V minulém článku jsme se zaměřili na srovnání minulosti a současnosti vysílačů na Bukové hoře. V dnešním pokračování seriálu o nepřehlédnutelných technických dominantách naší krajiny popíšeme výměnu anténních systémů, která proběhla na všech vysílacích věžích s nástupem pozemního digitálního šíření televizních programů. Z ochozu ve 12. patře se rozhlédneme nejenom po technice, ale i po okolí. A vy s námi se vrátíte ve videích 16 let zpátky a pak skokem do přítomnosti.

Výměna anténních systémů byla nutnou podmínkou pro přechod na digitální televizní vysílání. K první došlo už v roce 2002 na vysílačích Kojál a Cukrák pomocí vrtulníku, poslední na Lysé Hoře v roce 2010 zajišťoval speciální výsuvný jeřáb v nadmořské výšce přes 1300 m. Vůbec poslední nasazení vrtulníku bylo až o rok později na vysílači Praděd v roce 2011. Na Bukové hoře k tomu došlo v 24. května 2007, kdy jsem měl poprvé možnost ji navštívit a znova vidět dvoumotorový vrtulník.

Kudy vede signál do antény

Řekněme si nejprve něco o přípravě k výměně anténního nástavce. K němu přivádí u pásem UHF signál z vysílače napaječ, což je téměř výhradně koaxiální kabel o velkém průměru a jako dielektrikum slouží vzduch. Vnitřní vodič napaječe je vůči stínící trubce vymezen plastovými rozpěrkami a do kabelu je vháněn suchý vzduch, aby uvnitř nedocházelo ke kondenzaci vody, a tím korozi vodičů. (viz Obrázek 1 v galerii níže). Napaječe pro nový anténní systém byly již pracovníky německého dodavatele Kathrein zavěšeny pod strop vysílacího sálu (obrázek 2) a protaženy spojovací lávkou k betonové vysílací věži. Do jednoho napáječe, se pomocí sdružovače slučuje (Obrázek 3) více koncových stupňů televizních vysílačů, které poté vysílají ze stejných anténních jednotek. Ty jsou v zásadě na principu vyzařovacího dipólu, v současné době jako moduly v podobě uzavřených vaniček. Podobné samostatné vnější vaničky slouží dnes pro 38. kanál, jak jsme uvedli v našem prvním článku.

V době výměny anténního nástavce byly dipólové zářiče umístěny v laminátovém samonosném tubuse, jehož uspořádání můžete vidět na posledním obrázku (Obr. 4). V něm jsou na středovém kovovém nosníku umístěny samotné vysílací jednotky. V prostoru mezi válcem a středovým nosníkem je prostor pro žebřík kvůli činnosti obsluhy. To umožňuje provádět uvnitř servisní práce i při nepříznivých povětrnostních podmínkách. Kromě Bukové hory takový nástavec mají např. vysílače Žižkov, Cukrák, a další. Samotné anténní jednotky mohou být různé konstrukce.

A jak výměna probíhala?

S předstihem byly na nejvyšší ochoz věže umístěny náhradní anténní systémy, které zajišťovaly po celou dobu přípravy a následné montáže náhradní vysílání s určitým výkonovým a směrovým omezením.  Nejdříve se začalo s odstraněním staré UHF soustavy. Po uvolnění nastoupil vrtulník firmy Helog Heliswiss typu KA-32A12. Tyto dvourotorové vrtulníky ruského výrobce Kamov se vyznačují jednak schopností transportovat těžký náklad, tak i udržením stabilní polohy při jeho usazování. Provozující švýcarská firma se ještě se starším typem osvědčila při dvoudenní akci výměny stožáru na Kojále a Cukráku v roce 2002. A proto si pořídila nový, vyrobený v roce 2004. Tento konkrétní typ (s registrací HB-ZFX – v některých publikacích je omylem registrační značka uváděna jako typ, a navíc je uvedena chybně) si firma Helog pronajala dva týdny před nasazením v Ústeckém kraji na Bukové hoře, neboť výměnou anténních stožárů v souvislosti s přechodem na digitální distribuci měla spoustu zakázek po celé Evropě.

Díly připravené k vyzvednutí na vrchol vysílací věže (Foto z roku 2007: Václav Udatný)

Původní systém byl nejdříve na věži pracovníky speciální montážní čety uvolněn a připevněn na lana vrtulníku, se kterým vrtulník odletěl za horizont, kde byly tyto díly na předem určeném místě složeny. Poté začal švýcarský vrtulník postupně instalovat nový širokopásmový UHF systém od firmy Kathrein, který byl připraven na přední louce.

Nový anténní systém v laminátových válcích byl následně vynesen ve více fázích. Nejprve příruba pro přizpůsobení průměru podle nového korpusu. Následovala hlavní část korpusu s UHF systémem. Celá akce byla zakončena usazením vrchní hlavice s výstražným signalizačním světlem. Vzhledem k pohodovému květnovému počasí bylo možno celou akci ukončit do odpolední 17. hodiny. Samozřejmě vysílat hned nešlo. Veškeré následné instalační a montážní práce pokračovaly po dobu 5 týdnů, než mohl začít provoz v tehdejší digitální síti A, kdy na 58. kanále začala vysílat Česká televize. V listopadu potom byla zapnuta televize NOVA, která však jela souběh s 12. analogovým signálem až do srpna roku 2010.

Na následujícím videu se můžete podívat na některé momenty z této akce:

Další výměny antén na vysílacích věžích

Jak jsme řekli v úvodu, obdobnou výměnou anténních systémů musely projít všechny vysílací věže v době přechodu na digitální vysílání. Na pražském vysílači na Žižkově se to událo za velké pozornosti obyvatel více jak rok po právě popsané výměně a opět s vrtulníkem Kamov, který využil relativní blízkosti plzeňského Krašova a tak během jednoho dne zvládl obě stanoviště. Výměnu antény na Ještědu provázela již od pátečního rána 12. června 2009 nepřízeň počasí. Se zahájením prací bylo nutné počkat až do odpoledních hodin. První let vrtulníku se posunul až na 14:00. Stará anténa byla sejmuta na čtyřikrát, následovala instalace přechodového dílu a přesun cívky s kabelem (jen pro ilustraci, takový buben s anténním napaječem váží stovky kg a zmíněná cívka má průměr přes 1,5 m). Tyto práce byly dokončeny okolo 17. hodiny. Nová anténa byla na vrchol Ještědu vynesena po třech kusech v sobotu 14. června. První let byl zahájen ve 12:30, práce byly dokončeny ve 14:00. Dva dny nato, oproti plánu o jeden den dříve, získal nový anténní systém i vysílač na Kleti, opět za přispění dvourotorové helikoptéry. V našem článku z Českých Budějovic jsme také ukázali na archivní fotografii střediska pohled do nitra vysílacího tubusu.

Na ochozu retranslační kabiny

Přesuňme se po 16 letech zpět na Bukovou horu. Současné umístění antén jsme popsali v našem předchozím článku i se srovnáním tehdejšího a dnešního stavu ve vysílacím sále, který je v současnosti plná napětí, jaký bude zájem po ukončení výběrového řízení na provozovatele komerčních sítí digitálního rozhlasu DAB+.

Buková hora: vysílač mnoha proměn Jak jsme se o tom přesvědčili

Při naší návštěvě jsme nemohli opominout vyjet do vyšších pater televizní a rozhlasové věže. Společně s naším průvodcem Pavlem Zemanem jsme tak nejdříve zajeli do 10. a posléze 12. patra a na závěr na ochoz nad retranslačními kabinami. Buková hora byla vždy významným retranslačním bodem analogových a posléze digitálních magistrálních tras. Podobně jako Kleť byla mezibodem mezinárodní trasy na Vídeň byla Buková hora předávacím bodem televizní výměny programů mezi Prahou a Berlínem. Dnes je většina mezinárodních přenosů uskutečňována přes satelit a národní trasy přešly na optické zakruhované sítě, jejíž základy byly postaveny začátkem tohoto století. Podrobnější historické informace se čtenář dozví z naší reportáže o dohledovém centru Českých Radiokomunikací v Praze. Dnes je prostor v kruhových kabinách využíván převážně lokálními ISP nebo mobilními operátory, kteří používají pro svá zařízení stále méně, nebo menší stojany.

Na odkrytém ochozu jsme našli pozůstatek tras regionálních studií Prima: spoj Děčín – Buková hora a Buková hora – Ústí nad Labem. Obě města jsou z vrcholu Bukové hory vidět jako na dlani a Buková hora tak nahradila přímou viditelnost mezi studii, která by tehdy jinak v  údolí Labe nešla realizovat. A nám se podařilo právě z ochozu ve více jak 100metrové výšce obdivovat jedinečný výhled na údolí Labe, Krušné hory, České středohoří, Dokskou pahorkatinu a Jizerské hory s Ještědem v dáli. Byla poměrně dobrá viditelnost, i když ne ideální, ale dohlédli jsme až ke Kralupům nad Vltavou. A protože rozhledna pro veřejnost na Bukové hoře nebyla postavena, tak se vám ji pokusíme nahradit v následujícím videu.

Možná, že jste si všimli, když jsme zaměřili naši pozornost od světelného majáčku na pohled kolmo dolů, válcovité červené střechy. Ta je tvořena posledním existujícím zbytkem původní odstřelené věže v roce 1966 a dnes tvoří před vchodem do střediska garáž. Kdysi prý bylo v okolí takových garáží z původní ocelové věže více, ale jak šel čas, tak i její zbytky vzaly za své.

Úvodní foto: Václav Udatný

Štítky