Letošní kulatá výročí rozhlasu a televize připomněla účastníkům vývoj tohoto masového média od svých počátků až do současnosti, kdy je šíření obsahu konfrontováno s významnými technologickými, regulačními a tržními změnami.  Druhý blok pardubické konference však nebyl jen přehlídkou historických prezentací a přístrojů, ale nabídl i živou diskusi a pohled na budoucí vývoj. Účastník si kromě orientace v dnešním mediálním světě mohl odnést i užitečné a praktické rady pro běžného diváka dneška.

Druhý blok o vysílání v tradičně zaplněném sále kulturního domu Dukla vzbudil velký zájem a aktivní diskusi účastníků. Byl ve znamení několika kulatých výročí – 100 let od zahájení rozhlasu, 70 let televize a 60 let Českých Radiokomunikací. Ale nejprve několik slov k titulnímu snímku sálu hledáčkem kamery z roku 1948. Neobvyklý tmavý pruh na stínítku CRT obrazovky není rušení ani závada. Je způsoben rozdílným časem závěrky fotoaparátu (1/80 s) a tehdejším způsobem zobrazování s prokládáním nejprve lichých a poté sudých řádků dvou půlsnímků. Druhý půlsnímek se nestačil na stínítku zcela vykreslit za kratší dobu otevření objektivu. Použití delšího času bylo za daných světelných podmínek nereálné. Vraťme se však k prezentacím v sále.

Více jak 70 let televize

Již od rána budila velkou pozornost funkční televizní kamera z roku 1947, kterou rekonstruoval tým nadšenců z České televize a doplnil informační výstavku dalšími dobovými exponáty. Impulsem pro náročnou rekonstrukci byla výstava v Národním technickém muzeu před 10 lety, kdy uběhlo od zahájení pravidelného televizního vysílání u nás 60 let. Ve svém Ohlédnutí do historie – Kamera MEVRO 1947 – se Vladimír Bradáč z ČT ohlédl k samým začátkům televize, které spadají do konce 20. a 30. let minulého století – období mechanické televize, které bylo založeno na principu otáčejícího se Nipkova kotouče. V prezentaci předvedl fotografie vývoje elektrické části mechanické televize včetně výsledného zobrazení v tehdejší TV „normě“ o 31 řádcích a 23 snímků. Neopomněl také zmínit prvního našeho propagátora  televize o 240 řádcích dr. Šafránka.

Vladimír Bradáč ukazuje zájemcům amatérsky vyráběný přijímač z počátků televizního vysílání (Foto: Václav Udatný)

Vystavená replika kamery byla nejprve předvedena na v roce 1948 výstavě MEVRO a k přijímačům se signál přenášel kabelem. Avšak po jejím skončení v červenci 1948 při přenosech z XI. Všesokolského sletu pracovaly na Strahovském stadionu již tři kamery a signál se vysílal vzduchem ze stožáru na Petříně pro 25 přijímačů v různých institucích a na veřejných místech a kontroloval se v jižních Čechách a Krkonoších.

GALERIE historických replik z úplných počátků televizního vysílání

(fotografováno autorem článku během XXXII. Konference Radiokomunikace)

100 let rozhlasu v kostce

Stručnou historii vývoje rozhlasového vysílání od roku 1923 na dlouhých vlnách, přes SV, KV, VKV (OIRT+CCIR) až po současný DAB+, který se nastěhoval se svými sítěmi do původně III.TV pásma VHF, uvedl Karel Zýka z Českého rozhlasu. Za zmínku stojí si připomenout některé milníky rozhlasového vysílání: 1925- majoritním vlastníkem Radiojournalu se stal stát a zahájeno vysílání na středních vlnách, 1926 – první kmitočtový plán využití spektra v Evropě, první vysílání na KV bylo 1936 z Poděbrad, 1959- první VKV vysílač s FM z Petřína, 1969-pravidelné stereofonní vysílání, 1984 – vysílač Cukrák zahájil přechod do pásma CCIR, 1994 – stanice Radiožurnál a soukromé rádio VOX  doplnily VKV vysílání o datový kanál RDS, 2013 ČTÚ omezil výkon modulačního signálu VKV FM na 0 dBr s cílem omezit rušení, i když mnohé jiné evropské země používají +3 dBr, 2017 začalo řádné vysílání v DAB+ Českého rozhlasu.

Karel Zýka (ČRo) představuje dnešní pokrytí signálem DAB+ vysílání stanic Českého rozhlasu. Žlutě označené plochy jsou s intenzitou 78 d||B µV/m a představují pokrytí uvnitř budov-indoor portable (Foto:Václav Udatný)

Zájemci o podrobnější informace z historie rozhlasového vysílání a AM vysílačích je mohou najít v našich článcích, včetně ukončení dlouhovlnného vysílání v roce 2021 nebo

Jak šel čas od dlouhých vln až po VKV Kdo rozhodoval o tom, jak si naladíme rádio

Celá prezentace ČRo byla zveřejněna v úterním článku včetně zajímavé diskuse, do které se zapojili mnozí posluchači, o rozpoznávání kvality hudby při různě komprimovaném signálu. Také se tam dočtete o názoru, že klíčovou roli v budoucnosti rozhlasového vysílání budou hrát hybridní platformy s unifikovaným uživatelským rozhraním pro usnadnění přístupu k obrovské nabídce stanic a služeb.

Jak vidí televizní budoucnost CRA po 60 letech od svého vzniku

Toto výročí Českých Radiokomunikací připomněl moderátor bloku rozhlasového a televizního vysílání Martin Roztočil. Jednoduše, Evropa preferuje dlouhodobé zachování zbývajícího UHF pásma pro televizní digitální vysílání i po roce 2030, uvedl ve své prezentaci Marcel Procházka z Českých Radiokomunikací. CRA kromě 35 TV (brzy 37) a 16 rozhlasových stanic v DVB-T2 provozují ve své CDN (Content Delivery Network) síti OTT služby hybridní televize HbbTV. V prezentaci Marcel Procházka uvedl, že ve špičce 28.8. dosáhla rychlost 1 Tb/s v této síti.

V další části se věnoval testům 5G Broadcast, jejichž dvě testovací fáze CRA v minulých měsících uskutečnily. Výsledky prozatím nejsou příliš povzbudivé, protože pro pevný příjem je datová propustnost o polovinu nižší než dnešní DVB-T2, pro mobilní příjem je zase nutné použít robustnější 5G režimy. I v průběhu testů s SFN, tvořenou vysílači na Žižkově a na Strahově, došlo při mobilním příjmu k horšímu pokrytí na testovaném okruhu ve středu města než při zapnutí pouze jednoho vysílače. Bylo zjištěno, že se jedná o systémový problém podrámců multimediální SFN, který se bude řešit v rámci mezinárodní spolupráce. Experimentálně se zlepšení pokrytí dosáhlo změnou časování, resp. zavedením vzájemného zpoždění signálu z jednoho nebo druhého vysílače v řádu jednotek µs.

CRA plánují pro nejbližší budoucnost další fázi testů s novým hardwarem a softwarem v příštím roce, neboť vývoj a testování v Evropě stále pokračuje.

Vývoj v TV soustavách

Touto tematikou se zabýval Petr Vítek z MPO (Ministerstvo průmyslu a obchodu). Z přehledu prací na vývoji mnoha současných specifikací skupiny DVB, jak je ukázáno na obrázku níže, vyplývají dvě základní směrování v nejbližší budoucnosti: dokončení kompatibility standardu s malou latencí DVB – DASH, streamining v multicast módu DVB_MABR a cílená reklama (DVB-TA) pro sítě 5G podle standardů 3GPP.

Přehled naplánované činnosti DVB v prezentaci Petra Vítka (Foto: Václav Udatný)

Druhým směrem vývoje je převedení celého distribučního řetězu na protokol IP v souladu s DVB-NIP (nativní IP) se začlením vyhledávacích služeb dnes rozšířeného testování interoperability DVB-I v Italii a Německu. Kódování videa a audia podle DVB-AVC zahrnuje komplexní přehled všech dosud přijatých nejnovějších kompresních metod a popis jejich začlenění do přijímačů.

Shrnutí vývoje obrazových kompresních algoritmů, formátů a standardů podal na svém posledním vystoupení na pardubické konferenci, jak sám na úvod řekl, Dušan Líška. Změřil se na podrobnější srovnání HEVC a nejnovější VVC (H.266), popsal funkce nejnovějších distribučních formátů včetně již zmíněného DVB-NIP, které na straně příjmu umožňuje přes buď profesionální nebo účastnické unifikované brány a napájet jakékoli připojené zařízení, např. prostřednictvím RLAN/WIFI.

Principiální funkce distribuce jakéhokoli mediální obsahu s použitím DVB-NIP, kde 1=DVB-AVC + DVB-DASH;2=DVB-MABR; 3=DVB-GSE;4=DVB S2/S2X/T2/5G; 5=výstupní brány (Zdroj: prezentace D. Líška na KR 2023)

Toto poslední řešení (Native IP) projektu DVB využívá techniku streamingu na bázi internetového protokolu, a tak vlastně by bylo odpovědí k dnešním rozděleným vysílacím a internetovým sítím a mohlo by přispět ke konvergenci broadcastu a brodbandu. Zbývá však mnoho, co je ještě potřebné dopracovat. DVB otevřel on-line fórum, kam zve kohokoliv, kdo by mohl přispět k tomu, aby poskytování médií bylo plně hybridní a následně konvergovalo v jednotný sytém. „Fórum DVB-I je pro každého přístupné prostřednictvím webové stránky DVB-I“, uzavřel Dušan Líška své poslední vystoupení a my dodáváme, že jsme již před rokem v kapitole Příležitost být u toho v tomto článku přinesli základní informace.

Není pokrytí jako pokrytí

Dostupnost digitálního signálu je pro diváka alfou a omegou pro přístup k televiznímu vysílání a pro vysílatele jedním z kritérií úspěšnosti. S rozvojem pokrytí Sítě 24 se přihlásil výkonný ředitel generálního partnera konference Digital Broadcasting Jakub Juhas. V úvodu ale uvedl, že pro vyhodnocení pokrytí podle matematických modelů u nás neexistuje jednotný přístup a dokumentoval to snímky pokrytí z pražského vysílače City Tower podle dvou různých metod na úroveň signálu 56 dBµV/m.

Na dosavadním serveru digi.ctu.cz pro vyhodnocení jak plošného pokrytí, tak i obyvatel, který je k dispozici od doby přechodu z analogu na digitál, se používá pro vyhodnocení pokrytí obyvatelstva vyhláška č. 163/2008 Sb. (tzv. televizní vyhláška podle doporučení ITU-R P.1546), která je zjevně dosud platná, ale také poplatná době, kdy vznikla. Tehdy bylo žádoucí, aby hodnota %obyvatelstva v době vypínání analogového vysílání byla pro novou technologii, co nejpříznivější. Sám jsem byl tehdy zastáncem, aby vyhodnocení pokrytí bylo určeno již tehdy podle nejnovějšího doporučení ITU-R P. 1812. Proto také na plošném pokrytí je možno si zvolit zobrazení podle které metody. Z toho je pak zřejmé, že největší rozdíl je v hornatém terénu, protože metoda RP 1546 (podle platné vyhlášky) nezohledňuje model terénu, pouze jej empiricky nahrazuje, zatímco RP 1812 kromě terénu počítá se všemi fyzikálními fenomény, které hrají roli při šíření rádiového signálu ve VHF-UHF pásmu, tj. včetně odrazů od vrstev troposféry.

Nový vizualizační portál ČTÚ VPortal, pro vyhodnocení pokrytí pracuje tentokrát již s doporučením ITU-R P. 1812-5, přičemž dnes poslední doporučení je ve verzi P.1812-7. Jaký je rozdíl mezi těmito verzemi mi není známo, ale Jakub Juhas provedl ve verzi 6 srovnání s P.1546-2 CA na pokrytí obyvatelstva, které bylo nižší u P.1812 při zahrnutí morfologie přibližně o 3 % na celém území ČR.  Toto téma také zaznělo v panelové diskusi po prvním bloku, kdy bylo konstatováno, že je správné, když provozovateli vychází procento pokrytí nižší, než jsou oficiální údaje. I tak by ale stálo za to zrevidovat platnou vyhlášku v souladu s nejnovějšími doporučeními, nebo alespoň sjednotit.

Převážnou část své zajímavé prezentace věnoval Jakub Juhas informacím o přípravě a realizaci nových vysílačů DB (Foto: Václav Udatný)

Aktivní anténu pro příjem TV? Nikdy NE!

Teoreticky vypočtené pokrytí, byť podle posledních nejlepších modelů šíření, nezaručí kvalitní příjem. Proto také vizualizační portál ČTÚ, na jehož instruktážní video se můžete podívat zde, divákům dává možnost přímo přes něj podávat stížnosti na špatný příjem. Z podaných stížností však nakonec ČTÚ eviduje často polovinu, kde problém vzniká na straně diváka. Této problematice příjmu se zaměřením na přijímací zařízení a antény z praxe se věnoval Jakub Melín (DVB Servis), který upozornil na největší nešvar dnešních prodejců – nabídka aktivních antén se sloganem, že jsou určeny pro DVB-T2. Jejich problém je téměř nulová směrovost, vestavěný zesilovač, který pracuje v celém kmitočtovém pásmu na plný zisk, což zejména v době inverzí přináší problémy se známým echem, kdy tato anténa pak dodá na vstup přijímače i signál ze vzdálených vysílačů, které jsou mimo ochranný interval. Stěžovatel by nejdříve proto měl vyloučit tento typ přijímací aktivní antény. Dalším neduhem jsou staré, mechanicky poškozené střešní antény, případně jejich svody, které nejsou určeny pro venkovní instalaci. Aktivní prvky v rozvodu, a zvláště napájení, bývají také zdrojem problémů.

Samostatnou otázkou je pak rušení, jak od blízkých vysílačů, tak vysílačů mobilních sítí. V případě, že se jedná o nové rušení, může být způsobeno nově zprovozněnou základnovou stanicí v pásmu 700 MHz, která je po dobu 2 měsíců v experimentálním provozu. Právě pro tyto případy je určen modul stížností na VPortálu, protože náklady s tímto druhem rušení musí odstranit na své straně mobilní operátor. Případné úpravy filtry na přijímací straně nemohou být v tomto případě uživateli rekompensovány. Jako další možný typ rušení jsou rušení průmyslová, jejichž popis si můžete přečíst na následujícím obrázku.

O správných a špatných anténách, a různých druzích rušení při příjmu DVB-T2 mluvil Jakub Melín (Foto: Václav Udatný)

A co divák – konzument medií – jak si má vybírat?

Za předpokladu, že všechna rušení budou s pomocí zkušených anténářů, měřících vozů a sofistikovaných portálů odstraněna, bude tradiční televize i budoucí konzument medií stát před problémem, jak si má vybrat to, co bude odpovídat jeho momentální náladě. Jak zajistit jednoduchý přístup k veškerému obsahu, bez ohledu na druh a způsob příjmu? Ve svém vlastním příspěvku na konferenci „Čí bude televizní obrazovka v budoucnosti“ jsem vyslovil názor, že současný chaos a existence nejrůznějších formátů, specifikací a standardů se dá odstranit v zájmu konzumenta jen vytvořením otevřených systémů a přijetím závazných technických norem. Ty by tak mohly osvobodit mediálního konzumenta ze zajetí obezděného dvorku vystavěného ze stovek proprietárních zařízení a jejich protokolů.

Televizní trh míří ke sjednocení na bázi IP a standardy DVB, které jsem v prezentaci popsal, jsou touto otevřenou cestou k vytvoření unifikovaného uživatelského rozhraní. Bohužel poslední doporučované technické parametry digitálních a dalších přijímacích zařízení obsažené v d-booku z roku 2016 dnes nemohou splňovat požadavky rychle se měnící mediální krajiny. Překonané technické předpisy tak brání pružnějšímu zavádění a testování nových technologií. Začít revizí překonaných doporučení a vyhlášek by byl dobrý začátek. A tady se naskýtá příležitost pro ČTÚ, který by se měl, podle připravovaných změn zákonů, přeměnit na regulátora digitálního trhu, čímž by mohl přispět k vytvoření jednotného právně závazného technického předpisového rámce.

Úvodní foto: Václav Udatný – Konference v Pardubicích kamerou z poloviny minulého století

 

Štítky