Pokud jste si někdy položili otázku, jak se velká sportovní událost, jako je Formule 1 nebo fotbalová Liga mistrů, dostane na vaše obrazovky, a bez delšího váhání jste odpověděli ‚přes satelit‘, pak máte s největší pravděpodobností pravdu.
Přenosy významných sportovních akcí jsou televizním stanicím po celém světě stále nejčastěji poskytovány prostřednictvím satelitů. Televizní stanice obdrží koordináty se satelitními parametry a descramblovací kódy pro příjem signálu. Tento signál je následně ve studiích a technickém zázemí zpracován tak, aby byl připraven k distribuci televizním divákům.
Satelit však není jedinou možností přenosu signálu do televizní stanice. Stále častěji se využívají IP sítě. Kontribuce z místa konání události, například zápasy NHL nebo mezinárodní fotbalová utkání, jsou distribuovány do datových center strategicky rozmístěných po celém světě. Televizní stanice si pak signál přebírají z nejbližšího datacentra nebo z místa, kde již mají vybudované a připravené datové propojení.
Satelitní přenosy a dedikované IP linky tak dnes patří mezi nejběžnější způsoby, jak dopravit externí událost do televizní stanice. Ačkoliv se jedná o velmi spolehlivé způsoby přenosu s téměř konstantní latencí a minimem výpadků, jsou finančně náročné. Pokud se zaměříme na velké události, jako je zmíněná Formule 1, kde si signál ze satelitu přebírají desítky držitelů vysílacích práv (televizních stanic), může být ekonomická stránka přenosu poměrně výhodná. Jiná situace však nastává u menších, lokálních událostí, kde signál využívá pouze jedna televizní stanice. V takovém případě se mohou náklady na přenos výrazně prodražit.
Anténa DSNG přenosového vozu z atletického meetingu v Ostravě (Foto: Václav Udatný)
Je tedy možné přenést události menšího rozsahu do centrály televizní stanice za výrazně nižší náklady, aniž by došlo k citelnému snížení kvality přenosu? Odpověď zní ano. Stejně jako dochází k zásadním změnám v přenosu signálu uvnitř televizních studií, například přechodem ze standardu SDI na ST 2110, o čemž jsme psali v článku –
Je IP revoluce v TV produkci nevyhnutelná? Tradiční a moderní standardy při výrobě signálů
mění se i způsoby kontribuce a distribuce signálu do a z televizních stanic. Jedním z nejefektivnějších řešení, které umožňuje výrazné snížení nákladů, je protokol SRT (Secure Reliable Transport).
SRT – spolehlivý přenos videosignálu přes nespolehlivou síť internetu
SRT je protokol, který stále více proniká do světa profesionálních video přenosů. Zatímco dříve byl vnímán především jako alternativa pro nízkonákladové přenosy – využívaný lokálními televizemi, internetovými streamy, menšími produkcemi a událostmi – dnes se situace výrazně mění.
Na základě vlastní zkušenosti a příkladů uvedených níže mohu potvrdit, že SRT se stává mainstreamovou technologií v profesionálním broadcastingu. Dnes se velcí operátoři, televizní stanice i sportovní organizace stále častěji spoléhají na tento protokol jako důstojnou alternativu k satelitnímu přenosu a dedikovaným IP linkám.
Co je SRT?
Obecně řečeno, SRT umožňuje přenos videa v nejvyšší možné kvalitě přes nespolehlivou síť. Za nespolehlivou síť lze označit veřejný internet, kde je téměř nemožné garantovat stabilitu základních přenosových parametrů, jako jsou šířka pásma, ztrátovost paketů, latence nebo jitter. SRT byl navržen tak, aby tyto nedostatky eliminoval a umožnil bezpečný, spolehlivý a nízkolatenční přenos videosignálu mezi dvěma body přes internet.
Jednou z klíčových výhod SRT je jeho open-source charakter – nejde o proprietární řešení závislé na jednom dodavateli. Otevřený kód přináší dvě zásadní výhody:
● Žádné licenční poplatky
● Nezávislost na jediném výrobci
Dnes se na vývoji SRT aktivně podílí více než 450 technologických firem a společností, mezi nimi například Microsoft, Sony, YouTube, AWS, Grass Valley, EVS, NetInsight, Matrox, Aja, ATEME, Harmonic a mnoho dalších.
Protokol SRT byl vyvinut kanadskou společností Haivision a poprvé představen v roce 2013. Skutečný průlom však nastal až v roce 2017, kdy Haivision otevřela kód jako open-source projekt. Tento krok vedl k rychlé adopci SRT v broadcastovém a streamovacím průmyslu, kde se stal důležitou součástí moderních přenosových řešení.
Proč je SRT tak populární ve světě IP přenosu?
Jak jsem již zmínil, masivní rozšíření protokolu SRT bylo umožněno širokou podporou ze strany televizních společností, OTT platforem, výrobců hardwaru, cloudových služeb a díky otevřenému kódu. To samo o sobě tvoří silný základ pro jeho úspěch, avšak skutečnou popularitu mu zajišťují následující klíčové výhody:
Nízká latence – zpoždění přenosu živého videa je obvykle pod 1 sekundu, což činí SRT jednou z nejefektivnějších technologií pro živé vysílání přes veřejný internet. Například protokol HLS (HTTP Live Streaming), který se běžně používá pro OTT streaming a VOD (Video On Demand), má latenci 10–30 sekund, což je v porovnání se SRT výrazně vyšší.
Vysoká spolehlivost – díky automatické opravě ztracených paketů pomocí ARQ (Automatic Repeat reQuest) SRT minimalizuje výpadky a jitter. To zajišťuje stabilní přenos i při kolísajících síťových podmínkách nebo zvýšené ztrátovosti paketů.
Vysoká kvalita obrazu – SRT podporuje širokou škálu video formátů, rozlišení a kodeků, což z něj činí mimořádně flexibilní řešení. Nejčastěji používané kodeky jsou H.264 (AVC), H.265 (HEVC), JPEG2000. Díky podpoře rozlišení až do 8K a bitové rychlosti nad 50 Mbps, je SRT v podstatě univerzální.
Pokročilá bezpečnost – SRT klade velký důraz na bezpečnost přenosu. Oproti starším protokolům, jako jsou RTMP (Real-Time Messaging Protocol) nebo HLS, nabízí SRT moderní šifrovací techniky a ochranu proti útokům. Protokol šifruje celý stream pomocí AES-128 nebo AES-256 a tím chrání data před odposlechem a neoprávněným přístupem. Má i zabudovanou ochranu proti útokům hrubou silou a DoS (denial-of-service) útokům. Díky těmto opatřením je SRT jedním z nejbezpečnějších protokolů pro profesionální video přenosy.
Efektivní využití šířky pásma – SRT se dynamicky přizpůsobuje síťovým podmínkám, minimalizuje výpadky a optimalizuje tok dat v reálném čase. Dokáže fungovat i při nízké rychlosti internetu nebo vysoké latenci. Pokud se síťové podmínky zhorší, automaticky upraví bitrate, aby zajistil plynulý přenos.
Jak funguje SRT?
Přenosový řetězec je v principu velmi jednoduchý. Zdrojem signálu je nejčastěji kamera, která se připojuje přes SDI nebo HDMI do SRT enkodéru. Výstup z enkodéru je následně připojen do veřejné sítě Internet. V cílové destinaci se nachází dekodér, který převádí signál zpět na SDI nebo HDMI výstup pro další zpracování. Za zmínku stojí režimy připojení, které určují, jak se dva koncové body vzájemně propojují. SRT nabízí tři režimy: Caller, Listener a Rendezvous. Každý z nich má své specifické využití pro různé typy instalací.
Základní obecné schéma přenosu s využitím SRT protokolu (autor: Lukáš Marek)
Caller mode (volající) – Caller mód se používá, když zdrojový bod (např. enkodér) aktivně navazuje spojení s cílovým bodem (např. serverem). Tento režim se hodí v situacích, kdy je známá IP adresa a port příjemce. Používá se tam, kde kamera nebo enkodér streamuje přímo na server nebo pro přenos signálu mezi dvěma známými zařízeními.
Listener mode (naslouchající) – V Listener módu zařízení čeká na příchozí spojení od jiného zařízení v režimu Caller. Tento režim se často používá na serverech nebo distribučních uzlech, kde není známá IP adresa volajícího. Používá se například tam, kde cloudový server čeká na připojení streamů od různých zdrojů.
Rendezvous mode (obousměrné spojení) – Rendezvous mód umožňuje, aby oba koncové body zahájily spojení současně. Tento režim se používá v situacích, kdy ani jeden z koncových bodů nemá pevnou veřejnou IP adresu – například při streamování mezi dvěma lokacemi přes NAT. Příkladem je přímý přenos mezi dvěma studii nebo pobočkami bez pevné IP.
Reálné příklady využití SRT – od jednoduchých přenosů až po olympiádu
Na internetu lze najít mnoho případových studií o praktickém využití SRT. Tento protokol se uplatňuje jak při jednoduchých přenosech a streamování z místa události do televizního studia nebo na platformy jako YouTube, tak i při rozsáhlých projektech, například při distribuci olympijského obsahu.
Rád se podělím o dvě konkrétní ukázky, kde jsem měl možnost hlouběji nahlédnout do konceptu řešení a vidět SRT v reálném provozu.
Stabilní televizní přenos přes internet v Itálii
O tom, že je možné spolehlivě přenášet streamy přes internet mezi televizním playoutem a distribuční sítí DVB-T2, svědčí řešení mého kolegy z oboru, který na severu Itálie provozuje menší telekomunikační společnost. Kolega Carlo spravuje více než 120 SRT spojení, z nichž většina běží nonstop v režimu 24/7. Tato point-to-point spojení slouží převážně k přenosu obsahu ze sídla televizní stanice na DVB headend, odkud je signál dále terestriálně šířen divákům. Pro zajištění maximální spolehlivosti jsou streamy vždy přenášeny v hlavní a záložní variantě a využívají VPN tunel. Za více než dva roky provozu mi Carlo potvrdil, že kvalita služby je velmi vysoká. Samozřejmě zdůraznil, že internetové linky musí být dostatečně spolehlivé. Provozuje také několik point-to-point spojení využívajících starší technologii VDSL2, která rovněž dosahuje velmi dobrých výsledků.
SRT a cloudová architektura: Přenos olympijských přenosů do celého světa
Příkladem robustního nasazení protokolu SRT ve spojení s cloudovou infrastrukturou je živé vysílání z olympijských her. O tom, jak funguje olympiáda a hostitelská organizace OBS (Olympic Broadcasting Services), již bylo na tomto webu několikrát řečeno. Více o technickém zajištění olympijských přenosů se můžete dočíst například zde –
Jak se přenáší sport do vašich domovů? Technický pohled na přenosy z olympiády
Držitelé vysílacích práv, mezi něž patří televizní a rozhlasové stanice i online média, mohou signál přijímat několika způsoby. Nejčastěji se využívá satelitní kontribuce nebo převzetí signálu v datových centrech, tzv. PoP (Point of Presence), popřípadě stále častěji pomocí cloudového řešení. A právě cloudový přenos významně využívá protokol SRT.
Není tajemstvím, že jedním z olympijských partnerů je čínská společnost Alibaba, která poskytuje cloudové technologie a infrastrukturu pro moderní způsoby přenosu. Pro olympijské hry v Paříži 2024 byl přenosový řetězec navržen tak, aby zajistil maximální spolehlivost a flexibilitu. Přenosy ze všech sportovišť se sbíhaly v mezinárodním vysílacím centru IBC, odkud byly jednotlivé programové balíčky (VandA packages) odesílány po dedikovaných linkách do datového centra ve Frankfurtu. Z Frankfurtu pak signál putoval prostřednictvím Alibaba’s Enterprise Network do dalších cloudových regionů, přičemž jeden region byl v Americe, dva v Asii a jeden v Evropě právě ve Frankfurtu.
Televizní stanice po celém světě měly možnost přistupovat k těmto cloudovým regionům a přebírat signál přes internet přímo do svých televizních studií. Po celé trase od IBC až do sídel televizních stanic se používal právě protokol SRT, který umožnil efektivní, spolehlivý a bezpečný přenos olympijského vysílání přes páteřní síť Alibaba a veřejnou síť.
Alternativy k SRT
Pro objektivitu je důležité zmínit, že SRT není jediný protokol používaný pro streamování videa přes internet. Mezi další video streaming protokoly patří RTMP, RTP, HLS, WebRTC či Zixi. Každý z nich má své výhody i nevýhody a je vhodný pro různé typy přenosů.
Tabulka: Porovnání vlastností protokolů
Podle průzkumu na webu společnosti Haivision, která stojí za vývojem SRT, se více než 800 respondentů z oboru vyjádřilo k otázce: „Který z video protokolů aktuálně používají“ Výsledky ukazují rostoucí popularitu SRT mezi profesionály v broadcastovém a streamingovém průmyslu.
zdroj: Haivision.com
Kromě spolehlivosti a nízké latence odborníci oceňují, že SRT je technologie zaměřená na budoucnost, která nabízí flexibilitu a otevřenost pro další vývoj a integraci do moderních streamingových ekosystémů.
SRT i v privátních 5G sítích pro vzdálenou produkci
SRT se ukazuje jako cenově dostupná alternativa k satelitním kontribučním přenosům a dedikovaným linkám, čímž otevírá nové možnosti pro živé vysílání i vzdálenou produkci. Díky tomu dochází k výraznému snížení nákladů na přenos, což umožňuje nabídnout divákům obsah, který by dříve nebylo možné efektivně realizovat.
Díky schopnosti efektivně přenášet video přes veřejný internet se stále častěji využívá pro propojení i s cloudovými platformami. Rozvoj 5G sítí navíc může SRT posunout ještě dál – umožní stabilnější a spolehlivější mobilní přenosy v terénu s minimální latencí. S rostoucí adopcí a podporou ze strany velkých technologických firem se SRT stává klíčovou součástí moderního ekosystému přenosu videa.
Úvodní foto: Anténa Teleportu Media Broadcast v Usingen. Autor: Václav Udatný
