S blížící se druhou částí třetí řady seriálu Zaklínač, kterou Netflix zveřejní již příští čtvrtek, je čas se ohlédnout na předchozích pět epizod. A současně se pomalu začít loučit s hlavním představitelem Geralta, Henry Cavillem. Poslední tři díly totiž budou v rámci jeho role poslední. Jak si tedy první část třetí série vedla v porovnání s předchozími sezónami?
Volná inspirace předlohou
V poslední řadě se děj zaměřil na výcvik Ciri v oblasti magie a neustálý útěk před jednotlivými armádami, kteří chtějí Lvíče z Cintry využít pro svůj prospěch. Autoři se, podobně jako v předchozích sériích, volně inspirují knižní předlohou a nebojí se jí různě měnit pro více dramatický efekt. Což o to. Obměna či částečné přepsání původního díla je poměrně častou praxí. V tomto případě nicméně tvůrci zasahují do klíčových dějových momentů, popřípadě zcela mění charaktery a vztahy mezi postavami. Kromě naštvané rozsáhlé fanouškovské základy si však seriál nemůže získat ani nové příznivce. Jakkoliv je totiž děj přepsán, nefunguje. Při sledování narazíme na spoustu zdlouhavých, nudných scén, které postrádají hloubku a smysl.
Proč se postavy chovají, jak se chovají?
Také chování postav je tak, jak je nám v pořadu předloženo, v určitých případech zcela iracionální, nevysvětlitelné a opět směřuje pouze k vytvoření drama. Se stále komplikovanější politickou situací jde skvěle vidět, jak se jednotlivé postavy snaží intrikovat, jejich motivace je však divákům nedostatečně objasněna, a tak můžeme jen slepě hádat.
V průběhu sérií se zřetelně mění také chování a vzhled postav. Tentokrát však nejde o vývoj charakterů jako takových v průběhu času, ale o odklon oproti tomu, jak byli jedinci představeni v úvodu. Jen v málo momentech můžeme vidět původní, davy milovaný charakter Geralta s jeho typickou mimikou, gestikou, slovní zásobou nebo jednáním. Stejně tak Yennefer se výrazně změnila oproti čarodějce, kterou diváci viděli použít ohnivou magii v bitvě u Soddenu. A zatímco Yennefer postrádá svou typickou sílu, vznešenost a sebevědomí, postava Ciri má právě zmíněného nadbytek.
Stačí hvězdné obsazení k tomu, aby seriál fungoval?
Jediné, co tak v současnosti drží show nad vodou jsou samotní herci, kteří se ze scénáře snaží vytěžit maximum. Přesto jde však v každé scéně zřetelně vidět, jak moc jsou omezováni režií a tvůrci, kteří se z hlavní trojice snaží udělat klasickou, sympatickou rodinu s milými rodiči a povýšeným, nevděčným dítětem.
S každou další sérií a dílem se nám stále více vytrácí klasická slovanská hudba, která ke Zaklínači neodmyslitelně patří a která ještě dobře fungovala v úvodu seriálu. Soundtrack mi tak bohužel stále čím dál tím více připomíná hudbu v běžném fantasy. O něco horší je také prostředí, které na to, že trio cestuje napříč kontinentem, je velice jednotné, předvídatelné a nezajímavé.
Vzhledem k nákladům na seriál mě také překvapila zhoršující se kvalita CGI. Scény na koni se záběry na obličej totiž výrazně připomínají svou kvalitou seriály před dvaceti lety, kdy za herci zkrátka nejde nevidět zelené plátno. Úrovní šla dolů také práce vizážistek. Že mají jednotliví představitelé na sobě paruku je zřejmé více než jindy, stejně tak je nepochopitelné, proč jsou Geralt se Ciri stále dokonale čistí a dokonale upravení.
(Ne)vděční fanoušci?
Závěrem můžu říct, že první část třetí série již zdaleka nefunguje tak, jak tomu bylo předtím. Zatímco však druhá řada trpěla především na dějové změny, třetí je o poznání horší kompletně na všech úrovních. Celkově nám tak nabízí velice průměrný, nezajímavý fantasy seriál, kde se veškerá magie vytratila a svět Zaklínače již připomíná jen zřídka.
A tak, přestože seriál zdaleka nedosahuje takových kvalit, dávají všichni fanoušci aspoň 60 % a já udělám to samé. Ne proto, že si to pořad zaslouží, ale pro těch pár scén, které nám připomínají knihy a hry a především proto, že přesto všechno můžeme konečně vidět naše oblíbené postavy živé na obrazovce.
HODNOCENÍ REDAKCE: 60 %
