Dostupná (12.990 Kč) vlajková loď značky s bezdrátovým subwooferem nabízí několik vstupů, včetně prostého USB, které ale zvládá i přehrávání ve formátu FLAC HD, což se rozhodně hodí! Navíc dobře hraje a má většinou výborné ovládání. A „lištu“ samozřejmě nemusíte používat jenom s TCL…

Trochu načinčaná zvuková lišta, jak se dnes zbytečně pohodlně říká – „soundbar“, pracuje s firemní audio technologii, kterou výrobce chválí kde může: „Patentovaná technologie TCL Ray-Danz, kterou společně vyvinuly laboratoře TCL a Belgium Acoustics Laboratory, využívá místo digitálního zpracování přesně kalibrované reflektory a úhlové měniče.“

Trochu zvláštní tvrzení, nicméně lišta je osmi kanálová a má se skládat ze sedmi kanálů zásobovaných ze zesilovače 7x 30watty a z jednoho kanálu pro subwoofer se 100 W (berte to s rezervou…). Zabudováno je prý celkem (textilní kryt je nesnímatelný) jedenáct reproduktorů: tři dvou pásmové a pět jedno pásmových. Chybět nemá kalibrace zvuku v rámci místnosti (nenalezena) a možnost nastavit si vlastní bod poslechu, tedy místo, kde sedíte nejraději (funkce taktéž nenalezena).

TCL Q75HE je bez Wi-Fi (za nás jen dobře), ale podle nepříliš spolehlivé příručky spolupracuje se systémem Apple WAC. Má šest zvukových režimů označených jako „Sound Mode“ (Standard, Movie, Music, Game, Voice, Sport) i když jich je vlastně sedm, protože je tu noční poslech (Night) omezující dynamiku tak, aby vám při vyšší hlasitosti třeba v paneláku sousedi nebouchali na stěny; tady to asi nehrozí, reálný výkon v praxi až tak vysoký není.

Jak dále uvidíte, autor se nezabývá ovládáním a nastavováním přes aplikaci TCL Home. Jednak je to neoperativní a jednak si v pohotovostním režimu vykoledujete spotřebu < 2 W, což je 4x více než běžně, ale nic vám nebrání to zkusit.

V praxi důležitější je, že v ceně dostanete nejen napájecí kabely, ale také montáž na zeď, včetně papírové šablony.

 

Jak ji připojit? Přehrávání z mobilu i přes USB

„Soundbar“ má překvapivě podprůměrné gumové nožičky na spodní straně (po nábytku snadno pojížděl) a subwoofer s reproduktorem a basreflexem na zadní straně na tom není o moc lépe.

Při instalaci stačí obě části audio systému napojit na 230 V, zapnout je (tlačítka pouze elektronická) a vybrat zdroj signálu; párovat obě části k sobě nebylo v našem případě nutné.

Zdroj signálu v základu může být dvojí, resp. trojí: HDMI (běžné + ARC/eARC – pokud máte kompatibilní televizor), optika a Bluetooth. Vyzkoušeli jsme všechny a jako první jsme začali s HDMI eARC, což neklaplo. Neuspěli jsme ani s Bluetooth se kterým ale náš nový referenční televizor Hisense 65U7KQ (2023) zatím nikdy neměl problém (řada profilů), a to už jsme napojovali hodně nějakých dvacet zařízení. Zvuková lišta má mít ale pouze profil A2DP, například AVRCP chybí, takže kdo ví, jak to vlastně je. Zajímavé bylo, že lišta měla problém přejít do pohotovosti právě v režimu Bluetooth (jinde nikoli), který tudíž působí nedotaženě. Naštěstí je tu i klasický optický vstup a ten žádné problémy neměl, takže vše klaplo bez cavyků i když by se v praxi hodil ještě jeden, nebo alespoň nějaký analogový audio vstup…

Ještě nám chybí přehrávání přes médium připojené do USB. Výrobce neudává souborový formát, maximální kapacitu (128 GB) a počet vnořených adresářů (pět) už ano. Přehrát měly jít formáty MP3, WAV, WMA a FLAC, takže jsme vše vyzkoušeli přes médium naformátované do obvyklého FAT32. Nakonec se ukázalo, že TCL vedle běžného formátu FLAC přehraje i FLAC HD, což je samozřejmě skvělé!

Při napojování mobilu, nakonec zkoušeny tři (Samsung Galaxy A54 5G, Android 14, test;  TCL 30+, Android 12, test a nejnovější Samsung S24 Ultra), se nejspíše odhalila pravda. Jak vidíte ve fotogalerii výše, „soundbar“ se tu ukázal dvakrát. S jednou verzí („TCL Q75H“) problémy nebyly, druhá (podivnost jménem „TCL_B14Q75HO_1b4a“) se s lištou v klidu spárovala, ale připojení jako takové nikdy neproběhlo. Televizor Hisense v tom zjevně měl guláš a tak pro jistotu…

Bluetooth je zjevně neusazené, problém je nejspíše ve firmwaru zvukové lišty, resp. implementaci Bluetooth.

 

Dálkový ovladač skvěle padne do ruky a až na pár drobností (audio formáty) má snadno dostupné a ovladatelné funkce. Foto: autor

Ovládání výborné, chybky ale jsou

Ovládání na liště obstarává pět nikoli dotykových, jak je uváděno, nýbrž mikrospínačových tlačítek pod promačkávací fólií. V ceně ale dostanete i výtečný dálkový ovladač (plus můžete zkusit „apku“), který nejen že skvěle padne do ruky, ale má i slušné rozložení a řada funkcí tak jde nahmátnout poslepu. I když lištu jemně nevyladíte, například basy a výšky pouze ve třech úrovních, což platí třeba i pro osvícení pěti segmentového displeje, pro běžné potřeby to postačí. A i když by tato zvuková lišta mohla posloužit i trochu náročnějšímu posluchači, potažmo divákovi, ovládání je jasně zaměřeno na ty, co moc zkušeností nemají nebo se tím prostě nechtějí zabývat; o to víc tu chybí automatická kalibrace, DO přes kterou by mohla být dělaná se nijak nepáruje.

Jas zmiňovaného displeje sice na vypnutí nenastavíte (pouze tři úrovně), ale po čase se vypne sám. Příjemné je i to, že se zvolená funkce nejprve na displeji zobrazí a teprve při druhém stlačení se přepne, což je ergonomicky naprosto správě (svědky porušování základních zásad jsme bohužel často). I když některá tlačítka reagují i na delší podržení, větší část má v tomto ohledu jen jednu funkci. Prostým stlačením tak například zapnete prostorové kanály nebo zvolíte něco jako stereo (plus subwoofer), přidáte nebo uberete basy či přepnete vstup nebo spustíte režim nočního poslechu.

Tomuhle autor rozumí a takto dobře to má uděláno málokdo, a to i přes zjevné chybky této lišty třeba při přepínání formátů audia a občasný nesoulad s popisem v příručce. Například při obnovení továrního nastavení. À propos dlouhé podržení tlačítka s ikonou žárovky má zařídit, citujeme… „LED světlo se rozsvítí nebo zhasne“. Ani tohle se nepovedlo, pokud tu tedy nějaké „světlo“ je.

 

Informace o počtu a umístění reproduktorů jsme našli ve dvou podobách. Tady je ukázka jedné z verzí (u druhé jsou tu pouze tři repro…) Foto: TCL

Jaká je? Překvapivě výborná, a to i zvukově

„Soundbar“ nebyl zkoušen s televizorem TCL pro který jsou v nabídce další funkce, nýbrž s naším referenčním přijímačem střední třídy Hisense 65U7KQ (2023). Pokud chcete v tomto okamžiku využít tzv. společné ovládání při napojení přes HDMI (CEC), záleží na vzájemné kompatibilitě obou a zobecnit se to nedá (lišta to podporuje, musí to umět i TV, což ale nic neznamená).

Potíže na které jsme narazili u HDMI a Bluetooth (možná problém kusu nebo firmwaru) naštěstí nezasahovaly do napojení přes optický audio vstup. Ten byl, jako vždy, spolehlivý. Ostatně takto je už nějaký čas vybavena většina televizorů, za autora je to stejně nejlepší napojení maximálně vyžadující drobnou úpravu v nastavení TV či jiného zařízení se kterým budete lištu propojovat.

TCL Q75HE, pravda, není nejlevnější, ale ve filmu – a nejen tam – nabídne výborný zvuk nad rámce třídy s jednoduše nastavitelnými základními basy a výškami i když bychom – pochopitelně – v tomto ohledu ocenili úpravu výrazně jemnější.

Pokud do zvukové lišty pustíte skutečný prostorový zvuk uslyšíte také hodně slušnou, někdy až překvapivě slušnou odezvu. Zvukové režimy byly od sebe většinou výborně oddělené (poznatelně) a dialogy, které ještě můžete posílit speciálním režimem, jasné, a to i z běžného vysílání. Výrobce by ještě měl dotáhnout některé funkce, typicky obnovení továrního nastavení, protože i když byla zkratka v příručce jasná, lišta na ni nikdy nereagovala.

Kvalitu podání „soundbaru“ zdroj zvuku ovlivňoval výrazně méně, než bývá zvykem, a to i u dražších lišt. Pokud máte menší či malou místnost, počítejte tak dvacet, pět a dvacet metrů čtverečních, ozvučí vám ji toto TCL poměrně dobře i když tady záleží na tom, jak to máte rádi a někdy se, subjektivně vzato, výkon může zdát spíše nízký.

A jaký vlastně ve skutečnosti je?

Netušíme, ale nenechte se zmást marketingovým údajem 620 W a divíme se, že toho TCL vůbec má zapotřebí. Udává totiž pouze tzv. špičkový, vrcholový, výkon zesilovače, což je naprosto zkreslený údaj, kompatibilní a rozumně porovnatelný výkon v RMS (co to je) neudává a nikde jsme nenašli dokonce ani prostý „hudební“. À propos v příručce jsme nic nenašli ani ke slibované kalibraci v rámci místnosti, funkce označená na ovladači jako „AI Sonic“ je zde uvedená jako tzv. Zvuková adaptace AI (to je ten problém s lokalizací a ne-lokalizací do češtiny). Co to ve skutečnosti obnáší tu není a prostým přepínáním voleb „Position“ 1, 2, 3 jsme to neodhalili. Za nás se to nezdá být zásadní, kalibrace na místnost by se však nepochybně hodila. Hlavně ale buďme rádi, že tu máme zvuk, který rozhodně neurazí ani u muziky a hlavně výborný poměr cena/výkon. A něj – naštěstí – u nás stále ještě slyšíme.

Hodnocení

  • PRO: cena/výkon, výborný zvuk, a to i u náročnější muziky, solidní prostorové podání, výborné přehrávání přes USB, včetně FLAC HD, montáž na zeď v ceně, výborné ovládání, ale…
  • PROTI: …některé funkce nereagovaly, takže zatím chybky ve firmwaru, příšerná příručka s podivnými údaji

Štítky