Na začátku června vešel do kin nový animovaný snímek od Marvelu, Spider-Man: Across the Spider-Verse (Spider-Man: Napříč paralelními světy). Tento dvě hodiny a dvacet minut dlouhý film navazuje na pět let starý první díl Spider-Man: Into the Spider-Verse.

Zatím co jednička vyšla mezi Infinity War a Endgame, tedy v době největší slávy od Marvelu, dvojka se točila v úplně jiném čase. Tedy v období, kdy nad Marvelem kde kdo zlomil hůl. Posledních pár projektů nicméně ukazuje, že se MCU postupně vrací na správnou cestu. Jak tedy dopadl nový Spider-Man?

Pět let práce na novém snímku je znát. Rozhodně nečekejte stejný film, jako byla jednička. Ačkoliv totiž Across the Spider-Verse na leccos navazuje, celkově jde více do hloubky. A to ve všech směrech.

Dechberoucí animace a pohledy upside down

Nejrazantnější rozdíl můžeme vidět v samotné animaci. Tvůrci se tentokrát rozhodli upozadit nejrůznější komiksové bubliny a symboly, které oživovaly děj. Ty teď fungují spíše jako doprovodné komentáře umístěné v pravém či levém rohu, které ale v celkové velkoleposti a rychlosti snímků nemáme šanci přečíst. Škoda. S čím si naopak film hraje o velké poznání více jsou kresby. Poměrně jednoduchou animaci nahradily precizně animované snímky, které víří barvami. Při sledování divák lehce získá pocit, jako kdyby se skutečně díval na oživlé ručně malované obrazy, kde dokáže rozpoznat i jednotlivé tahy štětcem. Tento způsob zpracování nejenže pomáhá za pomocí barev vyjadřovat emoce postav a celé situace, ale taky je neskutečně poutavý.

Co se mi na druhém díle líbilo je rozšířená práce s pohledy na město. Ve dvojce si tak o poznání více užijeme o 180° otočené scenérie mrakodrapů i zobrazení rušných ulic New Yorku (ale i dalších měst v multivesmíru) ze Spideyho perspektivy. Barevnost a různorodost všech světů je naprosto úchvatná, a tak je vždycky na co se dívat.

Across the Spider-Verse navazuje na jedničku také hudbou. Perfektní soundtrack opět skvěle podtrhává emoce v jednotlivých scénách. Akční, napínavé i smutné části jsou doplněné moderní hip hopovou a trapovou hudbou, která fantasticky odkazuje na Milesovy kořeny.

Ohromný multiverse i vážnost probíraných témat

V čem se tvůrci naprosto překonali je celková práce s multiversem. Kromě již zmíněného velkého množství zajímavých universů můžeme hovořit především o obrovské plejádě postav z různých světů, které tak z toho snímku s největší pravděpodobností dělají projekt s nejvíce multiverse postavami od Marvelu. Můžeme se dívat doslova na stovky a stovky různých Spider-Manů z nejrůznějších komiksů, filmů i her. Ve dvojce pozdravíme postavy z předchozího filmu a uvidíme, kde se v životě posunuly, zároveň ale dostane dostatek prostoru hned několik nových hrdinů. Nechybí narážky na předchozí projekty, ale také na nejznámější pavoučí vtípky. Humor v tomto díle funguje velice dobře. Marvel si konečně připomněl, kdo je jeho publikum, a tak diváka čeká celá řada nejrůznějších hlášek a vtipných situací, kterým se od srdce zasmějete.

Děj tentokrát nabízí velký kontrast mezi rychlými akčními scénami, kde nevíte, kam dřív koukat a spousta detailů vám unikne, a pomalými rozhovory, které na můj vkus byly v určitých pasážích až příliš zdlouhavé. Ocenit musím excelentní práci Marvelu s vážnými tématy jako je pocit, že nikam nezapadáme, osamocení, ztráta milované osoby, zrada od přátel nebo nemožnost být zcela upřímní ke svým nejbližším. Tedy s věcmi a životními událostmi, které jsou pro Spider-Mana naprosto typické. Děj perfektně navazuje na předchozí díl, a dokonce se dočkáme také objasnění několika informací z jedničky.

Kde nám zmizel Spot?

Co bych novému Spideymu naopak vyčetla je, jak málo prostoru dostala hlavní záporná postava, Spot. Který se na druhou polovinu filmu prakticky vytratil, neznámo kam a chystaná zkáza světa se tak nekonala. Na místo něj ho na poslední hodinu nahradil Spider-Man 2099, který frázi: „S velkou mocí přichází velká zodpovědnost,“ bere až trochu moc vážně. Na to, kolik prostoru ale Miguel dostal, se dovídáme jen pramálo z jeho minulosti a nutně zde chybí příběh o tom, jak se stal Spider-Manem.

Film celkově působil v určitých pasážích až příliš roztahaně a zpracování, kdy se neustále objevovaly nové problémy, které nahrazovaly ty předchozí, leč bez potřebného rozuzlení a celkového ukončení filmu, mi v závěru připomínaly spíše sérii seriálu, než film.

Spider-Man: Across the Spider-Verse je tak brilantní snímek plný akce, ale i emocí s dechberoucí animací a skvělým playlistem, na který se pro absolutní pochopení všeho, co se na obrazovce stalo, musí divák podívat více než jednou. Množství využitých multiverse postav by rozplakalo nejednoho fanouška a snímek je skutečně hrdým pokračováním Milesova příběhu. Rozhodnutí tvůrců udělat široce otevřený závěr však vytvořilo absolutní nutnost druhého dílu, a tento počin bude dobře fungovat jen tehdy, pokud se trojky dočkáme dříve, než za pět let. Upřímně se těším, jaké multiverse dveře nám Spot ještě v budoucnu otevře.

HODNOCENÍ REDAKCE: 88%

Štítky