Dlouhé vlny Českého rozhlasu končí. Navštívili jsme vysílač Topolná, který se na Silvestra definitivně odmlčí

Tak jako ostatní středovlnné vysílače, i jediný dlouhovlnný vysílač u nás ukončí šíření programu Radiožurnál Českého rozhlasu jak pro Zlínský kraj, celou Českou republiku a v nočních hodinách i pro velkou část Evropy. Po několika odkladech ukončení provozu Topolné v nedávné minulosti to poslední den tohoto roku již opravdu nastane, a jeho poslední provozní dny jsme se pokusili zprostředkovat našim čtenářům.

Už po cestě z Napajedel u Otrokovic jsme si všimli dvou, od sebe 430 m vzdálených věží vysílacích antén v katastru obce Topolná. Podobný výhled mají již 70 let obyvatelé okolních obcí – Babic, Spytihněvi nebo Kněžpole. Výstavba vysílače byla zahájena v roce 1951 krátce po přijetí Kodaňského plánu kmitočtového plánu, kde tehdejší Československo získalo kmitočet 272 kHz v jednom z dlouhovlnných pásem vyhražených pro rozhlas. Jeho hlavním cílem bylo pokrýt celé území státu od západu k východu od Aše až po Michalovce na Slovensku. Tomu odpovídá i orientace obou 270 m vysokých stožárů.

Místo výstavby vysílače Topolná bylo vybráno ve středu Československa. Na mapě u vchodu do vysílacího střediska je zobrazeno pokrytí a hodnoty útlumu síly pole.

Šíření elektromagnetického vlnění

Pro pochopení výjimečnosti rozhlasového vysílání na dlouhých vlnách je nutno si uvědomit, že šíření elektromagnetických vln je ovlivněno jak kmitočtem, tak i zemskou atmosférou, která se skládá z několika vrstev. Elektromagnetické vlnění se sice šíří kulovými vlnoplochami, ovšem čím je kmitočet vyšší, tak se více uplatní vliv překážek na dráze mezi vysílací a přijímací anténou. Dlouhé vlny, někdy nazývané kilometrové, mají délku 2000 – 1000 m v pásmu 150 – 300 kHz. Jejich část, prostorová vlna, je absorbována v denních hodinách tzv. vrstvou D zemské atmosféry (ve výšce 60-110 km nad Zemí), zatímco povrchová přízemní vlna, sleduje zemských povrch, a tím dosah dlouhovlnného vysílače, právě vzhledem k jeho délce vlny, může být až několik tisíc kilometrů v závislosti na výkonu vlastního vysílače. Vrstva D vzniká především vlivem slunečního záření, a proto přes noc mizí a v nočních hodinách tak umožní průchod vlnění na „tvrdou“ vrstvu E ve výšce až 140 km, která elektromagnetické vlny nepohltí, ale odráží je téměř bezeztrátově. I když tento jev se výrazně projevuje zejména u krátkých vln, je tak možné si vysvětlit i příjem vysílače Topolná v tak vzdálených zemích jako Čína nebo Madagaskar, ke kterému v minulosti došlo. Po setmění, kdy se dlouhé vlny šíří nejlépe, je i dnes signál z Topolné zachytitelný ve velké části Evropy a v minulosti, při vyšším výkonu a příznivých podmínkách, dosáhl až do Japonska nebo Indie.

O tom nás informoval pan Jan Krčmář, který jako vedoucí údržby strávil na vysílači Topolná většinu svého profesního života od roku 1978. Zaznamenali jsme si jeho vyprávění, ze kterého přineseme rozhovor v některém příštím vydání.

Z historie vysílacího střediska Topolná

Ale to předbíháme. Vraťme se do začátků vysílání v padesátých letech. Přesně před sedmdesáti lety v prosinci zahájily v provozním sále vysílacího střediska dva vysílače Tesla DRV 200 zkušební vysílání o výkonu 2×200 kW na kmitočtu 272 kHz. Jednalo se o program Československého rozhlasu „Československo I“. Tomuto programu zůstala Topolná věrná, byť s různými změnami ve výkonu, až do roku 1970, kdy byl program přejmenován na „Hvězda“. Ne vždy pracovaly oba vysílače plným instalovaným výkonem. V období let 1953–1960 byl jeden z vysílačů upraven na vysílání kmitočtu 173 kHz pro rušení Hlasu Ameriky z Mnichova ve speciálním provozu, což se opakovalo i krátce v roce 1963. Podobná situace „speciálního provozu“ byla přikázána v období od roku 1969 do roku 1973, kdy byl vysílán program Radia Maják z SSSR. Podrobnosti je možno dohledat zde.

V letech 1975–1978 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, jejíž součástí byly nové vysílače Tesla DRV 750, které pracovaly s výkonem 1500 kW ve sdruženém provozu do anténního systému ARPO s řízeným proudovým obložením, jako v Liblicích nebo Mělníku a Dobrochově. Umožňovaly pomocí přepínače i samostatný provoz jen do jedné antény.

Ikonický rozhlasový vysílač v Liblicích u Českého Brodu končí. Navštívili jsme ho několik dní před vypnutím

V roce 1989 byl vysílací kmitočet přeladěn na dnešních 270 KHz, což odpovídá délce vlny 1110 m, ale na většině stupnic analogových radiopřijímačů byla uváděna původní vlnová délka. Od roku 1990 dodnes vysílač šíří stanici Českého rozhlasu „Radiožurnál“. Energetická náročnost vysílačů (odhadem 3 MW) však byla dlouhodobě z finančního hlediska neudržitelná, k čemuž ještě přispělo rozdělení federace a úbytek posluchačů na Slovensku. Tak došlo v roce 1994 nejprve k omezení výkonu na polovinu, kdy se ve vysílání oba vysílače po týdnu střídaly. Ke snížení příkonu také došlo po úpravě na provoz s řízenou nosnou (DCC), při které se úroveň nosné reguluje tak, aby byl zajištěn nezkreslený příjem běžným přijímačem, a tak spotřeba energie při tiché hudbě dosahuje jen zlomku jmenovité hodnoty. K dalšímu snížení příkonu posloužila i inovace hlavního usměrňovače, který byl nahrazen tyristorově řízeným zdrojem.

Povodně v roce 1997 zasáhly i Topolnou. Byly zaplaveny schody provozní budovy, ale architektonický návrh počítal se stoletou vodou, a proto vysílací sál a technologie byly postaveny v patře, takže jen provozní pracovníci museli používat k cestě do práce a zpět loďky. Vysílání nebylo přerušeno a posluchači v zaplavených územích na Moravě měli stále zdroj důležitých informací. Od ledna 2002 byl výkon vysílače snížen na 650 kW, což byl pro instalovanou technologii nejnižší možný výkon. Již v té době se z ekonomických důvodů začalo uvažovat o vypnutí. To však bylo odvráceno roku 2014 instalací moderního vysílače firmy TRANSRADIO SenderSysteme Berlin A.G. o výkonu 50 kW. Tato firma, nástupce Telefunken, s jejich modelem vysílače „TRAM“ umožňovala provoz buď s amplitudovou modulací nebo digitální DRM. Vzhledem k nezájmu zákazníků o dlouhovlnné vysílače dnes firma již neexistuje. Jeden z jejích poslední vysílačů zmlkne posledního dne roku 2021.

Na návštěvě ve vysílacím středisku Českých radiokomunikací Topolná

Samotná budova střediska, která přestála zmíněné povodně, nezapře charakter svého vzniku v padesátých letech: obrovská vstupní hala s plastikou „Modulace“, schodiště, opuštěné kanceláře a zasedačka, ve které v době rozkvětu bylo místo pro 20 technických pracovníků a pravděpodobně i velitele ochranné posádky, která ve službě obcházela obrovský pozemek se psy. Je to dokonalé retro, s atmosférou již zapomenutých let. To podtrhuje i hlavní vysílací sál, sice podobný tomu v Liblicích, ale jednotlivé kóje, kde byly umístěny modulátory, nízkofrekvenční zesilovače a koncové stupně na bázi půlmetrových těžkých elektronek, jsou, až na výjimky, prázdné. Z původní instalace jsou vidět jen řídící obvody ochran, ostatní je demontováno.

Nezapojený koncový stupeň – zdroj náhradních dílů (Foto: TW/Václav Udatný)

Uprostřed je několik stojanů posledního funkčního vysílače TRAM 50L a dohledová místnost obsluhy. Dnes na celém středisku pracuje jediný technik, kterému práci usnadňuje software dálkového dohledu a řízení. Průvodcem po technologiích byl již zmíněný Jan Krčmáč, který nám vysvětlil postupy spouštění obou 750 kW vysílačů, které probíhalo denně po noční pauze v 5 hodin ráno. Kontrolky ovládacího panelu se podle přesného postupného zapínaní musely zbarvit do zelena: chladící voda, plné žhavení, mřížkové předpětí, napětí na anodě.

Ing. Krčmář vysvětluje postup při zapínání a vypínání vysílače TESLA DRV 250 (Foto: TW/Jan Potůček)

Poruchové stavy signalizovalo červené světlo. Sdružovač dával signály z obou vysílačů dohromady pro plný povolený výkon 1,5 MW, případně v mechanickém přepínači byl požit výstup jen z jednoho vysílače. Následně byl vysílač zapnut do dálkového dohledu přes speciální počítačovou síť.

Topolná je jedním z posledních dlouhovlnných vysílačů ve střední Evropě. V Německu s analogovým vysíláním amplitudovou modulací skončili v roce 2014. Poslechovost dlouhých (i středních) vln je všude mizivá a s tím nic neuděláme. Na dovolené v Evropě už si Radiožurnál neposlechneme a organizované kluby radioamatérů v zahraničí už nebudou posílat své reporty o příjmu. Potvrzovací „Kvesle“ resp. QSL (Qualified Suppliers List) už na vysílači Topolná ani nemají. Když si ale představíme stoupající ceny energií, tak musíme uznat, že náklady na provoz a údržbu takového vysílače nebudou malé a v rozpočtu Českého rozhlasu zanedbatelné. Přestože je celé středisko pečlivě udržované a v dobrém technickém stavu, je toto rozhodnutí pochopitelné, byť pro některé bolestivé, a nezbývá, než se s tím smířit. Analogové vysílání na dlouhé vlně po mnoha desetiletích spolehlivého provozu, celoplošného pokrytí a vysoké poslechovosti končí a je postupně nahrazováno digitálním vysíláním DAB+.