Nástupce opravdu dobrého modelu BT 1, čemuž se ani nechce věřit, je znatelně větší 240 x 90 x 75 mm, oproti 180 x 65 x 85 mm, a nesrovnatelně těžší (asi 1,1 kg vs. 390 g). Má krytí IPx5 (co to je) a ovšem i výrazně vyšší cenu (3.999 Kč vs. 1.400 Kč).

Na pohled obdobný styl, avšak provedení odlišné, což vidíte už z hmotnosti a z toho, že je nyní ve stereu. Výrazně rozšířené ovládání je na horní straně, přední je s textilií za níž je umístěn displej, zadní s taktéž nesnímatelnou tentokráte už kovovou mřížkou pod kterou nejspíše bude výdech bassreflexu. Na spodní straně vidíme příjemně bytelné plastové nožky, které bohužel měly naprosto zásadní vadu – klouzaly po pracovním stole, jako po ledu, zároveň také lehce naklápěly rádio směrem vzad.

Klouzání pochopitelně vedlo ke zkoušení na různých površích v domácnosti. Skleněný stůl sice žádná sláva, ale už o něco lepší, plovoucí podlaha ještě o něco lepší a venkovní týkový stůl na asi stejné úrovni. I tak všude přijímač tak nějak zbytečně klouzal i když kvůli své vysoké hmotnosti, asi obavu mít nemusíte. Je to ovšem trochu dětinská chyba, kterou by našinec od značky Technisat vskutku nečekal.

Pojďme ale dál.

Technisat DigitRadio BT 1 USB-C, výborné funkce i citlivý příjem

Přijímač se zabudovaným akumulátorem je napájen externím zdrojem s klasickým kulatým konektorem, který je – společně s analogovým audio vstupem – umístěn za důkladnou záslepkou, kterou se nedařilo prstem z přijímače dostat (pomůže třeba opačná strana lžičky).

K dispozici jsou obvyklé dva tunery, tedy VKV/FM a DAB/DAB+, dále Bluetooth ke kterému se dostaneme záhy a vnější audio vstup ze zmiňovaného konektoru AUX in, což je klasický malý jack.

Bluetooth 5.0 je bez profilu HFP (Hands-Free Profile), na druhou stranu je tu rozměrnější či přímo obří displej na čelní straně mající ale pouhé dva řádky a nesrovnatelně vyšší (2x) výkon stereo zesilovače (20 W RMS). Jeho rozsah jde od 63 do 20.000 Hz a má k dispozici i ekvalizér, byť pouze v podobě přednastavených režimů.

Z toho, co bylo řečeno je zřejmé, že BT2 míří na jiné publikum, než lehká a hodně mobilní BT1, což je minimálně zajímavé. Hodně zajímavá je pak i udávaná doba provozu na baterii až 20 hodin při skoro nezměněné kapacitě akumulátoru, které vzrostla o pouhých 200 mAh na 2.200 mAh. A kupodivu to sedí…

Slušné ovládání, lepší mikrospínače by se ale hodily

Předně si řekněme, že ovládací mikrospínače na horní straně ani zdaleka nepracují ideálně, takže se zpočátku příliš nedařila ani tak prostá věc, jakou je zapnutí přijímače na první dotyk. K tomu navíc přistupuje nutnost déle tlačítko podržet jak při zapnutí, tak při vypnutí, což opravdu není zvykem, a BT1 to měla uděláno daleko lépe. Krátký stisk pohotovostní režim, delší vypnutí (elektronické, tj. zejména vypnutí i displeje). Síťový vypínač u obou strojů chybí, nejsou tu i budíky, což v době mobilů nevadí. Na horní straně vidíme spánkové tlačítko Sleep pro usínání při rádiu (10 až 90 min.) a je tu rovněž tlačítko Dimmer pro regulaci jasu displeje, včetně vypnuto. Ten se ostatně při práci na akumulátor po chvíli vypíná sám, a to zcela, takže přední plocha následně představuje „jednolitý textil“.

V menu najdete i položku pro ekvalizér (několik režimů, jako například plochý, jazz, či rock) bez možnosti nastavit si vlastní, neovlivníte ale ani basy, ani výšky.

Přijímač nemá hands-free (to je už vidět z profilů) a přes Bluetooth jsme ho zkoušeli s výborným mobilem střední třídy Samsung Galaxy A54 5G (Android 14, test).

Párování bylo rychlé a bezproblémové, hlasitost se řídila na obou zařízeních současně. Pokud budete mít mobil připojen a budete z něj volat, přehrávání muziky či rádia se přeruší a po ukončení hovoru nejspíše bude automaticky pokračovat tam, kde skončilo. Takto se alespoň zmiňovaný tandem choval při zkoušení u nás. V připojené fotogalerii výše je navíc vidět, že BT2 už dopředu hlásí, že je připojeno pouze pro zvuk.

Důkladná záslepka rozhraní a při provozu na akumulátor i zázrak vrcholového technického myšlení – svítící LED, kterou za ní nikdo nevidí! Smysl tak má pouze při dobíjení. Foto: autor

Pokud využijete napájení z akumulátoru, rozsvítí se, na zadní straně pod záslepkou rozhraní, LED, což je rozhodně minimálně pozoruhodné a našinec si klade otázku, komu tam vlastně svítí? Druhou věcí je v tomto okamžiku zhasínání displeje, což je pochopitelné a rozsvítí se jen na dobu potřebnou například pro práci s menu (nastartuje ho první zmáčknutí nějakého tlačítka). Zhasnutí displeje bychom ale mnohem raději měli pod manuálním ovládáním.

Třetí věcí je to, že při zhasnutém displeji musíte rádio vypínat na dvakrát. První stlačení aktivuje displej, druhé spustí samotný proces elektronického vypnutí, což je samozřejmě správně, ale je dobré to vědět.

A samotný displej? Ten je sice hodně rozměrný, ale má pouhé dva řádky a pro menu je vyhrazena pouze jedna. I tak se přijímač ovládá jednoduše a intuitivně, znaky jsou rozměrné, takže je rozhodně nepřehlédnete a nepřehlédnete ani datum a čas v pohotovostním režimu i když někdy může textilní mřížka vadit, což je ostatně vidět na snímku autora.

Po připojení na 230 V na displeji vidíte čas a datum (při dobíjení jen čas), úroveň svitu ovlivníte přes tzv. Dimmer.

Menu nejen pro DAB je pouze jednořádkové (nastavena střední úroveň osvětlení). Foto: autor

Základní VKV i běžné DAB, příjmová citlivost subjektivně slušná

Analogová příjmová část je bez funkce AMS, která by proladilo pásmo a uložila silné stanice (podle nastavení) automaticky do paměti. A jak v tomto místě pravidelně podotýkáme, tohle umí i skvělé a levné kapesní Techniradio RDR!

K AMS nás nezavedlo ani dlouhé zmáčknutí tlačítka Scan na horní straně přijímače, které ho obvykle zajišťuje i když se ukázalo, že příjmová část je subjektivně vzato slušně citlivá, což kupodivu platilo i o DAB.

V samotném menu VKV pak najdete jen volbu Scan jedoucí při ladění od stanice po další stanici s nastavením ladění na všechny nebo „pouze silné“ a je tu ještě tzv. vynucené mono.

U DAB v menu narazíte na obvyklé promazání seznamu od už neaktivních kanálů (Prune), které nutně nepotřebujete, stačí znova zmáčknout Scan a seznam znovu vytvořit. Je tu také manuální ladění, seřazení seznamu nalezených stanic však chybí.

Ukládání stanic do paměti je stejné pro oba tunery, na horní straně jsou ostatně tři tlačítka přímé volby, takže dvě při delším podržení obstarají okamžité uložení na příslušné pozice v seznamu, „3“ udělá – překvapivě – totéž i když je obecně zvykem, že otevírá další pozice, kterých je zde plných 30. Nikoli zde a pokud chcete uložit stanici na další paměťové místo, je třeba zmáčknout Preset (dlouze, krátce pro vyvolání kanálu), vybrat příslušné místo a uložení potvrdit.

Znaky v pohotovostním režimu nepřehlédnete (to ani jinde). Displej je umístěn za nesnímatelnou textilií, což má – jak vidíte – zajímavý efekt. Jinde to ale trochu překáží i když pokud je displej vypnut, přijímač působí kompaktněji (nastavena vysoká úroveň osvětlení). Foto: autor

Jaké je? Možná ho hodnotíme příliš kriticky, ale hraje jako o závod!

Jak bylo naznačeno, přijímač je bez instalace, po připojení napájení automaticky naběhl do němčiny, čas začal běžet od nuly a dokud jsme nenaladili, zůstal chybný, a to včetně datumu.

Přijímač zapnete delším (a přesným) stiskem elektronického tlačítka napájení (ze začátku se to moc na první dobrou nevedlo, možná problém kusu), klasický síťový vypínač chybí, což by u takovéhoto přenosného přijímače měl být dnes základ. À propos pokud si stanici uložíte a vyvoláte, nikde na displeji nevidíte číslo pozice.

A výdrž na zabudovaný akumulátor?

Při nastavení hlasitosti zhruba na 50 % přijímač vydržel hrát okolo 18 hodin, a to je velmi, ale velmi slušné!

Dobíjení při vypnutém rádiu trvalo necelé dvě hodiny (asi 1 hod. 45 min.), výrobce ovšem hovoří o 3,5 hodiny a k této době jsme se při dvou zkoušeních ani nepřiblížili. Protože ale mohlo jít o údaj při dobíjení za provozu (neudává se to), vyzkoušeli jsme i toto a ejhle!

Stejně jako všude u práce na akumulátor, přijímač překvapil i zde! Připraven k provozu na baterie byl totiž za zhruba hodinu. Tehdy alespoň kontrolka dobíjení na zadní straně pod záslepkou zhasla. Pod ní je i konektor, takže v tomto okamžiku má smysl a je vidět, a po připojení napájení a následném dobíjení se rozsvítí červeně a na displeji na čelní straně se po první spuštění objeví „Laden“. Pokud následně změníte jazyk přijímače, ukáže se třeba Charging, čeština či slovenština chybí.

Technisat DigitRadio BT 2 výborně hraje a někdy to až udeří do uší. Je zajímavou kombinací těžšího přenosného a stolního přijímače a rozhodně není nástupcem BT1!

Zjevně je zaměřeno jinak, a to že se mu vnějškově částečně podobá nic neznamená. BT2 si tak můžete domů pořídit jako klasické stacionární stolní rádio a vzít si ho pak tu a tam i na balkon nebo třeba pod pergolu, na delší vzdálenost se ovšem kilo může pronést.

Škoda absence funkce AMS a zvláštního chování třeba tlačítka zapnutí/vypnutí, které jsme doposud u výrobků Technisatu nepozorovali. Nicméně minimálně audio podáním a vzhledem budete spokojeni. Tady je elegantní BT2 doma, slyšíte basy, výšky, dokonce i středy a také nějaké to stereo (někdy). Škoda, že zvuk nejde seřídit (alespoň základ) i když nakonec možná zjistíte, že nastavení třeba ekvalizérového režimu Rock je výborné a vlastně vám dostačuje. A možná vás napadne to, co nás: nejlepší by bylo, pokud by se rádio jmenovalo úplně jinak. Úplně jiné než BT1 ostatně i je.

Hodnocení

  • PRO: hraje výrazně a opravdu výborně, elegantní vzhled a zajímavý koncept, skvělé chování při práci na akumulátor
  • PROTI: vysoká cena kontra (většinou) průměrné funkce (mj. bez AMS i klasického síťového vypínače), bez úpravy basů a výšek, nepochopitelná svítící LED za záslepkou (při práci na akumulátor), klouže po celé řadě povrchů

Štítky