Od husté sítě AM vysílačů po dnešní čtyři Pokračování stoleté historie rozhlasu s TESLOU

Poválečná doba, až na krátký první úsek, pokračovala v tendenci státem vlastněných vysílacích stanic pokračovat od kulturně vzdělávacího obsahu vysílání k názorovému ovlivňování posluchačů. Tento směr ještě před válkou vedl k výstavbě vysílače Dobrochov na Moravě nebo výkonného vysílače Mělník v Čechách, jehož vysílání zaměřené na sudetské Němce však nemělo dlouhého trvání a za Protektorátu naopak k šíření německé propagandy. Proto i v průběhu 2. světové války Němci budovali vysílače i na lokální úrovni, jako například v Ústí nad Labem a Plzni. Od poloviny srpna 1944 byl do provozu uveden také vysílač v Jihlavě zacílený na německy mluvící obyvatelstvo v oblasti a v Brně. Mezi významnější protektorátní investice pak patřil vysílač Husova kolonie v Českých Budějovicích, který nedopadl jako mnohé jiné při ústupu wehrmachtu zničené vysílací věže. Tímto článkem navazujeme na náš článek o prvních rozhlasových vysílačích z minulého týdne.

Doba naděje a obnovy

Poválečné období je ve znamení obnovy. I když několik vysílačů začalo šířit informace pro obyvatelstvo brzy po květnu 1945 přes za Protektorátu vybudované „bunkrové vysílače“ jako v Ústí nad Labem nebo v Plzni, bylo nutno výkonnější vysílače postupně zprovoznit. Do roku 1948 bylo 7 vysílacích míst na 9 frekvencích funkčních.  Jejich přehled je podle publikace nakladatelství Orbis roku 1947 následující.

Podívejme podrobněji na poválečná vysílací střediska, o kterých jsme se dosud v našich článcích nezmiňovali, ale začala tvořit základní síť vysílání Československého rozhlasu. Projděme si jejich postupný technický rozvoj po celou dobu zlatých časů AM vysílání až po jejich útlum, bez ohledu na přepolitizovaný a propagandistický obsah, který ovlivňovala politika jedné strany.

Mělník

Nová výkonná středovlnná stanice Mělník u obce Chloumek, která byla zprovozněna 1. května 1938 a začala šířit vysílání Radiojournalu v němčině. Byla osazena 100 kW vysílačem Standard Electric opět z Velké Británie, ale v novém modernějším a lepším technickém řešení. To spočívalo v tom, že amplitudová modulace se tvořila v koncovém stupni, což vyžadovalo nízkofrekvenční zesilovač schopný dodat výkon rovný polovině příkonu koncového vysokofrekvenčního stupně. Jediné rozumné řešení tohoto problému byl dvojčinný zesilovač s výstupním (modulačním) transformátorem. Takový zesilovač již ze své podstaty dosahoval lepší kvalitativní parametry a navíc (v dalším vývoji) dovoloval použít zápornou zpětnou vazbu ke zlepšení parametrů, zejména nelineárního zkreslení na hodnoty okolo 1 %.

Pravidelné vysílání bylo zahájeno 1. května 1938 jako Praha II v němčině na kmitočtu 1113 kHz a zajímavostí je, že vysílač byl pokřtěn jako „Rozhlasový vysílač Dr. Edvarda Beneše – Praha II.“ To však nemělo dlouhého trvání, vysílač utichl po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí. Následně pak vysílání přešlo až do vyhlášení Protektorátu na mezinárodní program v 7 jazycích, než se stal výlučně říšským vysílačem. Jako jeden z mála, nebyl Mělnický vysílač během ústupu německých vojáků zničen, i když se jej i přes různé výpadky během květnových dnů 1945 pokoušeli znova a znova nahodit. Zřejmě to bylo způsobeno rozšiřovanou informací, že americká armáda je už v Roudnici nad Labem, a tak posádka SS vzala rychle nohy na ramena a utekla.

Vysílač Mělník od března 1938 i jako nesměrový rádiový maják pro leteckou navigaci

Vysílací anténa byla typu Blaw-Knox, samonosné konstrukce podobně, jako v Liblicích v té době.  Výška 125 m, na vrcholu byla opatřena kapacitním nástavcem (kloboukem), který umožňuje upravit prostorovou vlnu tak, aby se zemí vytvářela vyzařovací dipól na požadovaném kmitočtu., neboť délka anténního zářiče, který je veden středem konstrukce byla menší než plánované vysílací kmitočty.

Po účinnosti Kodaňského plánu v roce 1950 přešel mělnický vysílač na kmitočet 1232 kHz, ale později se změnil na kmitočet 1286 kHz. Během sovětské okupace v srpnu 1968 sice vysílač nebyl poškozen, ale došlo k přerušení napájecího vedení, když průzkumné tanky v mlze hledaly podle varovných světel, odkud že se to vysílání má šířit!

V říjnu 1970 byl původní vysílač Standard Electric vypnut a nahrazen výkonnější Teslou SRV 200, s výkonem 200 kW a od září 1971 opět puštěn na 1286 kHz s programem Hvězda. V letech 1974–1977 probíhá velká rekonstrukce vysílače Liblice, a tak Mělník přebírá jeho kmitočet 638 kHz. V té době je doplněn i druhý vysílač Tesla SRV 200, takže z Mělníka byla možnost vysílat ve sdruženém provozu výkonem 400 kW. Po Ženevském plánu přešel na kmitočet 1233 v synchronním provozu s dalšími vysílači v Karlových Varech, Plzni-Přešticích, Strakonicích – Radomyšli a Českých Budějovicích – Husově kolonii.

Samonosný nekotvený stožár vysílače Chloumek (zdroj: archiv Střední vlny)

Ještě v roce 1983 došlo k výměně vysílacího stožáru (Blaw-Knox) za nový – samonosný (bez kotevních lan), hrázděný – typu ARPO II s řízeným proudovým obložením o výšce 152 m podle patentu Ing. M. Haušky. Tento anténní systém zvyšoval zisk oproti čtvtrvlnnému zářiči na kmitočtu 1 233 MHz o 3,9 dB a na kmitočtu 639 kHz v rozsahu 0,7-1 dB. Systém ARPO byl použit kromě Mělníka i na vysílačích v Liblicích, Dobrochově i na dlouhovlnné Topolné. V roce 1991 skončilo vysílání programu Hvězda na 1233 MHz, a za měsíc nato začalo vysílání stanice Svobodná Evropa na 1286 MHz, poté se z jeho antén šířilo vysílání ČRo 6, ovšem již s výrazně nižším výkonem 40 kW. Vysílání však bylo nakonec ukončeno 31.3.2003.

České Budějovice

Vysílač v Husově kolonii začal vysílat v roce 1944 ještě za Protektorátu a byl jedním z prvních, který přejal vysílání pražského povstaleckého rozhlasu ze strašnického vysílače.

Odtud se bude testovat DRM Reportáž z AM vysílače České Budějovice

Jako jeden z mála neukončil AM vysílání programů Českého rozhlasu koncem roku 2021, ale až v únoru 2022 vysíláním Rádia Dechovka, na které pak až do letošního roku navázaly druhé testy digitálního vysílání DRM na kmitočtu 954 kHz opět s programem ČRo Radiožurnál. To běželo do poloviny letošního roku a vysílač v současné době šíří na kmitočtu 954 kHz / 5 kW program společnosti Radio United Broadcasting (Country Radio).

Plzeň – Přeštice

Původně Němci vybudovaný vysílač o výkonu 500 W byl používaný jako letecký nesměrový maják na kmitočtu 530 kHz a současně na kmitočtu 1 132 kHz rušil české vysílání BBC z Londýna během války.  Od 5. května sloužil osvobozenému městu a americké armádě částečně jako součást AFN (American Forces Network) až do 28. září 1945. Tento vysílač se nacházel na soutoku řek Mže a Radbuzy v tzv. „bunkru“ na místě zvaném Obcizna, v místech dnešního sportovního areálu ve Štruncových sadech.

Foto „bunkrového“ vysílače z projektu Slavnosti svobody

Po roce 1950 je na jih od Plzně v Přešticích vybudován nový vysílač, který je osazen již výrobkem Tesla SRV 30, který přešel na kmitočet 1232 kHz v synchronním provozu s vysílačem Mělník. Během doby bylo středisko opatřeno jedním stožárem typu unipól o výšce 49 m a druhým „JUCHO“, jen o metr vyšším. K dispozici byly 4 vysílače Tesla typu SRV 21. Provoz byl zastaven koncem ledna 2004 při ukončení programu Českého rozhlasu 6. Podívejte se na galerii snímků pořízených krátce před uzavřením vysílače z archivu serveru stredni.vlny.sweb:

Na sever od Plzně existoval také středovlnný vysílač s T-anténou Košutka s poměrně malým výkonem 1 kW na 1485 kHz pro program ČRo 2. Dnes je na jeho místě postavena věž, od roku 2003 pro FM rozhlasové vysílání.

TESLA je motorem výstavby AM vysílačů v letech 1950–1978

Cílem v poválečné době, a zejména po únoru 48, bylo zajistit na celém území kvalitní signál alespoň dvou celostátních programů Československého rozhlasu včetně programů regionálních. Další snahou vládnoucích politiků bylo odstínit v co největší míře vysílání ze sousedních západních zemí a posílit vysílání tehdejší propagandy směrem do zahraničí. První vysílače vznikaly mnohde jako nezávislé vysílače provozované městskými samosprávami, jako tomu bylo třeba v Ústí nad Labem nebo i v Plzni s nesourodým zařízením. I původní předválečná technika potřebovala údržbu a obnovu. Vhod přišlo znárodňování. Hloubětínská firma Philips, jejímž předchůdcem byla „žárovkárna“ Elektra, dodávající již některé své výrobky nebo komponenty pro první rozhlasový vysílač ve Kbelích, se začala nazývat národní podnik Tesla a pokračovala ve výrobě nejen spotřební elektroniky, ale postupně se stává i jedinou společností u nás, která je schopná nahrazovat vysílače vybudované za první republiky a poškozené nebo i zničené na konci války již od roku 1950. Následující tabulka udává, jak postupovalo osazování vysílacích středisek vysílači domácí výroby.

Přehled výstavby sítě rozhlasových vysílačů od konce II. Světové války v ČR (převzato z článku Ing. Gregory ze Sborníku Radiokomunikace 2013

Nicméně je na tomto místě nutno dodat, že prakticky všechna středovlnná vysílací střediska s jedním vysílačem 3 nebo i 30 kW byla v průběhu padesátých let doplněna dalším vysílačem stejného výkonu, které sloužily jako rušicí frekvenci 719 kHz, na které vysílala Svobodná Evropa. Teprve po zrušení této činnosti v osmdesátých letech posloužily tyto vysílače ve sdruženém provozu k dosažení většího pokrytí. Navíc na mnohých byla v areálech vybudována samostatná uzavřená oblast jen za účelem rušení i pomocí krátkovlnných vysílačů.

Prvním typem vysílačů z Tesly Hloubětín pro střední vlny byl SRV 1/B o výkonu 1 kW, který bylo možno snadno přemísťovat bez demontáže vnitřních částí a napájet ze světelné sítě 220 V. Později se zlepšeným výkonem se používala obdoba s výkonem 3 kW. Tyto vysílače byly určeny zejména pro regionální vysílání. Od samého počátku se vyráběly také SRV 30/B, které umožňovaly poslech rozhlasových pořadů v okruhu 50-200 km podle vlnové délky a vodivosti zemní instalace i s čtvtrvlnnou anténou. Podle odborného časopisu Slaboproudý obzor z prosince 1956 byla Tesla Hloubětín výrobcem vysílacích zařízení takového rozsahu, že se zařadila mezi velké světové koncerny. Rok 1978 byl však koncem budování rozsáhle sítě monofonních vysílačů na středních vlnách. Opožděný nástup stereofonního vysílání na VKV FM už TESLA nezachytila a pole vyklidila ve prospěch polské konkurence.

Galerie vysílačů TESLA SRV a KRV 1/B

(snímky ze Slaboproudého obzoru ročník 1956 a ze stránek webu Střední vlny)

Paralelním spojením dvou později vyráběných vysílačů SRV 21 vznikla jednotka, která poskytovala kromě zvýšeného výkonu, pokud pracuje do společného vyzařovacího systému, i zvýšenou spolehlivost provozu, nebo v případě zálohovaného provozu prodloužení životnosti vysílacích elektronek. Navíc vysoko výkonové vysílače (až do 150 kW) jako TESLA SRV 150/B i ve sdruženém provozu byly chlazeny vzduchem a žhaveny přímo střídavým proudem.

Síť středovlnných vysílacích středisek dosáhla počátkem 80. let téměř 30 lokalit

Jak jsme se zmínili, po koordinační konferenci v Ženevě v roce 1975 byl k dispozici dostatek kmitočtů a jejich diagramy šíření byly podrobně propočteny tak, že omezovaly vzájemná rušení. Koncem minulého století a zejména pak v prvních patnácti letech našeho tisíciletí přesto zájem o střední vlny s amplitudovou modulací klesal, jak mezi posluchači, tak i provozovateli vysílání. Český rozhlas jako hlavní poskytovatel programu se postupně od energeticky náročného šíření svých, včetně regionálních, programů odpoutával a přecházel na energeticky výhodnější frekvenční modulaci. Rozhodně ne všechna, ale jen ta nejznámější vysílací místa se nám podařilo buď přímo navštívit, nebo o nich sehnat informace.

Z výše uvedené tabulky o výstavbě sítě AM vysílačů jsme přinesli reportáže v článcích o vysílačích Topolná, Karlovy Vary, Domamil, Zbraslav a samozřejmě i Liblice. Popis dalších zajímavých vysílacích míst jsme uvedli výše. Na všechny se ale nedostalo a možná ani nikdy nedostane, protože v tichosti zanikla nebo byla zrušena, jsou nefunkční a vysílací stožáry byly odstřeleny, nebo nepřinášely žádný lidskému sluchu srozumitelný obsah.

Z vysílacích stanic není téměř nikde zmínka o Poděbradech, se zdaleka viditelnými 155m stožáry. Původní radiotelegrafická stanice si ještě 2 měsíce před prvním rozhlasovým vysílání z Kbel připsala primát ve spojení se zahraničím. O tomto primátu se příliš nemluví zřejmě i z toho důvodu, že za totality byl areál užíván převážně jako rušička západních stanic vysílajících do východního bloku.

Dalším zapomenutým může být Ústí nad Labem, kde vysílání začínalo v původním německém bunkru na Mariánské hoře s T-anténou zavěšenou na stromě, a teprve po roce 1953 z Hostovic, jižně od krajského města, kde kromě středovlnného stožáru byly i tři krátkovlnné rušičky KRV1, jímž sloužily drátové L-antény.  Vysílání ukončil program Radiožurnál již 30.6.1995 ze dvou vysílačů SRV 5, což je také datum, kdy byl provoz radiokomunikačního střediska definitivně ukončen. Zařízení bylo následně demontováno, za půl roku byl odstřelen anténní stožár a po úklidu objektu je celý areál s pozemkem a budovami odprodán.

Podařilo se nám však najít některé informace o již neexistujících vysílačích SV, na něž se alespoň podívejte v následující galerii, jejíž fotografie jsme získali z webového archivu Střední vlny.

Největší koncentrací středovlnných a krátkovlnných antén se však vyznačovalo středisko v Pohodlí u Litomyšle, kde SV utichly v roce 2004, ale krátkovlnné vysílání pokračovalo až do ukončení vysílání Českého rozhlasu do zahraničí v lednu roku 2011. Pokud se někdo zajímá o rozhlasové antény, je možno navštívit stránky Československého DX klubu nebo stránky Jiřího Kaplana na webu radiosvět.

Hradec Králové – Stěžery/Charbuzice

V našem přehledu ale nemůžeme opominout dodnes existující vysílací areál západně od Hradce králové. Vysílač ve Stěžerech – části obce Charbuzice je další vysílač, který zůstal i přes svou „vojenskou“ historii na středních vlnách v činnosti. Rozhlasové vysílání z tohoto místa ve východočeském kraji se datuje od roku 1953, kdy byl postaven 60 m vysoký vysílací stožár podle plánů z roku 1951 a kdy začalo z vysílače Tesla SRV3/B na kmitočtu 1484 kHz vysílat studio Československého rozhlasu Hradec Králové. Tento anténní stožár byl umístěn ve vojenském objektu, který v další uzavřené části sloužil pro krátkovlnné spojení s diplomatickými zastoupeními v zahraničí. Kromě toho v celém areálu bylo umístěno středisko lokálního krátkovlnného rušení „tzv. „radioobrany“ se šesti vysílači (v roce 1964)  Tesla KRV1 o výkonu 1 kW, které bylo v 90. letech kompletně demontováno.

V roce 1994 se z vysílače šířil na kmitočtu 1233 kHz v denní době signál Radiožurnálu. Od října pak signál stanice ECHO výkonem 20 kW dle této tabulky na webu  Dále zde vysílaly regionální stanice ČRo 5 Hradec Králové a Pardubice (1232 kHz/3 kW). Koncem ledna 2004 zde byl na kmitočtu 1071 kHz (10 kW) ukončeno vysílání Českého rozhlasu ČRo 6, kdy v areálu zbyla jedna T anténa a unipól stožár.

Od 20. října do 30. listopadu v roce 2004 zde proběhly první testy Českých Radiokomunikací digitálního vysílání DRM na střední vlně 774 kHz s výkonem 2 kW. Modulaci zajišťoval vysílač TRAM 10 od firmy Telefunken. S tímto, na středních vlnách neobvykle nízkým, výkonem bylo dosaženo spolehlivé pokrytí v okruhu 50–70 km. Toto vysílání bylo představeno odborné veřejnosti na Konferenci Radiokomunikace 2004.  Následně celý areál získala firma Rajmont s.r.o. a začala od roku 2016 na kmitočtu 792 kHz šířit program Dechovka s 5kW výkonem. Areál ve Stěžerech i nadále expanduje a přechází na digitální DAB+. Od srpna tohoto roku společnost Teleko rozšířila po třech letech své služby digitálního rozhlasu na tuto lokalitu a na kanále 5D šíří výkonem 1 kW regionální programy Českého rozhlasu Hradec Králové a Sever s přesahem do pardubického kraje a může oslovit až 6 milionů obyvatel.

Střední vlny zpívají česky – nový AM vysílač Líbeznice

Střední vlny po ukončení programů Českého rozhlasu nejsou úplně prázdné. Kmitočty 792, 981, 1062 a 1260 kHz zůstávají stále alespoň v některých částech republiky obsazené komerčními programy Rádia Dechovka, Český impuls a Country Radio. Dokonce již před deseti lety byl vybudován nový středovlnný vysílač s programem Radia Dechovka poblíž Prahy, na který jsme se zajeli podívat.

Stožár středovlnného vysílače Praha-Líbeznice poblíž obce Bořanovice vysoký 36 m zprovozněný roku 2013

Rádio Dechovka na kmitočtu 1233 kHz z Líbeznic (katastrální území Bořanovice) vysílalo do 2. ledna 2017, kdy se přesunulo na vysílač Zbraslav a od loňského října se vrátilo zpět na kmitočtu 1260 kHz s výkonem 10 kW. A ještě přinášíme pohled na odbavovací pracoviště Rádia Dechovka, které v sobě zahrnuje režii a zvukový mix, hlasatelnu a servery pro digitální nahrávky.

Studio rádia Dechovka v pražských Holešovicích

Z vysílače Líbeznice vysílá od roku 2014 další komerční rádio Český impuls na kmitočtu 981 kHz (10 kW), což je druhý program Rádia Impuls. Kromě středních vln je Český impuls šířen v digitálním multiplexu DAB+ Českých Radiokomunikací a jako internetové rádio. Přináší české písničky 60. až 80. let, které spadají do doby, o níž jsme psali v předchozích řádcích.

Původní kmitočet stanice Praha je zpět

Po ukončení AM vysílání Českého rozhlasu na konci roku 2021 zůstaly na středních vlnách komerční rádia a využívaly čtyři lokality a koncem letošního roku po přesunech ze zbraslavského vysílače zůstanou zase čtyři. Změní se i vysílací kmitočty, mezi nejvýznamnější je obnovení historického středovlnného kmitočtu 639 kHz, který začne opět zářit z liblického vysílače, jako tomu bylo již v roce 1934. Takto vypadá současný přehled s výhledem do blízké budoucnosti:

Úvodní foto autora: Anténní systém vysílače Praha-Líbeznice (Bořanovice)