způsobeno nedostatkem vhodných kmitočtů pro tuto lokalitu a projevilo se to i tím, že při první digitalizaci jen program ČT1 měl několikaměsíční souběh přes kanál 50, zatímco program NOVA sice zůstal na 53. kanále, ale přepnutí na DVB-T síť 2 bylo střihem bez souběhu. Program PRIMA byl umístěn rovněž v digitální Síti 2 společně s PRIMA Cool a jeho další programy v Síti 3 na 51. kanále.

Přechod na DVB-T2 související s uvolněním pásma 700 MHz, tj. kanálů 49-60, vedl k dalšímu přesunu vysílacích kanálů přes přechodové sítě 11 (k.26), 12 (k.28) a 13 (k.28) k finálním rádiovým kanálům DVB-T2. Současně, jako na všech ostatních vysílačích, v roce 2011 proběhla výměna laminátového tubusu na vrcholu věže, opět helikoptérou podobně jako jsme popisovali v článku o Bukové hoře. Praděd byl posledním místem, kde se kolečko výměn anténních tubusů uzavřelo. Dnešní stav kmitočtového využití je v následující tabulce

Vysílací sály dnes

Na Pradědu se vystřídalo od jeho počátků více vysílačů nejrůznějších značek. Od již zmíněné 100watové Tesly v televizním pravěku, přes monofonní VKV vysílače Tesly řady FM, přes polské Zaraty, které je v jednu dobu nahradily, až po Broadcast Electronic nebo Gorenje či í 20 kW TESLA TV 20E a poslední TESLA FM2A nebo Rohde&Schwarz.  Některé z nich jsou v provozu dodnes, jiné jsou již vypnuty a jsou záložní. Dnes je vysílací technologie umístěna ve dvou sálech: televizním a rozhlasovém. Při tom v televizním sále je instalován jediný vysílač DAB+, pracující v bloku 12D Českého rozhlasu.

Pohled do TV vysílacího sálu

Vysílací sál FM rozhlasu

Anténní systémy pro rozhlasové vysílání VKV a DAB na Pradědu

Vysílač na Pradědu má ještě jeden rekord, a to v počtu vysílaných rozhlasových programů. Zatímco například z Krašova se digitálně nešíří ani jeden multiplex DAB+ a analogových rádií je pět, zde je jich osm se slušným vyzářeným výkonem, z toho šest bez směrového omezení, a k tomu veřejnoprávní digitální síť ČRo DAB+.

VKV vysílání s kmitočtovou modulací FM u nás začalo v roce 1959 v Praze a rozšířilo se po konferenci v Ženevě v roce 1960 v tzv. východním pásmu, respektive také nazývaným VKV I v rozsahu kmitočtů 66–73 MHz. O vývoji kmitočtů v jeho počátcích jsme psali v našem článku o Ještědu. Jeseník měl přiděleny kmitočty 70,16 MHz pro celostátní vysílání a 68,66 pro vysílání regionální s vyzářeným výkonem 5 KW ve vertikální polarizaci. V roce 1969 byl instalován monofonní vysílač TESLA FM 1 v pásmu VKV I, který použil kmitočet z Ostravy 67,10 MHz. Avšak pokud někdo vlastnil dvounormové přijímače od Tesly Bratislava mohl FM modulaci prvního programu ČST, a půl roku i komerční NOVY, naladit na CCIR kmitočtu 91, 75 MHz minimálně do poloviny roku 1994, kdy proběhla na Pradědu první výměna antén (tehdy jeřábem). Každopádně Praděd byl posledním vysílačem s VKV I, který se odmlčel až 28.července 1995. Od tohoto data se pro FM vysílání používá u nás pásmo VKV II (CCIR).

Na vysílači jsou dnes realizovány 3 rozhlasové anténní systémy. Nejvýše, těsně pod ochozem, s vertikální polarizací je digitální systém DAB Českého rozhlasu.

Pohled na DAB antény z ochozu ve výšce 1612 m

FM anténní systém sestavený ze soustavy 16 horizontálních dipólů pro Evropu 2 a Radio Orion s vyzářenými výkony 10 kW je pod ním ve střední výšce 112 m nad zemí (následující obrázek vpravo). Pod ochranným prstencem jsou umístěny FM antény tvořené soustavou 44 horizontálních dipólů ve střední výšce 92 m od paty věže. Šíří signály zbylých 6 vysílačů s výkony po 20 kW ERP (prostřední obrázek).

Anténní systémy: od shora pro DVB-T2 – DAB+ a FM 10 kW – FM 20 kW; detaily FM 20 kW a DAB+FM 10 kW

Až na vrchol

Vrchol vysílače je nejvyšším pevným bodem Česka, s nadmořskou výškou 1 637 a půl metrů a leží výše než vrchol naší nejvyšší hory Sněžky. Nejvýše dostupným místem je plošina 20 m pod vrcholem, na níž navazuje 20 m vysoký anténní laminátový nástavec pro digitální terestrické vysílání. Vzhledem k silnému elektromagnetickému poli lze na něj vystoupat jen při odstávce provozu vysílače. Každý druhý den je zamračeno, polovina roku je mlha. Pouze za teplotní inverze na jaře a na podzim je vynikající viditelnost od Tater až po Sněžku nebo Alpy. „Tady jsme v 1500 metrech, kde se vrstva oblačnosti vyskytuje častěji než v Alpách, tam když přijde oblačnost, tak se to vysněží, a následuje měsíční azuro. Tady je v zimě 3 měsíce hnusně. Pak narůstá námraza a je škaredě. Sníh na severním svahu tu byl ještě před měsícem“, říká Michal, když se ho před výstupem na obě plošiny ptáme, jaký budeme mít výhled. Nahoře chladno a fouká, tak se snad najdou bezmračné chvilky. Nebude to s výhledy nic moc, ale zážitek to bude. A byl, podívejte se:

Galerie: Pozdrav Honzy Potůčka z ochozu 1612 metrů nad mořem

Bohužel čas se naplnil a nestihli jsme ani vidět všechno. Jen jsme proběhli plošinou s parabolami radioreléových spojů, která dříve byla otevřená. Ale v zimě tam vznikala silná námraza, takže dnes je tento ochoz opatřen laminátovými skly. Energoblok, vodní hospodářství jsme nestihli. Byli jsme vázáni časem, abychom stihli vlak v Olomouci. A tak nás Michal zve, abychom se zastavili příště.

Fotografie v článku: Jan Potůček a Václav Udatný