Čím se liší druhá televizní digitalizace od té první? Rozdílů je více, než si myslíte

Mezi nejčastější výtku na adresu přechodu k novému standardu pozemního digitálního televizního vysílání DVB-T2 patří načasování této změny krátce po první televizní digitalizaci. Poslední analogové televizní vysílače se v České republice vypínaly v roce 2012 a po pěti letech už startuje vysílání nové, které má nejpozději v roce 2021, ale spíše již v roce 2020 nahradit dnešní systém DVB-T. Diváci si oprávněně stěžují, že si budou muset po tak krátké době znovu kupovat nové televizní přijímače. I když přechod na DVB-T2 lze dočasně vyřešit pořízením set-top-boxu, pro mnohé diváky je představa dvou dálkových ovládání, jednoho k televizoru a druhého k set-top-boxu, značně nepříjemná.

V čem se první a druhá televizní digitalizace podobají a čím se naopak liší? Rozdílů je více, než by se mohlo na první pohled zdát. Předně první televizní digitalizace, tedy přechod od analogového k digitálnímu televiznímu vysílání, nebyl vynucený proces. Česká republika k němu přistoupila dobrovolně a shodl se na něm celý trh. Digitalizovalo se nejen pozemní televizní vysílání, ale také satelitní a kabelová televize. S pozemním digitálním televizním vysíláním se u nás začalo experimentovat v roce 2000, první satelitní digitální televizní služba začala vysílat v roce 2000 a první digitální kabelová televize v roce 2005. Přechod nejsilnější televizní platformy, pozemního vysílání, na digitální vysílání proběhl v letech 2008 až 2012 a vyvrcholil vypnutím analogových televizních vysílačů.

Konec analogu byl „technologicky neutrální“

Pavel Dvořák, předseda Koordinační expertní skupiny ministerstva průmyslu a obchodu pro zavádění DVB-T2, který za první televizní digitalizace předsedal Radě Českého telekomunikačního úřadu, upozorňuje, že přechod z analogového na digitální televizní vysílání by technologicky neutrální operací. „Princip technologické neutrality byl jasně čitelný – diváci měli skutečně možnost volby platformy sledování televizního vysílání, která by jim vyhovovala,“ říká. Tomu odpovídala i technologicky neutrální státní informační kampaň, která diváky informovala o všech možnostech příjmu digitálního televizního signálu. Jiná situace je u druhé televizní digitalizace, která je v případě pozemního vysílání vynucená odejmutím části vysílacího spektra sítím DVB-T.

„V případě aktuálního přechodu zemského digitálního televizního vysílání na DVB-T2 vyvolaného souvisejícím evropským rozhodnutím o uvolnění pásma 700 MHz jde o zcela odlišný proces, vyvolaný vnějším zásahem do trhu šíření zemského televizního vysílání,“ konstatuje Pavel Dvořák. „Tímto vnějším zásahem je Evropské rozhodnutí o uvolnění pásma 700 MHz pro mobilní broadband.“ Evropský parlament v tomto rozhodnutí letos v březnu zavázal členské státy Evropské unie uvolnit pásmo 700 MHz, v němž nyní probíhá televizní vysílání, nejpozději do 30. června 2020 s možností odkladu o maximálně dva roky. V případě první televizní digitalizace vydala Evropská komise pouze sdělení s doporučeným datem ukončení pozemního analogového televizního vysílání do roku 2012.

První televizní digitalizace představovala technologickou inovaci a rozšíření možností pro všechny zúčastněné, druhá televizní digitalizace „hasí“ problém s odebráním části spektra televizního vysílání, říká její koordinátor Pavel Dvořák (Foto: Taktiq Communications)

Přípravy přechodu na DVB-T zabraly 10 let

Příprava první televizní digitalizace byla podstatně delší než aktuálně chystaný přechod na DVB-T2. Již v roce 1997 proběhlo první mezinárodní jednání o rozdělení kmitočtů v Chesteru, na které v roce 2006 navázala ženevská konference o konkrétních kmitočtových plánech pro jednotlivé země. Fakticky ale přechod z pozemního analogového televizního vysílání na digitální standard DVB-T začal až v roce 2008 a trval do roku 2012. Výsledkem první televizní digitalizace bylo nejen digitální vysílání s mnohem větším prostorem pro nové televizní stanice, ale také možnost uvolnění pásma 800 MHz pro mobilní broadbandové a hlasové služby. Takzvaná první digitální dividenda, jak se toto uvolnění kmitočtů označuje, tedy nebyla vynucená, přišla v podstatě samovolně jako důsledek zavedení digitálního vysílání a vypnutí analogových televizních vysílačů.

Druhá digitální dividenda, v jejímž rámci se bude uvolňovat pásmo 700 MHz, je naopak příčinou, proč se v pozemním televizním vysílání přechází na standard DVB-T2. Neděje se tak tedy z vůle televizního trhu, ale na žádost mobilních operátorů. Pokud by se nepřešlo na DVB-T2, přišla by terestrická televizní platforma o 30 procent kmitočtů a část vysílacích sítí by byla degradována na pouhé regionální multiplexy. „Při přípravě Strategie rozvoje terestrického televizního vysílání byla prověřena možnost refarmingu kmitočtů beze změny vysílacího standardu. Tento přístup, tj. ověření možnosti nové mezinárodní koordinace pro téměř 30 procent potřebných assignmentů, však jasně ukázaly nemožnost dosáhnout stejného počtu sítí a tedy i vysílacích kapacit,“ popisuje Pavel Dvořák snahy ministerstva průmyslu a obchodu přijít s variantou zachování stávajícího standardu DVB-T.

Co by se stalo, kdyby se nepřecházelo na DVB-T2?

Pokud by se po uvolnění pásma 700 MHz nepřešlo na standard DVB-T2, nebylo by možné zajistit fungování čtyř celoplošných sítí pro televizní vysílání tak, jak existují v současné podobě. „Bylo by možno dosáhnout maximálně tří celoplošných sítí a jedné neúplné sítě,“ vypočítává Dvořák. Takové řešení by podle předsedy Koordinační expertní skupiny navíc nebylo kompatibilní s přístupem sousedních států, především Německa a Rakouska, které již s přechodem na DVB-T2 začaly. „Také zajištění mezinárodní koordinace kmitočtů by bylo prakticky neproveditelné v kontextu požadovaného cíle zajistit existenci šesti sítí pro pozemní digitální televizní vysílání,“ říká Dvořák.

Čas na samotnou přípravu přechodu k DVB-T2 byl mnohem kratší než u první televizní digitalizace. Mobilní operátoři se sice již v letech 2012 a 2015 pokoušeli na světových radiokomunikačních konferencích WRC prosadit uvolnění pásma 700 MHz pro potřeby mobilního broadbandu, tehdy však narazili na tuhý odpor veřejnoprávních televizí. Vážněji se o této možnosti začalo debatovat až na sklonku roku 2015 a teprve v roce 2016 začaly reálné přípravy přechodu na DVB-T2, který má v České republice proběhnout v letech 2019 až 2021. Samotné DVB-T2 vysílání ale mělo odstartovat již loni, kdy měly začít vysílat tři přechodové sítě pro programy ze čtyř celoplošných multiplexů DVB-T. Reálně však začala vysílat jen jedna přechodová síť, a to až na jaře letošního roku.

DVB-T2 nepřinese divákům takovou přidanou hodnotu jako DVB-T po vypnutí analogu

Trh se na druhé televizní digitalizaci neshoduje

Druhá televizní digitalizace se liší od té první také rozdílnými názory subjektů, kterých se tato změna týká. U přechodu z analogového na digitální televizní vysílání se nakonec všichni shodli na podmínkách a realizaci celé operace, u přechodu na DVB-T2 přetrvávají rozpory, které ještě bude nutné vyřešit, než se začnou vypínat sítě DVB-T. Z pohledu diváka druhá televizní digitalizace rozhodně nenabízí zásadně lepší služby a výrazně vyšší počet televizních programů. Vzpomeňme, že v analogu vysílaly čtyři celoplošné televizní stanice, nyní je jich v DVB-T dvacet a s programy v regionálních sítích DVB-T dokonce pětatřicet. DVB-T2 může tento počet zvýšit, ale spíše nabídne lepší kvalitu – HD vysílání, jež lze ale s jistotou očekávat pouze u veřejnoprávní České televize.

Zásadně se nerozšíří ani pokrytí terestrického televizního vysílání, protože nové sítě DVB-T2 mají kopírovat pokrytí stávajících multiplexů DVB-T. Zřejmě se zlepší dostupnost programů nynějšího multiplexu 3, jehož pokrytí bude dimenzované na pokrytí robustnějšího multiplexu 2. Z pohledu diváka se ale nic převratného nestane, pouze dojde k výměně vysílacího standardu a nutnosti pořídit si nový přijímač. „Očekávaná přidaná hodnota procesu uvolňování kmitočtů pásma 700 MHz je nepochybně problematickým místem,“ přiznává Pavel Dvořák. Divákům se jen těžko vysvětluje, že bez této změny by došlo k degradaci pozemního příjmu televizního vysílání a pro řadu z nich by to znamenalo nutnost přejít na některou z placených televizních služeb, především satelit – zkrátka proto, že v jejich regionu by pozemní televizní vysílání nadobro skončilo.