Jak zahajovala NOVA vysílání před 30 lety Jakou roli sehrála síť vysílačů?

Po sametové revoluci na počátku roku 1990 bylo jasné, že dosavadní systém televizního vysílání monopolu Československé televize je neudržitelný. Ještě v říjnu 1991, za doby česko-slovenské federace, byl tehdejším Federálním shromážděním schválen zákon 468/91 Sb. o vysílání, který umožnil vznik duálního systému vysílání, což znamenalo, podle obvyklého uspořádaní v Evropě, vytvoření vysílacích okruhů pro veřejnou službu vysílatele ze zákona a okruhů pro komerční vysílání na základě licence.

Co tomu předcházelo?

I když už zde byly některé komerční rozhlasové stanice, tak první soukromé se začaly na televizním vysílání podílet v rámci uvolněných kmitočtů po odchodu okupačních vojsk v rámci tzv. kanálu OK3 a ten byl také původně vyhrazen pro soukromé vysílání. Avšak těsně před skončením federace byl vydán zákon 336/1993 Sb. České národní rady (ČNR) ze dne 22. prosince 1992 „O některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání“, ve kterém se praví, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) rozhodne nejpozději do 31. ledna 1993 o tom, který vysílací okruh je vlastním vysílacím okruhem České televize. Za ten si Česká televize zvolila okruh ČTV jako ČT1 a RRTV tak ustanovila, že vysílací okruh kanál ČT2 (po F1) bude svěřen České televizi dočasně do správy. Kanál OK3 sice byl do 31. prosince 1995 svěřen také do správy České televize, ale nakonec od ledna 1994 se z něj stal okruh ČT2. Ještě za existence ČSFR byla udělena komerční regionální licence společnosti FTV Premiéra, která v polovině roku 1993 zahájila vysílání na kanále 24 z pražského nově postaveného vysílače Žižkov.

Do roku 1990 existovaly dva programové celostátní okruhy Československé televize: ČST1 a ČST2. V rámci Československé televize pak vznikl federální okruh F1 a ČST2 se rozdělila na dva národní okruhy – český ČTV a slovenskou S1. V květnu 1990 přibyl okruh OK3 na uvolněných kmitočtech po odchodu okupačních vojsk. Se zánikem federace ČSFR dne 31. 12. 1992 zanikla federální Československá televize a její programový okruh F1 a od ledna 1993 bylo zahájeno vysílání nově pojmenovaných programů České televize (ČT) – z dosavadního národního okruhu ČTV vznikl ČT1 a z dosavadního F1 okruh ČT2. Dosavadní OK3 se přejmenoval na ČT3. Vysílání ČT3 skončilo k 31. 12. 1993 a na síti vysílačů tohoto programu začalo simultánní vysílání ČT2. 3.2. 1994 ČT uvolnila stávající celoplošný okruh ČT2 (dříve F l) pro vysílání komerční stanice. Následující den na tomto okruhu začala vysílat soukromá TV Nova. ČT zůstaly dva okruhy – ČT1 a ČT2 – až do konce analogového vysílání.

Přesuny kanálů a barevné systémy v historii analogové televize u nás od jejího zahájení do roku 1994. Zdroj: D.Líška: Naše televizní cesta od černobílých 441 řádků až k digitálnímu vysílání HDTV, Konference Radiokomunikace 2021, Pardubice

Licenční řízení

Ve dnech 25. až 30. ledna 1993 se konala veřejná slyšení žadatelů o celoplošné televizní vysílání na základě licenčního řízení. Žadatelů bylo 26, mezi nimi i FTV Premiéra, nebo skupina CLT za níž se řízení účastnil zúčastnil i tehdejší lucemburský ministr zahraničí. Rozhodnutí o udělení licence padlo hned po skončení posledního slyšení a získala ji společnost CET 21. Výkon státní správy v oblasti správy kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání byl od listopadu 1992 svěřen právě RRTV, a tak jednu z příloh licence tvořil Kmitočtový příděl, což byl okruh ČT2 původní české části federálního kanálu F1.

První celoplošná licence 001/93 pro CET 21, podle které dosud po prodloužení TV NOVA vysílá (z archivu autora)

Nebudeme se zde zabývat zmíněnými podmínkami, které byly součástí licence, ani další úpravou licenčních podmínek, které byly schváleny Radou později v květnu 1993 a ve svém důsledku umožnily mnohem flexibilnější úpravy vysílacího schématu, ale pouze technickými souvislostmi, které bezpochyby ovlivnily jak dobu přípravy, tak i nástupu vysílání.

Mezi podmínkami, které licence obsahovala, byla i podmínka, že rozsah pokrytí území ČR televizním signálem specifikovaný kmitočtovým přídělem neklesne pod úroveň této specifikace (po změkčení licenčních podmínek bylo doplněno: s výjimkou doby potřebné na nezbytnou údržbu, opravy a přestavby vysílačů a přenosových cest), což zůstalo v platnosti i po přechodu na digitální vysílání.

Provozovatel televizního vysílání s licencí musel ze zákona začít vysílat do 360 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence, což padlo právě na pátek 4. února 1994. Toto datum muselo být pevně stanoveno 90 dní předem, aby ČT věděla, kdy ukončí na jí svěřeném okruhu (ČT2) vysílání. S tím datem je svázán další milník televizního vysílání: předcházející den skončilo šíření programů v analogovém systému SECAM a v 5 hodin ráno přešlo vysílání do sytému PAL (625 řádků, D/K)

Co bylo součástí kmitočtového přídělu okruhu F1 pro vysílání a příjem?

Okruh po federálním kanálu, respektive jeho české části F1, na kterém do té doby Česká televize provozovala svůj druhý program, byl složen z devíti základních vysílačů v prvním a třetím pásmu VHF umístěných na vysokých kótách a pracujících s vysokým instalovaným výkonem (10-20 kW). Tyto základní vysílače vlastně kopírovaly kóty a vysílače nejstarší sítě vybudované již v roce 1964.

Ty byly doplněny 18 vysílači nazývanými dokrývacími o instalovaných výkonech od 10 W až po stovky wattů a byly obvykle novější a většina z nich už ve IV. nebo V. pásmu. Mezi nimi byl i vysílač 21. kanálu na Velké Javorině, kde faktická hranice po rozdělení Československa procházela prostředkem vysílacího sálu, a který připadl Slovensku a byl provozován slovenskou Správou radiokomunikácií na rozdíl od všech ostatních, které provozoval státní podnik Správa radiokomunikací v Praze. Vysílači byly nazývány ty, které byly napojeny na distribuční radioreléové trasy.

Součást vysílacího okruhu tvořily ještě převáděče, které primární kanál vysílačů převáděly na jiný volný vysílací kanál v dané lokalitě. Bylo jich 572 a jejich instalované výkony byly od 2–100 W, z nichž asi 2/3 byly v I. a III. pásmu jako historický pozůstatek.

Budova Měšťanské Besedy s grafikou Adolfa Borna, která vyjadřovala obsazení jednotlivých pater televizní budovy s maskotem televize psem Novákem (foto: archiv TV NOVA)

Plusy a minusy nejstarší vysílací sítě

I když federální okruh F1 vycházel z původní základní sítě a byl převážně tvořen kmitočty VHF, měl jednu podstatnou výhodu, kterou ČT nedocenila, když se ho vzdala: prakticky plné celoplošné pokrytí celé České republiky (98,9 % viz obrázek). Kromě toho i v důsledku převážného využití nízkých kanálů a jejich mechanické volbě na tehdejších přijímačích, bylo zajištěno, že se signál nové komerční stanice dostane na přijímače každé babičky i v „Horní Dolní“.

Situaci nádherně dokumentuje Zpráva o činnosti rady ke konci roku 1994 o pokrytí území ČR.

 Pokrytí území ČR ze Zprávy o stavu vysílání a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (Zdroj: PČR, PS 1993-1996, tisk 855, část č. 1 (psp.cz) )

Základním minusem vysílací sítě však bylo zejména zastaralé vybavení vlastními elektronkovými vysílači (TESLA a Zarat) ve VHF pásmu, které z důvodů jistoty byly provozovány ve zdvojeném režimu. Navíc velké výkony byly energeticky náročné a spotřebu energie navyšovalo i výkonné chlazení. Při jejich obhlídce se americký konzultant vyjádřil tak, že je zázrak, že ty muzeální kousky ještě fungují. Další zálohování při výpadku radioreléových tras bylo založeno na principu tzv. ballempfangu, tj. příjmu jiného vzdáleného vysílače, což vedlo ke snížení kvality. Vůbec kvalita příjmu na televizorech domácností byla nevalná i z důvodů mnohačetných odrazů (duchů) v převážně členitém terénu naší republiky.

Jak již bylo řečeno, vysílání bylo zahájeno, podobně jako vůbec první televizní vysílání u nás v roce 1953, z budovy Měšťanské Besedy v pražské Vladislavově ulici. K tomu ale musela být budova přestavěna a vybavena technologií. Technologie se začala instalovat na počátku prosince 1993, kdy vlastně Beseda byla úplně jako jedno velké staveniště, ale hotové, víceméně připravené a stavebně dokončené bylo první patro, kam se projektovalo odbavovací pracoviště – „opéčko“ a centrální technologické stojany.

V Besedě nebyl výtah jako výtah

Stojany se musely pospojovat kabely, pro některá propojení byly použity již optické kabely. Pro automatické odbavování jednotlivých pořadů a reklam z analogových kazet Betacam byl naprojektován redundantní kazetový stroj Odetics TCS90, který umožňoval připravit až celodenní program z originálních kazet a pomocí Multicat softwaru uložit stovky reklamních sporů podle předem naprogramovaných časů. Ještě než mohl být přes tunu vážící stroj dodán a vynesen do 1. patra, musel být proclen. „A s tím byla sranda, protože celníci nevěděli, jako co ho mají proclít,“ vzpomíná Jaromír Janeček, tehdy a až dodnes šéf technických provozů. A dodává: „V těch jejich celních předpisech neměli nic, podle čeho by to měli proclít. Tak hledali v manuálu nebo v technickém popisu, z čeho se to skládá a hledali něco, čeho by se chytli. Jediné, co jim něco připomínalo byl název ´elevator´ což ale bylo posuvné rameno, které pohybovalo s kazetami, a tak říkají, hele, ´elevejter´, to tady máme a proclíme to jako výtah.“ Tak to proclili jako výtah. A na tom investor dost vydělal. Celní sazba na výtah byla 1,5 %, zatímco na elektroniku to tehdy bylo násobně víc, jak upřesnil Míra.

Odbavovací automat ODETICS připraven k vysílání pořadů a reklamních spotů. Uprostřed je rameno „výtahu“, které zasouvá kazety do zdvojených přehrávacích analogových strojů Betacam SP (z archivu TV NOVA)

A když se už odbavovací automat dovezl do Besedy, bylo nutno tento „výtah“ dostat do prvního patra bez skutečného výtahu, který tam v té době nebyl. Na jeho vyzvednutí se vypracoval speciální projekt, protože podesty měly podle stavařů nosnost 400 kg na m² a musely být podepřeny dřevěnými výztuhami. S pomocí vrátku byl celý stroj vyzvednut, ale aby se dostal na podestu v patře, bylo nutno jej ještě trochu rozhoupat a když byl v té správné úvrati, tak ho pustili dolů. Ale pak se nevešel do dveří sálu, a tak na řadu přišly sbíječky, pak se šoupnul na své místo a otvor se znovu zazdil a zaštukoval.

Následně se zjistilo, že automat ODETICS byl náchylný na přesnou vodorovnou polohu, a když došlo na zdvojené podlaze k sebemenší odchylce, mechanika podávání kazet nefungovala správně při zasouvání a vysunování rozměrných kazet. Avšak do zahájení vysílání Novy se technikům odbavovacího pracoviště vše podařilo nastavit. Problémem ale dlouho byly drop-outy – bílé tečky na výstupním signálu. Na příčinu na to po probdělé noci přišel až technický ředitel Ivo Ferkl, když zjistil, že kontakt na nějaké desce vevnitř v Betacamu  byl vlastně opřen o kostru toho stroje, a jak byl zaprášený, tak se ten prach dostal mezi sponu a kostru, což pak jiskřilo.

Za zmínku stojí originální koncept „newsroomu“ – spojené zpravodajské redakce s vysílacím pultem pro živé Televizní noviny, které po dokončení rekonstrukce mohli sledovat i okolo procházející lidé přes široká masivní bezpečnostní okna z ulice. Avšak k tomu došlo až někdy v dubnu 1994, kdy byl dodán pult pro hlasatele, ale to už je jiná kapitola, protože byl tak velký, že opět neprošel dveřmi, takže zase přišly na řadu sbíječky a boření zdi Měšťanské besedy, tentokrát obvodové.

Pohled od moderátorů do newsroomu po instalaci moderátorského pultu (Foto: archiv TV NOVA)

Napojení do centra distribučních tras

A tak postupně přicházíme k řešení propojení zdroje signálu ze studií TV Nova do sítě vysílačů tehdejší Správy radiokomunikací, která měla hlavní řídící stanici dálkových spojů na Strahově. V budově Měšťanské besedy byly z doby fungování Československé televize umístěny metalické kabelové spoje – místní televizní kabel, jak v překladu znělo východoněmecké zařízení TVOK. Ty tvořily část sítě uzlových bodů po Praze dalšího státního podniku SPT Telekom, jejichž dvojice končila i v centru na Strahově.  Ale SPT Telecom se k nim choval jako k nějaké pevné telefonní lince a výpadky pro ně něco znamenaly, až pokud trvaly alespoň týden.

Televizní věž řídícího centra Správy Radiokomunikací s.p. odkud mohla začít TV NOVA vysílat, kdyby… (Foto: z archivu autora)

Výlučně na ně se nešlo spolehnout, a tak Správa radiokomunikací navrhla použití mobilního spoje vzduchem. Vzhledem k tomu, že tyto spoje pracovaly na kmitočtech vyšších jak 8 GHz, které se šíří přímočaře, a přímá viditelnost na strahovskou věž nebyla ani z věžičky nad střechou Besedy, bylo nutno použít dvouskokové řešení přes Petřín. Teprve později byla využita na první skok žižkovská televizní věž. K dispozici byla mobilní pojítka MT-15 osazená klystrony, která ale nebyla uzpůsobena na 24hodinový provoz. Jejich vysílací část byla umístěna na věžičce v Besedě. Tam však nebyl zajištěn technologický přívod energie a byla použita běžná zásuvka. Když krátce před zahájením do toho prostoru přišla uklízečka, aby vše bylo čisté od zbytků kabelové instalace a prachu stále probíhajících stavebních úprav, chtěla vytáhnout napájení trasy, a zapojit svůj vysavač!

Den D a odkud se také mohlo vysílat

Stanovené datum rozjezdu bylo nejzazší možné podle zákonných podmínek, od listopadu 1993 známé a oficiálně ohlášené. Rozjela se do té doby nevídaná celostátní kampaň, že první komerční nová televize NOVA začne vysílat v pátek 4. února 1994. Měla takový dopad, že si ve vlaku lidé ladili na rozhlasových VKV přijímačích na Ostravsku a v Praze alespoň zvuk z 1. kanálu (samozřejmě jen u starších přijímačů vybavených zvukem OIRT). Velkolepá zahajovací show s ohňostrojem proběhla v Praze a možná tisícovka pozvaných osobností tehdejšího kulturního a politického světa se sjela do Národního muzea mohla sledovat, jak tehdejší generální ředitel Vladimír Železný spouští v Měšťanské Besedě živě nové vysílání.

Obrazová režie GVG model 200-HB2, ze které bylo spuštěno první vysílání (archiv TV NOVA)

Vysílání ale v Národním muzeu nezačalo. Po předběžných vysílacích zkouškách „do zdi“ se spustilo živě přípitkem v režii z Měšťanské Besedy. Nic se však neponechalo náhodě. Možnost výpadku techniky, distribuce signálu do sítě nebo i záměrného narušení by měla nedozírné následky. V naprosté tichosti a utajení bylo na první dny připraveno záložní řešení odbavovacího pracoviště mimo budovu ve Vladislavově ulici.

Přípitek v režii před zahájením vysílání v prvních TN (screenshot z webového vysílání TV NOVA)

Záloha náhradního „ópečka“ (odbavovacího pracoviště) byla v prostorách technické kontroly bývalé Intervize, která se nacházela pod dispečinkem distribučních tras na Strahově. Samozřejmě, že tam nebyl druhý Odetics, ale dva „plejery“ Betacam SP a hromada velkých páskových kazet obsahující duplikáty nahraných pořadů určených k vysílání, včetně TN z podvečerní ostré zkoušky. Kazety byly dopravovány auty a Jindřich Merkner, tehdy jako technik na volné noze, je manuálně spouštěl podle kontrolního monitoru distribuce vysílání. Přechod z jednoho stroje na druhý byl v rámci použité střihové matice mezi stroji synchronní a technik čekal podle časové značky (time kódu) až první kazeta dojede do toho místa, ve kterém byla nastaven druhý stroj. I když se počítalo se třemi dny provozu záložního pracoviště, dnes bychom řekli pracovištěm „disaster recovery“, již druhý den v sobotu bylo jasné, že kabelové TVOKy a trasa z Besedy fungují bez problému, a tak již Jindra i druhý kolega, mohli strávit po dvanáctihodinových směnách neděli se svými rodinami.

Screenshot ze závěru prvních nováckých zpráv, kde Stanislava Wanatowiczová uvádí reportáž se záběry z rozestavěné Besedy. Můžete si přehrát na https://tv.nova.cz/nova30/epizoda/14322-prvni-televizni-noviny-4-2-1994

A jedeme!

Určitě by nebylo možné se přenést přes všechna úskalí, kdyby veškerý personál nové televize, od generálního ředitele až po všechny techniky, asistenty i ty dva na odloučené televizní věži, nebyl nadšený tím, že každý z nich se podílí na něčem novém a věří, že se to povede. Přípitek a poděkování od Vladimíra Železného v režii prvních Televizních novin, patřil všem spolupracovníkům.

Po skončení prvních Televizních novin ostrého vysílání u moderátorského pultu v prvním patře studia HB2 se sešla partička těch v pozadí (archivní foto TV NOVA)

První den vysílání, a i ještě mnoho let potom, končilo vysílání po jedné hodině po půlnoci. Podle dobového tisku sledovalo první Televizní noviny 56,2 % diváků, Obecnou školu 72,8 % a na Krotitele duchů od 22 hodin se jich dívalo více jak 50 %, což nejsou hodnoty oficiálního měření sledovanosti, s tou se začalo až v roce 1997, kdy navíc bylo dosaženo absolutního rekordu 4,8 miliónů diváků (s podílem 80 %) starších 15 let.

Chcete se vrátit do devadesátek?

Přejděte na webové stránky nova.cz , kde v záložce „30 let spolu“ přináší TV Nova v rámci oslav jubilea nejen celé první Televizní noviny, ale i možnost shlédnout v minulosti oblíbené pořady jako Hitparádu s Terezou Pergnerovou, Rychlý prachy, Novoty a, pokud právě obědváte, i jeden z pořadů Volejte řediteli.

TN v neděli z původního studia HB2

Večerní Televizní noviny tuto neděli, v den 30letého jubilea, odvysílá TV NOVA z repliky studia z roku 1994, kterou pro tuto příležitost postavili. Kromě aktuálního zpravodajství, zahrnou TN i vzpomínky. „Jsem moc zvědavý, jaké budou reakce nejen na studio, ale i celé vysílání, máme v šuplíku řadu perliček a připomeneme také nejdůležitější události uplynulých třiceti let, jejichž svědky byli diváci i díky našemu zpravodajství,“ řekl Kamil Houska, šéf zpravodajství.

První den a první rok vysílání si zatím připomeňte v následující fotogalerii z archivu TV NOVA.

Aktualizováno 2.2. v 1625 o poslední odstavec a galerii

Autor v době vznikající televizní stanice pro ni pracoval jako technický mediální konzultant

Úvodní snímek: screenshot ze zahajovací znělky vysílání TV NOVA