Televizor Philips 55OLED936: zvuk i obraz jako z partesu, problematické ovládání

Výrobce ještě tyto televizory označuje jako OLED+ a někdy je v tom docela guláš. Jinak je tu stále Android TV a naopak tu není Google TV se kterou ale asi do budoucna musíte počítat. Zdánlivě si tedy zatím není na co stěžovat (v porovnání s Google TV rozhodně!). Bohužel nás celou dobu testu pronásledovalo problematické ovládání a drobné chybky ve firmwaru. Zmáčknete OK pro vyvolání seznamu kanálů (List tu je také, ale s ním je to ještě komplikovanější) a jednou se objeví, pak zase ne. Navíc ani jinak upravené ovládání stále není to pravé ořechové a TP Vision zjevně stále hledá a nenachází.

Uvažujete o koupi letošního modelu televizoru Philips? Tady si můžete vybrat.

Televizor Philips 55OLED+ 903 B&W je obrazově výborný, zvukově je ale dokonalý

Koncepce televizoru je bez nápadu, zkrátka tradiční OLED. Velmi tenká obrazovka je okořeněna „hrbem“ s elektronikou a rozhraními a je také bez možnosti rozumného úchopu. To je problém prakticky u všech televizorů s touto obrazovkou, takže hodně velký pozor při montáži!

Jak můžete vidět z fotogalerie níže, televizor tvoří panel plus bytelná noha na kterou se přidělá taktéž dosti masivní zvuková lišta tvořící část podstavce. Dostanete ještě druhou, to pokud budete televizor montovat na stěnu a ani zde tedy o lištu nepřijdete.

Právě reprosystém od Bowers & Wilkins s hodně vysokým výkonem 70 wattů RMS (co to je) je nejpozoruhodnějším kouskem výbavy a neomylně upoutá. Je proveden v systému 3.1.2 a rozdělen na 2x 10 W plus 1x 5 W, dále je tu 20 W pro basový reproduktor, resp. kanál (to je ta jednička) a konečně – „.2“ – pro výškové reproduktory (2x 12,5 W). Nechybí DTS Play-Fi přes kterou můžete připojit kompatibilní reprosystémy v dalších místnostech a vedle Dolby Atmos i DTS-HD.

Jinak žádné velké překvapení i když možná někoho nemile překvapí přítomnost Wi-Fi 5 (jen) a primitivního jednosměrného Bluetooth 5.0, což je bohužel u značky Philips klasické (oboje). Stejně tak musíte počítat s jednoduchou tunerovou sadou, zdvojené tunery nejsou u kolekce 2021/22 nikde, ale tohle je v porovnání s ostatním to nejmenší.

Klasická instalace, řazení kanálů s příručkou

Instalace je obvyklý o. s. Android TV, tzn. že je náročnější a delší a psali jsme o ní mnohokrát. Sestavení televizoru jako takové, ale bylo snadné, odlévané díly solidně zpracované a i když opět není panel OLED za co uchopit (pozor – může vám prasknout) dva lidé, kteří se ovšem musejí vyznat, si s tím poradí. Obrazovka (televizor) jde do vybrání podstavce dobře nasadit a tohle je vymyšleno slušně.

Co je skutečná katastrofa, je balení televizoru nebo chcete-li krabice. Ta je úzká jako u levných přijímačů za zlomek ceny a nemá spodní otvírání, což by si každá OLED nepochybně zasloužila. A tady jsme u přijímače za nějakých šedesát tisíc, takže to vysloveně udeří do očí…

K potížím s ovládáním se dostaneme, už pro řazení stanic jsme museli hledat v nápovědě. Tady je totiž zapotřebí nejprve vyvolat seznam naladěných kanálů a následně zmáčknout kontextové menu „+“. Bohužel v seznamu na žádnou nápovědu nenarazíte a tím, že je tlačítko „+“ hodně mimo pomyslný střed ovladače, možná si ho uživatel nejdříve ani nevšimne.

A ještě jednavěc! Televizor se spouštěl hodně zvláštně. Za klidového stavu svítíla pohotovostní LED. Jakmile bylo zmáčknuto tlačítko pro zapnutí zhasla, chvíli se vůbec nic nedělo a byla vidět jen černočerná obrazovka. Pak rychle probleskla bílá obrazovka, a někdy i jakýsi bílý pruh, poté následovala další, tentokráte kratší černá obrazovka a po chvíli se konečně ukázal obraz a zvuk.

Zajímavé je, že celou dobu byla LED zhaslá, takže jsme ze začátku vůbec nevěděli, co se vlastně děje a měli tendenci televizor opět „zapnout“.

Neměla by při startu TV blikat pohotovostní LED tak, jak je zvykem?

S ergonomií je TP Vision na štíru i zde!

Menu Obraz a přednastavené režimy.

Někdy zvláštní ovládání, opět náladové OK

Ovládání je zamotanější, než dříve, a to především proto, že si výrobce stále ještě neujasnil, jak to vlastně hodlá dělat s menu nastavení, kontextovým menu a tou nepovedenou a neustále se měnící věcí, kterou nazývá (momentálně) Rychlá nabídka a která měla kdysi dokonce i speciální tlačítko. V ní nyní najdete třeba aktualizaci firmwaru a instalaci kanálů, což naprosto nedává smysl, protože tohle opravdu nepotřebujete každý den. Mimochodem minulý rok (třeba u modelu Philips 55PUS8804) zmizelo z dálkového ovladače tlačítko pro vstup do menu nastavení, ale letos už ho tu zase máme.

Podobně zmateně je na tom třeba vypnutí obrazovky, což je volba, která značku doprovází už mnoho let a někdy také bývala velmi snadno dostupná a transparentní. Dnes nějaký chytrák vymyslel, že tu sice pořád bude, ale jen někdy. Například na rozhlasových kanálech či externím video vstupu ji v kontextovém menu najdete, v tuneru při televizním kanálu už nikoli.

Opět někdo rozhoduje za nás a takto bychom mohli ještě chvíli pokračovat. A zmínit třeba i to, že v nastavení v domovské nabídce vyvoláte totéž menu ke kterému se v televizním tuneru dostanete přes položku „Všechna nastavení“.

Uzavřeme tuto kapitolu tím, že uvedeme totéž, co jsme minulý rok napsali u recenze Philips 55PUS8804. Totiž, že „Něco v současných menu působí na jednu stranu lépe, systémovost a sjednocenost jim však stále chybí.“

A ještě poznámka k vyvolávání naladěných stanic. OK je většinou vyvolá, ale někdy nikoli. Nyní TP Vision vymyslelo, že tlačítko List sdruží s EPG tak, jak to dělá typicky Samsung. EPG je tedy na krátké stlačení, List na dlouhé, ale když dva dělají totéž, nemusí to být totéž! Celek totiž působí ještě zmateněji než dříve a možná si budete muset, stejně jako autor, těžce zvykat a hlavně na to neustále myslet.

Programová nabídka je stále stejná. Bohužel. Pravdou ale je, že nyní nabíhá rychleji než kdy dříve.

Rychlé EPG bez obrazu a zvuku

EPG, nebo-li Guide, tedy programová nabídka je opět bez obrazu a zvuku i když se nám zdálo, že nabíhá rychleji než dříve. Po nabídce se můžete volně pohybovat, dny se mění velice snadno a také upozornění na pořad je perfektní a televizor se dokonce probudil i z pohotovostního režimu.

Červené tlačítko HbbTV pracovalo na ČT a Nově bezchybně a při krátkém osahání v prvním případě správně navazovalo po změně kvality, v druhém zase po reklamě na začátku a reklamě vnořené. Na FTV Prima byl zkoušen pouze volný přístup (např. videorecepty), takže tady více neposloužíme.

V souvislosti s HbbTV je dobré si uvědomit, že zatímco loni a předloni značka používala dvou implementací HbbTV v jednom přístroji (zvlášť verzi 1.5 a zvlášť novou 2.0), nyní je to – podle místního zastoupení – už implementace jediná a pochopitelně jde o vyšší verzi. Podle našeho zkoušení na spoustě televizorů je kompatibilita se stávajícími verzemi bezešvá.

Nesystémovost a jistá zmatenost je vidět i u vstupů/výstupů. Abyste se ale dostali na ty skutečné, musíte mačkat, mačkat a mačkat. Koho napadlo, že sem umístí i domovskou nabídku?

Televizor se ukázal poněkud komplikovaným, takže jsme některé věci pro tuto recenzi vypustili. Šlo zejména o multimédia (u Android TV potřebný software skoro vždy najdete) a aplikace. Seznam těch dostupných nejen pro Philips najdete na digirevue.

Zrcadlení obrazovky z mobilu bylo vyzkoušeno u tří telefonů: Samsung S10 Lite (Android 11.0), Sony Xperia XZ (Android 6.0) a TCL Plex (Android 10) bohužel vždy se stejným výsledkem, tedy s nulou. Klasické zrcadlení, jaké měly televizory značky ještě před pár lety tu totiž není, takže si třeba fotografie z dovolené nepromítnete, nebo promítnete, ale musíte nejprve najít aplikaci, která má zrcadlení zabudované v sobě. Obecně to prostě televizor nedovolí, což je další rána, a to samé platí ve videu. Jednoduše pokud to aplikace IPTV/VoD neumí, máte smůlu.

Vyzkoušena byla Skylink Live TV, která to dovoluje a probíhá to tak, že si na mobilu spustíte video a klepnete na ikonku v pravém horním rohu („vysílat“, nebo nějak tak). Pak se nabídne výběr zařízení, což byl v našem případě pouze televizor Philips 55OLED936, může jich ale být i více.

Tohle je další z nesmyslných omezení výrobce, které nutně musí chytrým zákazníkům vadit a divit se jim nikdo nemůže.

Televizorům s často skutečně skvělým audiem od Bowers & Wilkins jsme vytýkali, že nemají obousměrné Bluetooth Audio tak, abychom si mohli vypnout obrazovku a televizor použít jako Bluetooth reprosystém pro přehrávání muziky typicky z mobilu. Ani tady tomu není jinak a společnost TP Vision má tu vzácnou vlastnost, že k odhánění zákazníků nepotřebuje konkurenci.

Vystačí si totiž sama!

Ani v jednom případě jsme se tedy s mobilem nepřipojili a dokonce ani televizor neviděl. Opačný směr už byl bez potíží a tak výtečný Bluetooth reproduktor Sencor Sirius SSS 6400N (test) fungoval. K čemu je ale vlastně takovéto audio napojení u zvukově špičkového systému dobré?

O tom se můžeme jen dohadovat!

Volby Ambilightu nejsou takové jako dříve. Při přístupu přes menu nastavení (viz foto) a tlačítko na dálkovém ovladači se vám nabídnou jiné položky a u toho druhého jste mj. prakticky bez volby statického osvícení. Proč časem všechny povedené věci odcházejí do kytek?

Zmatené ovládání Ambilightu a pár poznámek k dalším funkcím

Osvětlení pozadí televizoru, Ambilight, je sice už čtyřstranné (je zezadu na všech stranách panelu OLED) a opravdu výborné, ale jeho nastavení je slabší a slabší, resp. komplikovanější. Pokud, stejně jako autor, potřebujete zvolit jednolité světlo nějaké barvy a regulovat jeho intenzitu, přes tlačítko na ovladači to kupodivu neuděláte. To totiž nabídne jen některé funkce a tohle je opět nepochopitelné. Je tedy třeba nejprve jít do menu nastavení (dlouhý výlet…) a tam si upravit Ambilight tak, jak vám vyhovuje. Poté můžete využívat částečné ovládání přes tlačítko DO.

Dálkový ovladač: u něj tápal původní Philips a tápe i jeho pokračovatel, TP Vision. Zde je k vidění další varianta s méně příjemnou inovací. Tlačítko označené jako Menu nastavení (ozubené kolečko) nevyvolá skutečné menu nastavení s úvodními rychlými volbami, nýbrž to, čemu se dříve říkalo jednou tak a po druhé onak a nyní je to tzv. Rychlá nabídka (foto níže). Teprve z ní se dostanete do tzv. Častých nastavení a teprve z nich pak do tradičního menu nastavení. Naštěstí je tu (většinou, ne vždy) rychlejší cesta přes tlačítko „+“ (Options), tzv. kontextových voleb. To by tedy z logiky věci mělo být co nejvíce po ruce, ale není… Najdete ho až v pravém spodním rohu, kde poslední dobou výrobce často umisťoval EPG s tvrzením, že je to pro něj ideální. Ovládání televizorů Philips je poslední roky jako hárající fena: chvíli sem, chvíli tam podle toho, jaký natáhne vítr.

Tohle najdete na tlačítku označeném jako menu nastavení. Je to ale jen tzv. Rychlá nabídka, z ní se dostanete do tzv. Častých nastavení a teprve z nich, pokud se promačkáte k volbě Všechna nastavení (kolovat se nedá) se dostanete do plného menu nastavení. U výrobce se asi někdo efektivně zbláznil!

Spořič obrazovky: ten je u OLED hodně zásadní a současná chyba je tu už několik let a nikdo s ní nic nedělá. Při externím zdroji signálu se totiž opět stávalo, že se v okamžiku pozastavení přehrávaného videa spustil interní šetřič obrazovky (běhá název Bowers & Wilkins), ale při opětném spuštění přehrávání se nevypnul. K tomu bylo vždy zapotřebí zmáčknout nějaké tlačítko i na dálkovém ovladači TV. V každém případě je ale dobré – jsme u OLED – že se vůbec nějaký šetřič obrazovky spouští. Na ten zabudovaný do Android TV se totiž nedá spolehnout. To ale není vše. Druhým problémem je to, že televizor zjevně neví, že mu jde do vstupu HDMI signál, protože v případě delšího sledování bez dotyku ovladače TV nahlašuje (opakovaně), že pokud nebude mít odezvu do té a té doby, sám se vypne. Tohle je opět chyba na kterou narážíme několik let.

Údržba obrazovky OLED je další zásadní věcí a v tomto ohledu pro bližší informace odkazujeme na samostatný materiál. U tohoto přijímače je opět zajištěna automaticky po uvedení do pohotovostního režimu; OLED se nikdy nevypíná z 230 V, proto tu také není klasický vypínač. Hlubší údržbu, odstranění tzv. ulpělých artefaktů typicky od statického obrazu, pak můžete vyvolat z menu nastavení. Volbu najdete v položce „Více možností“ a jsou tu vlastně dvě – zmiňované hlubší odstranění zbytkového obrazu a ochrana proti statickému obrazu ve dvou úrovních plus vypnuto. Tohle je dobré brát u OLED v potaz a hlavně je dobré o tom vědět!

V průběhu instalace vás čeká takovéto upozornění. Je jen dobře, že ho výrobce neopomíjí!

Zhodnocení? Skvělý zvuk, lepší obraz i z horších zdrojů, rychlejší chod, ale..

Psát to tom, že TP Vision má zásadní problém se jmény svých přístrojů a že tudíž přichází o zákazníky nemá smysl. Už jsme to udělali několikrát. Že v názvu chybí zmínka o Bowers & Wilkins a že je nemastný a neslaný stejně, jako „marketing“ typu „OLED+“ také už nemá smysl. Vraťme se proto raději ke zhodnocení kvalit tohoto televizoru, které jsou tak trochu rozporuplné. Zvukově není co dodat (a že někdy k řešení TV se zvukem od B&W bylo). Jeho kvalita vás udeří do uší hned po prvním zapnutí i na obyčejném „pozemáku“ nebo satelitu. Plnost, hutnost a žádná plechová televizní klasika. Tahle hračka představuje dosti slušné domácí kino, které ale výrobce opět uzemnil absencí rozumného audio vstupu a oboustranného Bluetooth Audio. K čemu je při takovémto zvuku výstup přes Bluetooth na externí reprosystém nám opravdu uniká. Kdyby tu nebyl a naopak tu byl druhý směr, jistě by to prakticky každý přivítal!

Obrazově se televizor vylepšil a zdálo se nám, že je to vidět i na běžném signálu DVB-T2, resp. na teleshopingových stanicích vysílaných s velmi nízkým datovým tokem. Vedle toho je v menu nový kalibrovatelný režim Calman se kterým si televizor i bez specifické kalibrace na vaše domácí prostředí, kterou také můžete provést, rozuměl překvapivě dobře. Lépe resamploval i z horších (nižších) rozlišení a jiných zdrojů.

Posun, čistě subjektivně vzato, je podle nás znát i když pregnantně to posoudit by znamenalo mít loňský a letošní model vedle sebe. Celkově vzato jsme ještě – opět čistě pocitově – zaznamenali rychlejší náběh například EPG a celkově poměrně významně svižnější běh televizoru. Podle výrobce byl zabudován zdvojený obrazový procesor a výkonnější čipová sada, což vypadá, že sedí.

Domovská stránka Android TV 10 hned po instalaci. Jak vidíte, zmizela ikona pro vstup do televizního tuneru a místo ní je tu celý pás naladěných stanic od čísla 1. Ikony několika českých aplikací najdete v jejich seznamu. Na úvodní liště nic.

Televizor Philips 55OLED936 je zvukově i obrazově vynikající. Bohužel opět představuje částečně zahozenou příležitost už třeba kvůli neschopnosti nabídnout konzistentní ovládání a stále stejné operativní vypnutí obrazu. Například v tuneru to z neznámých důvodů na TV kanálech udělat vůbec nešlo, jen na rozhlasových! Pokud vám tohle nevadí, a nevadí vám Android TV a zejména ještě ne zcela nedotažený firmware, pak dostanete zvukově i obrazově výjimečný televizor s výtečným osvícením pozadí, byť i zde musíme zmínit nedotažené ovládání. Právě nesystémovost v přístupu k ovládání a neschopnost ho dotáhnout, a také ho alespoň dva roky (pls, pls…) držet, mrzí u tohoto přijímače asi nejvíce.

Zkrátka Bowers & Wilkins odvedl – v rámci zadání – výtečnou práci ne nepodobnou té u Philips 55OLED903. TP Vision mohlo – a mělo – udělat podstatně víc. A ještě jedna věc: to vážně nikoho u výrobce nepřesvědčí ani to, že když Samsung, jednička na „televizním“ trhu dlouhá předlouhá léta, má už několik let oboustranné Bluetooth Audio i v přijímačích za zlomek ceny tohoto televizoru, že by něco takového prospělo, zejména při zvuku Bowers & Wilkins, i značce Philips?

Hodnocení

• PRO: vynikající zvuk společně s bytelnou a až neuvěřitelnou zvukovou lištou, výtečný obraz, rozumí si s mnoha systémy HDR, rychlý běh prakticky bez čekání, při zadání upozornění v EPG se televizor probudil z pohotovosti, možnost operativního vypnutí obrazovky hned po ruce, ale…
• PROTI: …jen někdy (např. nikoli v TV tuneru na TV kanálech), neuspořádané a nesystémové ovládání, chybí oboustranné Bluetooth Audio a klasické zrcadlení obrazovky, levné balení TV, EPG bez zvuku i obrazu, drobné firmwarové problémy