Množí se případy diváků, kteří si sice koupili nový televizor s tunerem DVB-T2, ale zapomněli na správný kompresní standard. Přijímače s MPEG-4 české vysílání nepodporují.

Mezi zájemci o nový typ pozemního televizního vysílání DVB-T2 se objevují případy, kdy jejich nový televizor dokáže přijmout v tomto standardu pouze zvuk, ale nikoli obraz. Přitom si zakoupili přijímač s tunerem DVB-T2, který by měl umět nové vysílání zpracovat. „Dnes jsem naladil na 28. kanále Pardubice – Krásné programy, ale jde jen zvuk, obraz ne,“ stěžuje si čtenář serveru Televizníweb.cz Petr Stránský, který chtěl využít příležitosti krátce po startu přechodové sítě DVB-T2 Českých Radiokomunikací a naladit si na Pardubicku nové vysílání mezi prvními. On i další diváci ale při koupi nového přijímače opomněl jednu důležitou věc: nestačí, aby televizor měl tuner DVB-T2, musí být také vybaven kodekem HEVC/H.265.

Pozor na přijímače s MPEG-4!

Na českém trhu jsou k mání i přijímače, které sice mají tuner DVB-T2, ten je však doplněn kodekem MPEG-4/H.264. Protože však přechodové sítě DVB-T2 (a později i finální multiplexy v tomto standardu) vysílají v kompresním standardu HEVC, televizory s kodekem MPEG-4 nedokáží zpracovat video signál a hraje na nich pouze zvuk. Dá se takový problém nějak vyřešit? Ano, ale pro majitele takových přijímačů to nebude příjemné, protože si musí k televizoru dokoupit set-top-box s tunerem DVB-T2 a kodekem HEVC. Budou tedy v naprosto stejné situaci jako diváci, kteří si ponechají starý televizor s tunerem DVB-T a nebudou si chtít kvůli přechodu na DVB-T hned kupovat novou televizi. I těm bude stačot ke stávajícímu televizoru připojit set-top-box.

Na fakt, že Česká republika využije pro pozemní televizní vysílání ve standardu DVB-T2 kodek HEVC, upozorňuje již několik let tzv. D-Book, který připravil Český telekomunikační úřad a jenž obsahuje minimální technické požadavky na přijímače DVB-T2 použitelné pro české spotřebitele. Většina diváků ale o existenci takového dokumentu neví a pokud by věděla, patrně by se v něm nevyznala. Situaci se snažily vyřešit České Radiokomunikace, které loni v létě zahájily certifikaci přijímačů DVB-T2 vhodných pro český trh. Televizory a set-top-boxy, které splňují požadavky D-Booku, firma zveřejňuje na webu www.dvbt2overeno.cz a uděluje jim pečeť „DVB-T2 ověřeno“. Ani o této aktivitě však mezi diváky nepanuje velké povědomí.

Při první televizní digitalizaci se v Česku rozhodovalo mezi kodeky MPEG-2 a MPEG-4, nakonec zvítězil MPEG-2. Druhá televizní digitalizace měla být šancí pro MPEG-4, ale předběhl ho modernější kodek HEVC.

Certifikace televizorů není povinná

Certifikace přijímačů navíc není povinná, takže se na českém trhu objevují přijímače DVB-T2, které sice splňují podmínky D-Booku, ale nejsou nijak označeny, a stejně tak i přijímače, které mají vedle tuneru DVB-T2 zmiňovaný kodek MPEG-4, který znemožňuje příjem obrazu programů vysílaných v českých sítích DVB-T2. Komplikaci s dvojími přijímači DVB-T2 měla vysvětlit státní informační kampaň k přechodu na DVB-T2, již má zajistit ministerstvo průmyslu a obchodu. Ačkoli je na kampaň podle vládní Strategie rozvoje terestrického televizního vysílání vyčleněno 350 milionů korun (na období do vypnutí celoplošných sítí DVB-T, tedy do února 2021 – i když podle posledního vývoje to vypadá, že DVB-T v České republice skončí již v červnu 2020) a jenom na letošní rok jde o 20 milionů korun, kampaň stále ještě nezačala.

Kvůli absenci kampaně se množí dezinformace o důvodech, proč se vlastně přechází na DVB-T2 a také útoky zástupců konkurenčních platforem na operátory pozemních vysílacích sítí. Kampaň by přitom měla jednoduše říci, že druhá televizní digitalizace je proces vynucený vypínáním části kmitočtového spektra, o které televizní vysílání přijde a jež budou od roku 2020 využívat mobilní operátoři. Bez přechodu na nový vysílací standard by nebylo možné zachovat pozemní televizní vysílání v takovém rozsahu a takovou programovou nabídkou jako dnes. Pro diváky to znamená, že si za jednorázovou investici do nákupu nového televizoru nebo set-top-boxu zachovají bezplatný příjem stejného nebo dokonce vyššího potu televizních programů než dnes. Kdyby k přechodu na DVB-T2 nedošlo, musela by Česká republika přeskupit stávající vysílací sítě a část z nich obětovat, protože by neměla dostatek frekvencí na jejich provoz.

Ne všechny přijímače, které splňují technické požadavky na příjem DVB-T2 vysílání v Česku, mají certifikaci od Českých Radiokomunikací (Zdroj: CRA)

Stát nezakazuje prodej přijímačů bez HEVC

Současný vysílací standard DVB-T potřebuje pro skládání vysílacích sítí výrazně víc kmitočtů než modernější systém DVB-T2. Zachováním vysílání ve standardu DVB-T by se tedy Česká republika odsoudila k postupnému útlumu pozemního televizního vysílání, což by samozřejmě uvítali provozovatelé konkurenčních vysílacích služeb, především satelitní televize. Proto také během schvalování tzv. diginovely zákona o elektronických komunikacích, která řeší druhou televizní digitalizaci, tento proces opakovaně zpochybňovali. Absence jasné a srozumitelné státní informační kampaně k přechodu na DVB-T2 jim v tom jenom nahrává. Bohužel není jasné, zda se situaci podaří do říjnových parlamentních voleb zvrátit, politická reprezentace už žije předvolební kampaní.

Spotřebitelům nepomáhá ani fakt, že se nepočítá se zákazem prodeje televizních přijímačů, které by nebyly vybaveny tunerem DVB-T2 a kodekem HEVC. Prodejci spotřební elektroniky také nemají žádnou povinnost upozorňovat své zákazníky na fakt, že přijímače DVB-T2 musí být vybaveny kodekem HEVC, jinak nedokáží zpracovat video signál z českých sítí DVB-T2. Někteří mohou mít na skladě levnější televizory s kodeky MPEG-4, kterých se budou chtít za „výhodnou“ cenu zbavit a v konečném důsledku by na to doplatil divák. Praktické zkušenosti některých čtenářů Televizního webu dokazují, že tento scénář není vůbec nereálný. Dobrou zprávou je ale fakt, že většina televizorů v obchodech už je v DVB-T2/HEVC kompatibilní.

Štítky